❦
Čtvrtek, 1. června 1876
Jeudi 1er juin 1876
Právě jsem se smála jako šílená. Jsou dvě hodiny ráno; dokončovala jsem večeři, když se modrý pětiramenný svícen překotil a svalil — a já jsem se ocitla v naprosté tmě. Ani zápalka! Musela jsem se obejít bez psaní i bez pití; měla jsem žízeň a třásla jsem se strachy, jestli se nepřevrhla i láhev château-margaux.1 Bylo třeba to zjistit — vyšla jsem z pokoje, prošla modrým pokojem narážejíc na veškerý nábytek a vstoupila k Dině.
Je viens de rire comme une folle. Il est deux heures du matin, j’étais en train d’achever mon souper quand le candélabre bleu à cinq branches chavire, tombe et je reste dans la plus parfaite obscurité. Pas une allumette ! Il fallait me passer d’écrire et de boire, j’avais soif et je tremblai que la bouteille de château-margaux ne fût renversée aussi. Il fallait s’en assurer, je sortis de la chambre, passai par la chambre bleue en heurtant tous les meubles et entrai chez Dina.
„No tak!“ vykřikla. „Co se děje!“
— Eh bien ! cria-t-elle, quoi !
„Má svíčka dohasla, nemám oheň! Dej mi zápalku.“2
— Ma chandelle est morte, je n’ai plus de feu ! Donne-moi une allumette.
„Nemám žádnou.“
— Je n’en ai pas.
„To není možné!“
— Pas possible !
„Jednu mám.“
— Une seule.
„Tak ji dej.“
— Ah, donne.
„Tady.“
— Voici.
„Nech mě ji zapálit, bojím se, že se ti to nepovede.“
— Laisse-moi allumer, je crains que tu ne manques.
„Ne, ne.“
— Non, non.
A při zapalování udělala nešikovný pohyb rukou — a celý příruční stolek, naložený skleničkami, karafami, džemy, mlékem, vodou, léky, se svalil na zem s příšerným rachotem.
Et en allumant, elle fit un mouvement maladroit avec la main et la table guéridon toute chargée de verres, carafes, confitures, lait, eau, médecines, roula par terre avec un fracas épouvantable.
Propukla jsem v smích a sedla si na nevím co; Dina také.
J’éclatai de rire en m’asseyant sur je ne sais quoi, Dina en fit autant.
„A zápalka?“ vykřikla jsem zoufalá.
— Et l’allumette ? m’écriai-je désespérée.
„Ještě jedna zbývá.“
— Il y en a encore une.
Ale svíčka, celá namočená v různých tekutinách, se zapálit nechtěla a zápalku uhasila, praskajíc jako miniaturní salva.
Mais la bougie toute trempée dans différents liquides ne voulut pas s’allumer et éteignit l’allumette en craquant comme une fusillade en miniature.
„Ještě jednu.“
— Encore une.
Běžela jsem pro svůj druhý svícen, ten jsme zapálily, ale když jsme viděly tu spoušť, jíž byl koberec posypán, daly jsme se znovu do smíchu ještě prudčeji — nejžalostněji nám připadala ta jediná svíčka v svícnu, jež svými zlověstnými paprsky osvětlovala ten obraz zkázy.
Je courus chercher mon autre candélabre, on l’alluma mais quand nous vîmes ces débris dont le tapis était jonché nous nous mîmes à éclater de rire de plus belle, c’est surtout cette bougie unique brûlant dans le candélabre qui nous paraissait lamentable, éclairant de ses sinistres rayons le spectacle de désolation.
Přinesla jsem ze svého pokoje lopatku a začala všechno zametat ke krbu; přitom jsem si dělala soupis rozbitých věcí a představovala si, co by řekla teta, kdyby spatřila ty střepy a ty džemy plovoucí v tak smíšené tekutině, že to bylo celé… divné.
J’apportai une pelle de ma chambre et me mis à balayer le tout vers la cheminée en faisant l’inventaire des objets cassés et en prévoyant ce que dirait ma tante à la vue de ces débris et de ces confitures nageant dans un liquide si mêlé qu’il en était tout... drôle.
Mluvila jsem Audiffretovým hlasem a tónem — nevím proč — pak jsem si vzpomněla na Pietra.
Je parlai de la voix et du ton d’Audiffret, je ne sais pourquoi, puis je pensai à Pietro.
„Dost, dost,“ křičela Dina a dělala mi nejkomičtější gesta zpod peřiny, „ty mě umoříš — a co řekne teta!“
— Assez, assez, criait Dina en me faisant les gestes les plus comiques de dessous sa couverture, tu me fais mourir et que dira ma tante !
„Oh! Ho! Ho!“
— Oh ! ho ! ho !
„Teta bude plakat. Ha! Ha! Ha!“
— Ma tante pleurera. Ah ! ha ! ha !
„Ho! Ho!“
— Ho ! ho !
„Uf.“
— Ouf.
Vrátila jsem se celá smutná — takže než budu pokračovat, trochu si přečtu.
Je suis revenue chez moi toute triste de sorte qu’avant de continuer je vais lire un peu.
Tedy — tady jsem. Ráno jsem plakala, protože jsme neměli dvě stě franků, abychom je poslali Ferrymu, a ten mi neposílá objednané věci, které nutně potřebuji. To ještě scházelo — starosti s penězi. Nemohla jsem malovat, seděla jsem doma celá chladná a vyhaslá, pak jsem šla k Tolonovi pro zrcadla — a uvěříte? Byla jsem hezká a vypadala jsem čile. Neuvěřitelné.
Donc, me voici, j’ai pleuré le matin parce qu’on n’avait pas deux cents francs à envoyer à Ferry qui n’envoie pas mes commandes dont j’ai grand besoin. Il ne manquait plus que des ennuis d’argent. Je n’ai pas pu peindre, je suis restée chez moi toute froide et éteinte, puis je suis allée chez Tolon pour des miroirs, et le croiriez-vous j’étais jolie et j’avais l’air éveillé. C’est incroyable.
V šest hodin přišel hrabě Laurenti; při večeři jsem kvůli dědečkovi seděla jako na žhavém uhlí,3 protože jako vždy říkal oplzlosti o Collignon a Barnolovi, na které ten starý blázen žárlí.
A six heures arriva le comte Laurenti, pendant le dîner papa me mit sur des charbons brûlants en disant des obscénités comme toujours sur Collignon et Barnola dont le vieux fou est jaloux.
Pak jsme přešli do zahrady, do salónů. Prohlíželi jsme fotografie; byla jsem naprosto nepřítomná a jen náhodou jsem odpovídala a udržovala rozhovor — a upřímně řečeno ne nejhůř.
Ensuite on a passé au jardin, aux salons. On a regardé des photographies, j’étais complètement absente et c’est par pur hasard que je répondais et soutenais la conversation et ma foi pas trop mal.
Když Laurenti narazil na Antonelliho portrét, dal se kritizovat tu tvář — poznal ho před pěti lety u Cessolových. Opravdu nevím, co měl proti tomu ubohému Pietrovi — tak zle ho ztrhal.
Ayant rencontré le portait d’Antonelli, Laurenti se mit à critiquer cette tête, il l’a connu il y a cinq ans chez les de Cessole. Je ne sais vraiment ce qu’il avait contre ce malheureux Pietro, il l’a si mal traité.
Až do půlnoci jsme pomlouvali bližní a recitovali verše.
On a passé son temps jusqu’à minuit à déchirer son prochain et à réciter des vers.
Me voyez-vous assise mollement sur le divan du fumoir et récitant des vers pendant que Laurenti me mange des yeux. J’aurais eu beaucoup d’esprit si j’étais femme, car mon état de jeune fille me ferme bien souvent la bouche.
Při listování v jedné knize vydané v Nice, jakémsi přehledu radovánek sezóny a portrétů známých osobností — L’hiver de Nice à Monaco6 — jsem narazila na několik řádků o sbírce šperků kardinála Antonelliho.
En parcourant un livre fait à Nice, une espèce de récapitulation des plaisirs de la saison, de portraits de personnages connus, L’hiver de Nice à Monaco, je suis tombée sur quelques lignes qui parlent de la collection de bijoux du cardinal Antonelli.
Ctižádost a marnivá ješitnost mi stouply — nebo spíše klesly — z hlavy do srdce, a tak tu sedím a okusuji si nehty ponížením, láskou a především nejistotou.
L’ambition et la vaine vanité m’ont monté ou plutôt descendu de la tête au cœur et je suis là à me manger les ongles d’humiliation, d’amour et d’incertitude par-dessus tout.
Telegrafovala jsem z Janova, poslala jsem květinu z Nice… a nic!
J’ai télégraphié de Gênes, j’ai envoyé une fleur de Nice... et rien !
Mám snad věřit, že mě oklamal, že hrál komedii pro zábavu a aby ze mě vymámil ty polibky, jež mě pálí — věda, že jakmile odjedu, nebude se mít čeho obávat? Ne, ne — v takovém případě by o tom nemluvil se svou matkou a nikdo by ta šetření nepodnikal.
Faut-il croire qu’il m’ait trompée, qu’il ait joué la comédie pour s’amuser et obtenir de moi ces baisers qui me brûlent, sachant qu’une fois moi partie il n’aurait rien à redouter ? Non, non, car dans ce cas il n’en parlerait pas à sa mère et on n’enverrait pas prendre ces informations.
Bože všemohoucí! Pomohl jsi mi víc, než jsem si zasloužila, mnohokrát jsi mě vysvobodil z tísně, chránil a střežil jsi mě uprostřed epidemií (ve Vídni), v malých i velkých nebezpečích — Bože všemohoucí, buď dobrý, buď lepší, než si zasloužím, vnes světlo do mé ubohé mysli!
Dieu tout-puissant ! Vous m’avez aidée plus que je le méritais, vous m’avez tirée d’embarras bien des fois, vous m’avez protégée et gardée au milieu des épidémies (à Vienne), des dangers petits et grands, Dieu tout-puissant, soyez bon, soyez meilleur que je [ne] le mérite, faites la lumière dans mon pauvre esprit !
Antonelli je nepochybně zavřený nebo mimo Řím — jinak by mi odpověděl; zdvořilost, prostá zdvořilost to vyžaduje!
Antonelli est sans doute enfermé ou hors de Rome, il m’aurait répondu, la politesse, la simple politesse, l’exige !
Kde je moje hrdost — kde ta jistota, kterou musí mít žena jako já?!
Où est ma fierté, où est cette assurance que doit avoir une femme telle que moi ? !
Bože, Bože, pro milosrdenství — dej, ať tato nejistota skončí, ať k dobrému, nebo ke zlému.
Mon Dieu, mon Dieu, par grâce, faites que cette incertitude cesse pour le bien ou pour le mal.
Stojí-li za tím Pietrovi rodiče, může mi přece odpovědět, říci mi něco.
Si cela vient des parents de Pietro, il peut me répondre, me dire quelque chose.
Snad se neodváží… Ne — není v Římě.
Il n’ose pas peut-être... Non il n’est pas à Rome.
Mohu myslet jinak, aniž bych se zbláznila vztekem?
Puis-je sans devenir folle de rage penser autrement ?
Poznámka editorů
[poznámka]
[annotation]
na okraji · Annotation de Marie
Není v Římě! A co na tom záleží! Copak mi nemůže psát odjinud?
Il n 'est pas à Rome ! Qu 'est-ce que ce peut faire ! Ne peut-il m’écrire d’ailleurs ?
na okraji · Annotation de Marie
Copak neví, kde jsem.
Ne sait-il pas où je suis.
na okraji · Annotation de Marie
Šílenství, šílenství, bída!
Folie, folie, misère !
na okraji · Annotation de Marie
Šílenství.
Folie.
Poznámky
Pozn. překl.: Château-Margaux — prestižní bordeauské víno, jedno z nejslavnějších francouzských vín. ↩
Pozn. překl.: Narážka na francouzskou dětskou říkanku „Au clair de la lune“ (Při světle měsíce), v níž se zpívá: „Ma chandelle est morte, je n’ai plus de feu.“ ↩
Pozn. překl.: „Sur des charbons brûlants“ — doslova „na žhavém uhlí“, tj. v krajně nepříjemné, trýznivé situaci, jako na trní. ↩
Pozn. překl.: „Fumoir“ — kuřárna, pánský salónek, kam svobodné mladé dívky obvykle nebývaly zvány. ↩
Pozn. překl.: „Manger des yeux“ — doslova „požírat očima“, tj. hledět na ni s prudkou žádostivostí. ↩
Pozn. překl.: Doslova „Zima od Nice po Monako“. ↩