❦
Čtvrtek, 8. června 1876
Ach! Jak je horko. Cresci přišel — a domluvili jsme se na dnech a hodinách mých pěveckých lekcí. Filozofické knihy mě překvapují. Jsou to ohromující výtvory obrazotvornosti. Když jich přečtu hodně, časem si zvyknu — ale zatím se mi z nich tají dech. Co říkáte Fourierovi?1 A pak ten Jouffroyův2 systém: „Duše se šíří navenek pod tlakem vjemu, pak se vrací do sebe přitahujíc předmět.“ To je překvapivé — ale hloupé; podobně jako Emile d’Audiffret [sic]. Když mě přepadne horečka čtení, začnu zuřit — zdá se mi, že nikdy nepřečtu vše; tolik bych toho chtěla vědět — a hlava mi praská a znovu mě halí jakoby závoj popela a chaosu.Jeudi 8 juin 1876 Ah ! qu’il fait chaud. Cresci a été et nous avons fixé les jours et les heures de mes leçons de chant. Les livres de philosophie me surprennent. Ce sont des produits de l’imagination renversants. En en lisant beaucoup et avec le temps je prendrai l’habitude mais à présent j’en perds l’haleine. Que dites-vous de Fourier ? Et puis ce système de Jouffroy. « L’âme se répand au-dehors sous la pression de la sensation, puis rentre en elle-même en attirant l’objet. » C’est surprenant mais stupide, tout comme Emile d’Audiffret [sic]. Quand la fièvre de la lecture me prend je deviens enragée et il me semble que jamais je ne lirai tout, je voudrais tant savoir et ma tête éclate et je suis de nouveau enveloppée comme dans un voile de cendres et de chaos.
Nyní — právě jsem se vrátila; zůstala jsem hodinu s tetou, Dinou a Walitským a mluvili jsme o Římě, o kardinálech. Dina mi vypráví o mši, na které byla s matkou u Sv. Petra. Byl to velký svátek — a byl tam jeden velmi krásný a pózující mladý kardinál. Walitský hraje italský pochod; já zpívám katolickou modlitbu latinsky a nadchnu se tak, že nakonec říkám, že nelze náležitě milovat prostého muže, byť by byl princem. „Abych milovala, jak se patří, potřebuji krále nebo preláta — od monsignora až po papeže.“
Pour le moment, je viens de rentrer, je suis restée une heure avec ma tante, Dina et Walitsky à parler de Rome, des cardinaux. Dina me raconte la messe qu’elle a entendue à Saint-Pierre avec sa mère. C’était une grande fête, et il y avait là un jeune cardinal très beau et poseur. Walitsky joue la marche italienne, je chante la prière des catholiques en latin et m’exalte tellement que je finis par dire qu’on ne peut pas bien aimer un homme simple, quel que prince qu’il soit. « Pour que j’aime comme il faut, il faut un roi ou un prélat. Depuis un monseigneur jusqu’au Pape. »
Walitský mluvil o Pietrovi. „Je to podivné,“ řekla jsem, „že nepřijíždí a nepíše.“ „Ale on si myslí, že jsi v Janově.“ „Ne — ví dobře, že nemohu zůstat měsíc v Janově.“ „Zítra mu napíšu odpověď na dopis, který jste mi od něj přivezli.“ „Správně, můj milý — napište — aspoň budeme něco vědět.“ „Napíšu. Jak je Antonelli hloupý,“ řekla jsem po chvíli, „kdyby se byl stal knězem, byl by už monsignorem a brzy kardinálem.“ „On,“ řekla teta, „bude za pár let knězem — to je jisté.“ „Ano,“ řekl Walitský, „jeden ze tří synů — nemůže to být jinak. A bude to Pierre. Vždy byl určen pro Církev; a když byl malý, kardinál mu posílal místo hraček kadidelnice, kříže a medailky. A jednou mu poslal kompletní kněžský oděv ke sloužení mše. Dosud tato lákadla neuspěla — ale nepochybně nakonec povolí.“ Ostatně by mě to nesmírně těšilo — myslím, že jsem to tu již říkala.
Walitsky a parlé de Pietro *. - C’est étrange, dis-je, qu’il n’arrive et n’écrive pas. - Mais il te croit à Gênes. - Non, il sait bien que je ne puis pas rester un mois à Gênes. - Demain je lui écrirai la réponse à la lettre que vous m’avez apportée de lui. - C’est cela, mon cher, écrivez-donc au moins nous saurons quelque chose. - J’écrirai. Comme Antonelli est bête, dis-je au bout de quelque temps, s’il s’était fait prêtre, il serait déjà monseigneur et bientôt cardinal. - Quant à lui, dit ma tante, il sera prêtre pour sûr dans quelques années. - Oui, dit Walitsky, un des trois fils, ça ne peut être autrement. Et ce sera Pierre. On l’a toujours destiné à l’Église, et quand il était tout petit le cardinal lui envoyait en guise de joujoux des encensoirs, des croix et des médailles. Et un jour il lui envoya un habit complet de prêtre pour dire la messe. Jusqu’à présent ces tentations ont mal réussi, mais sans doute il va enfin céder. D’ailleurs cela me plairait énormément, je crois l’avoir déjà dit ici.
Horácia čtu v šíleném spěchu. Paní de Wykerslooth mě zastihla, když jsem malovala a Collignon mi seděla modelem. Tato dáma odjíždí za dva dny za svým manželem do Belgie. Lituji ji — neboť ho nesnáší, jako já nesnáším Bruschettiho.
Je me dépêche comme une folle à lire Horace. Mme [de] Wykerslooth m’a trouvée peignant et Collignon posant. Cette dame part dans deux jours rejoindre son mari en Belgique. Je la plains car elle le hait comme je hais Bruschetti.
Oh! Když pomyslím, že jsou vyvolení, kteří se baví, pohybují, oblékají, smějí, tancují, klevetí, milují — vydávají se konečně všem rozkoším světského života — a já plesnivím v Nice!! Walitský je šťastný — tráví život lovem netopýrů foukačkou a krys s Victorem a Bagatellou. Ty tři Grácie zůstávají někdy celé minuty strnulé jako lovečtí psi nad stopou. Oh! Když pomyslím, že jsou blažení, kteří žijí — zatímco já tu jsem mrtvá!!
Oh ! quand je pense qu’il y a des élus qui s’amusent, qui s’agitent, qui s’habillent, qui rient, qui dansent, qui cancanent, qui aiment, qui se livrent enfin à tous les délices d’une vie mondaine et moi je moisis à Nice ! ! Walitsky est heureux lui, il passe sa vie à chasser les chauves-souris avec une sarbacane et les rats avec Victor et Bagatelle. Ces trois grâces restent quelquefois des minutes entières en arrêt comme des chiens de chasse. Oh ! Quand je pense qu’il y a des bienheureux qui vivent, pendant que je suis morte ici ! !
Jsem ještě dost rezignovaná — dokud, dokud nemyslím na to, že se žije jen jednou. Neboť pomyslete jen — žije se jen jednou, a ten život je tak krátký! Když na to pomyslím, šílím a mozek se mi bouří k zoufalství. Žije se jen jednou — a já tu drahocenný život promarňuji, schovaná doma, nikoho nevidím, sama, ubohá, smutná! Žije se jen jednou — a ten život mi ničí! Žije se jen jednou — a nutí mě ztrácet čas — nedůstojně! A ty dny, jež plynou, plynou bez návratu — a zkracují můj život! Žije se jen jednou! Musí být ten tak krátký život ještě zkracován, ničen, kraden — ano kraden — ohavnými okolnostmi? Ach, Pane!
Je reste encore assez résignée tant que, tant que je ne pense pas que l’on ne vit qu’une fois. Car pensez seulement, on ne vit qu’une fois, et cette vie est si courte ! Quand je pense cela je deviens insensée et mon cerveau se bouleverse à en désespérer. On ne vit qu’une fois et je perds cette vie précieuse, cachée à la maison, ne voyant personne, seule, misérable, triste ! On ne vit qu’une fois et on me gâte cette vie ! On ne vit qu’une fois et on me fait perdre mon temps, indignement ! Et ces jours qui s’écoulent, s’écoulent pour ne jamais revenir, et abrègent ma vie ! On ne vit qu’une seule fois ! Faut-il que cette vie si courte soit encore raccourcie, gâtée, volée, oui volée par des circonstances infâmes. Ah ! Seigneur !
Poznámky
Pozn. překl.: Charles Fourier (1772–1837) — francouzský utopický socialista; jeho filozofické systémy jsou rozsáhlé a bizarní. ↩
Pozn. překl.: Théodore Jouffroy (1796–1842) — francouzský filosof, eklektik; zabýval se psychologií a metafyzikou. ↩