❦
Čtvrtek, 29. června 1876
Ruské noviny oznamují dvorní smutek kvůli úmrtí velkovévody mecklenburgsko-střelického,1 manžela velkokněžny Heleny, dcery velkoknížete Michala, strýce našeho Císaře. Oznamují také návštěvu prince Humberta a princezny Markéty v Petrohradě — při té příležitosti dvůr neopustí město, jak bývá zvykem, a Zimní palác bude proměněn v pravé letní sídlo.Jeudi 29 juin 1876Les journaux russes annoncent le deuil de la cour à cause de la mort du grand-duc [de] Mecklembourg-Strelitz, le mari de la grande-duchesse Hélène, fille du grand-duc Michel, oncle de notre Empereur. Ils annoncent aussi la visite du prince Humbert et de la princesse Marguerite à Pétersbourg, à cette occasion la cour ne quittera pas la ville comme c’est l’habitude et le palais d’Hiver sera transformé en vraie résidence d’été.
Ta zpráva mě obrátila naruby. Musím projet Petrohradem cestou domů — ale pokusím se jet jinudy. Nemám chuť se dusit závistí a zuřivostí. Máma říká, že tam je princezna Galitzinová — ovšem, ta patří do společnosti... ale je na mizině, nešťastná. Mám peníze — ale má ona vliv? Ach, je to smutné, tíživé, protivné! Můj otec má v Petrohradě styky, můj otec je maršálem šlechty... napišme mu.
Cette lecture m’a bouleversée. Je dois passer par Pétersbourg en allant chez moi, mais je tâcherai de prendre un autre chemin. Je n’ai pas envie d’étouffer d’envie et de rage. Maman dit qu’il y a la princesse Galitzine, certes elle est du monde... mais elle est ruinée, malheureuse. J’ai de l’argent, mais a-t-elle du crédit ? Ah ! c’est triste, c’est lourd, c’est agaçant ! Mon père a des connaissances à Pétersbourg, mon père est maréchal de noblesse... écrivons-lui.
Napsala jsem mu půvabný dopis — planoucí netrpělivostí a neklidem — a pustila jsem se do... toho, aby mi Amélie zabalila šaty. To je vždy krok k odjezdu, k mému cíli. Už jen pohled na tu horu šatů mě unavil. Marie-Antoinette, empire, Karel VII., středověk, Ludvík XV., židovský styl atd. — jsou tu všechny styly, neboť zbožňuji jeden styl po druhém. A pak kožichy, pláště, šátky, pásy, šály, almužničky, klobouky, střevíce. Střevíce například zasluhují pozornost. Je tu jeden pár černý s červenými podpatky, ostatní jsou bílé, ale různé látky a tvaru. Jsou tu také pantoflíčky z modrého brokátu, podšité saténem, s pásy antické výšivky — a ty obdivuji do té míry, že je nosím jen zřídka, abych je mohla mít na krbu jako ozdobu.
Je lui ai écrit une lettre toute charmante et brûlante d’impatience et d’inquiétude je me mis à... faire emballer mes robes par Amélie. C’est toujours un pas vers le départ, vers mon but. J’étais fatiguée rien qu’à regarder cet amas de robes. Marie-Antoinette, Empire, Charles VII, Moyen âge, Louis XV, juive, etc. Il y en a de tous les styles, car chaque style est adoré successivement. Et puis les pelisses, les pardessus, les fichus, les ceintures, les écharpes, les aumônières, les chapeaux, les souliers. Ah ! par exemple les souliers méritent l’attention. Il y a une paire noire à talons rouges, les autres sont blancs mais différents d’étoffe et de formes. Il y a aussi des mules en brocart bleu, doublées de satin, avec des bandes de broderies à l’antique, qui font mon admiration à un tel point que je ne les mets que rarement pour les avoir sur la cheminée en guise d’ornement.
Všechny ty jemnůstky toalety budou bavit mou drahou princeznu. Ach — kdybych byla papežovou neteří! Je možné, že mám pochopení — a nic jiného! Belottiová touží jen po plese v Nice a po nápadníkovi jako pan Luccarini; Boutowští... proč uvádět příklady. Vím jen, že všechny tyto dívky nemají jiné ambice, než dostat se na prefekturu2 — kdežto já, ubohá, mám všechny ambice, vše si dovedu představit — a nemám nic!
Toutes ces finesses de la toilette vont amuser ma chère princesse. Ah ! si j’étais nièce de Pape. Est-il possible que j’aie la compréhension, et rien d’autre ! La Belotti ne désire qu’un bal à Nice et qu’un amoureux comme M. Luccarini, les Boutowski... pourquoi citer des exemples. Je sais seulement que toutes ces filles n’ont d’autre ambition que d’aller à la Préfecture tandis que moi, misérable, j’ai toutes les ambitions, je conçois tout et je n’ai rien !
Ano, Antonelli mě miluje — kdyby mě nemiloval, choval by se jako dřív. Naopak — snaží se získat přízeň svých blízkých, snáší veškeré jejich jezuitské praktiky. „Ach, myslíte,“ říkával mi, „že je zábavné poslouchat celé hodiny rektorova kázání nebo otcovo tlachání a pořád sklánět hlavu a říkat ano? Nebýt vás, nesnášel bych všechna ta muka — ale miluji vás a musím je poslouchat, musím se tvářit, jak si přejí — protože jsem o vás vážně přemýšlel.“ Ostatně to říkat nepotřebuje — je to vidět samo od sebe, když se člověk na věci dívá střízlivě.
Oui, Antonelli m’aime, s’il ne m’aimait pas il ferait comme avant ; mais, au contraire, il veut gagner les bonnes grâces des siens, il souffre toutes leurs pratiques jésuites. Ah ! vous croyez, me disait-il, que c’est amusant d’écouter pendant des heures les sermons du recteur ou le bavardage de mon père et toujours baisser la tête et dire oui. Si ce n’était vous, je ne subirais pas tout ces tourments, mais je vous aime et je dois leur obéir, je dois paraître tout ce qu’ils veulent, parce que j’ai sérieusement pensé à vous. D’ailleurs il n’a pas besoin de le dire, ça se voit bien de soi-même quand on examine les choses de sang-froid.
Poznámka editorů
[poznámka]
[annotation]
na okraji · Annotation de Marie
Když si to všechno čtu, začínám se smiřovat sama se sebou.
En lisant tout ceci je commence à me réconcilier avec moi-même.
Zcela se změnil. Miluje mě — a já, ubohá a marnivá, ho nemiluji! Potrestej mě, Bože, zasloužím-li si to — ale nechci lhát ani sobě samé, ani Tobě. Ano, jsem marnivá, jsem ctižádostivá — a to je příčina mé bídy. Ale jsem dobrá, jemná, štědrá, velkodušná. To mi nikdo nebude upírat.
Il est entièrement changé. Il m’aime et c’est moi misérable et vaine, qui ne l’aime pas ! Punissez-moi mon Dieu, si je le mérite, mais je ne veux mentir ni devant moi-même, ni devant vous. Oui, je suis vaine, je suis ambitieuse et c’est ce qui fait ma misère. Mais je suis bonne, délicate, généreuse, grande d’âme. Personne ne me le contestera.
Ta mizerná Collignon, která mě za mou pohostinnost a dobrotu pomlouvá — a já jí znovu nabídla, aby se vrátila ke mně, protože je chudá, vydává svůj poslední peníz nastřádaný za čtrnáct let práce. Mohla bych uvést mnoho takových příkladů — neměla bych to dělat — ale je třeba to vědět, aby se mi prominuly moje ohavné vášně. Kdo řekl, že ctižádost je ohavná vášeň? Ten člověk je hlupák nebo Diogenes-jezuita.
Cette misérable Collignon qui, pour mon hospitalité et ma bonté, médit de moi, je lui ai encore offert de revenir chez moi, car elle est pauvre, elle dépense son dernier argent amassé pendant quatorze ans de travail. J’ai beaucoup de pareils exemples à citer, je ne le devrais pas faire, mais il faut qu’on le sache pour excuser mes abominables passions. Qui a dit que l’ambition fut une abominable passion ? Celui-là est un sot ou un Diogène-Jésuite.
Chtěla bych milovat, pomyslela jsem si dnes ráno — milovat celou duší, abych pochopila... Vzpomínám, jak na mě Pietro hleděl, jak se mu třásly rty, když říkal: „Miluji vás“ — jak mu oči zářily nadšením a blahem, když držel mé ruce ve svých den před mým odjezdem, a jak jsem se mu usmívala v odpověď na všechny ty plány do budoucna. To on nakonec miloval — a to já jsem se nechávala milovat, pociťujíc jen potěšení okamžiku — ale přivlastnila jsem si všechny city, které jsem u něj předpokládala.
Je voudrais bien aimer, pensai-je ce matin, aimer de toute mon âme, pour comprendre... Je me souviens comme Pietro me regardait, comme ses lèvres tremblaient quand il disait : Je vous aime, comme ses yeux étaient exaltés, ravis quand il tenait mes mains dans les siennes, la veille de mon départ et quand je lui souriais en réponse à tous ces plans de l’avenir. C’est lui qui aimait enfin et c’est moi qui me laissait aimer, éprouvant seulement le plaisir du moment, mais je m’appropriai tous les sentiments que je supposais chez lui.
A to jsem já psala záznam ze 7. června? To já jsem vytýkala Antonellimu vše, co by měl vytýkat mně? Ano — rozuměla jsem všem těm rozjitřeným citům a zuřila jsem, že si dovolil je nemít.
Et c’est moi qui ai écrit la journée du 7 juin ? C’est moi qui reprochais à Antonelli tout ce qu’il doit me reprocher ? Oui, je comprenais tous ces sentiments exaltés et j’étais furieuse de ce qu’il ait eu l’audace de ne pas les avoir.
Ach — chtěla bych milovat, abych i já zažila vše, co chci, aby zažívali ostatní. Milovat člověka, jenž mě miluje — a ne přelud. Ale uprostřed těch úvah mě napadlo, že láska, jak ji chápu, je obětování všeho, bude-li třeba — to jest milovat člověka, nikoli jeho jmění nebo jméno. Pak bych nemyslela na všechny ty zlaté sny, opustila bych je — a co je horší — opustila bych je bez lítosti, protože by ty sny ztratily veškerou přitažlivost. Neboť tak se miluje, ne? Nu, při té myšlence mě tak jalo leknutí, že jsem se přežehnala a prosila Boha, aby mě ušetřil toho mrzutého údělu. Raději být zamilována jako nyní. Člověk je stejně šťastný a neobětuje nic. Nerýmuje se snad zamilovaný se šťastným?3
Oh ! je voudrais bien aimer, pour éprouver à mon tour tout ce que je veux que les autres éprouvent. Aimer un homme qui m’aime et non un fantôme. Mais, en ce moment de mes réflexions, l’idée me vint que l’amour comme je l’entends c’est le sacrifice de tout, s’il le faut ; ce serait aimer l’homme et non sa fortune ou son nom, alors je ne penserais plus à tous ces rêves d’or, je les abandonnerais et, ce qui est pis, je les abandonnerais sans regret, parce que ces rêves n’auraient plus aucune attraction. Car c’est ainsi qu’on aime, n’est-ce pas ? Et bien à cette idée je me suis tellement effrayée que je fis le signe de croix en suppliant Dieu de m’épargner cet ennui. Il vaut mieux être amoureux comme à présent. On est tout aussi heureux et on ne sacrifie rien. Amoureux ne rime-t-il pas avec heureux ?
Srdce je právě tak plné a lehčí. Jistě přijde chvíle, kdy budu myslet jinak — budu si myslet, že to, co říkám nyní, je špatné. Ale tehdy se budu mýlit — a tu chybu nepocítím!... Ach, doufám, že to nikdy nepřijde. Doufám, že nebudu mít co do činění s těmi láskami, jež vysušují — jako v románech.
On a le cœur tout aussi plein et plus léger. Il viendra sans doute un moment ou je penserai autrement, je penserai que ce que je dis en ce moment est mal ; mais c’est alors que j’aurai tort et je ne sentirai pas ce tort !... Oh ! j’espère que cela n’arrivera jamais. J’espère que je n’aurai rien à faire avec ces amours qui dessèchent, comme dans les romans.
Budu zamilována — budu plakat, vzdychat, smát se — a to je vše. Čeho se bojím, jsou zmařené rozmary — pro zmařený rozmar se cítím schopna největších bláznovství, stejně jako pro skutečnou vášeň — leda by mě utěšil jiný rozmar.
Je serai amoureuse, je pleurerai, je soupirerai, je rirai et voilà tout. Ce que je crains ce sont les caprices contrariés, pour un caprice contrarié je me sens capable des plus grandes folies comme pour une véritable passion à moins qu’un autre caprice ne me console.
Le jour ou je ne pourrai pas être consolée, ce sera de l’Amour : ignota avis. Car ce que j’ai éprouvé ce n’est pas de l’amour tel qu’on le décrit, et pourtant, je crois que oui. Seulement mon caractère n’est pas celui des héroïnes de Walter Scott, je ne suis pas sensible, je ne suis pas éternelle avec mes amours. Vivere-gaudere.
Miluji muže — ale aniž bych ho přestávala pokládat za druh zábavy nebo zisku, za nebezpečné nebo užitečné — a zvláště příjemné — zvíře. Ach, to je opravdu příšerné!
J’aime l’homme mais sans cesser de le considérer comme une espèce d’amusement ou de profit, d’animal dangereux ou utile, surtout agréable. Ah ! mais c’est atroce en vérité !
Styděla jsem se, že jsem se tak vychloubala svou krásou a půvabem atd. — bála jsem se, že mi někdo hodí Antonelliho do tváře jako důkaz opaku. Ale vidíte konečně, že mě miluje — jsem tedy krásná, někdo mě tedy miluje. Zašla jsem příliš daleko — jinak by to byl jen další úlovek. Někdo mě miluje. To jsou tři v Římě.
J’étais honteuse de tant m’être vantée d’être et jolie et charmante, etc. : je craignais qu’on ne me jetât à la face Antonelli comme une preuve du contraire. Mais vous voyez enfin qu’il m’aime, je suis donc belle, on m’aime donc. Je suis allée trop loin, sans cela ce ne serait qu’une conquête de plus. On m’aime. Cela fait trois à Rome.
Zkusí-li mě Antonelli přestat milovat — vrátím se hledat čistou lásku!
Qu’Antonelli essaye de ne plus m’aimer et je vais de nouveau, rechercher l’amour pur !
Ale — nepopírám to — bezpochyby čistá láska, oddaná, pohlcující ducha i srdce — ano — u druhých. A jsem dokonce velmi dotčena, když mě někdo takto nemiluje. Udivilo mě dokonce, že si Bruschetti po mém odmítnutí nepustil kulku do hlavy. Ale ten člověk je pouhý pytel! Fuj! Ano — to vše u druhých. A jsem nadmíru zarmoucena, nenajdu-li tu čistou lásku — tu lásku Raoula de Bragelonne:6 zarmoucena, uražena, zraněna. U mě je to jiné.
Eh ! mais je ne le nie pas, sans doute l’amour pur, dévoué, absorbant l’esprit et le cœur, oui, chez les autres. Et je suis même très vexée lorsqu’on ne m’aime pas ainsi. J’ai été même étonnée que Bruschetti ne s’eût [sic] pas brûlé la cervelle après mon refus. Mais cet homme n’est qu’un sac ! Fi ! Oui, tout cela chez les autres. Et je suis excessivement chagrinée quand je ne trouve pas cet amour pur, cet amour de Raoul de Bragelonne : chagrinée, offensée, blessée. Quant à moi, c’est différent.
Doufám, že mi Bůh nepošle tu nudnou lásku jako trest za mé prohřešky. Ostatně snad by mi vrátila klid tím, že by mě pohltila. Ale nechci ji — bojím se jí — nenávidím ji! Chci milovat tak jako nyní — ostatně tomu vůbec nerozumím. Láska a ctižádost jsou u mne jedno — jako tělo a duch. To je pravda.
J’espère que Dieu ne m’enverra pas cet amour ennuyeux pour me punir de mes méfaits. Après tout, il me rendrait peut-être le calme en m’absorbant. Mais je ne le veux pas, je le crains, je le déteste ! Je veux bien aimer comme à présent, d’ailleurs je n’y comprends rien. L’amour et l’ambition ne font qu’un chez moi, comme le corps et l’esprit. Voilà la vérité.
Poznámky
Pozn. překl.: Velkovévoda Jiří Meklenbursko-Střelický (1824–1876), manžel velkokněžny Kateřiny Michajlovny Ruské. Zemřel v červnu 1876. ↩
Pozn. překl.: Jít na prefekturu — tj. vdát se; civilní obřad se konal na prefektuře. ↩
Pozn. překl.: Ve francouzštině se amoureux (zamilovaný) a heureux (šťastný) rýmují — vtipná slovní hříčka ztotožňující lásku se štěstím. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „ignota avis“ — Marie míní, že pravá láska je pro ni neznámý, snad mytický tvor; nikdy ji nezažila. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Vivere-gaudere“ — heslo epikurejské životní filosofie, k níž se Marie občas přihlašuje. ↩
Pozn. překl.: Raoul de Bragelonne — postava z Dumasova románu Vikomt de Bragelonne (1847–1850), vzor absolutní romantické věrnosti a čisté lásky. Marie ho používá jako symbol ideální, sebeobětující lásky — přesně takové, jakou sama nedokáže dávat. ↩