Pondělí, 12. června 1876

Dokončila jsem vlasy Collignon — je to opravdu velmi vydařené, dnes to bylo deváté sezení. Poprvé v životě maluji takovou masu vlasů. Má je všech barev a dnes, jako naschvál, byly navrchu všechny zlaté prameny, takže celkový tón je skvostný, teplý, zlatý.
Znovu k večeru jsem byla zcela připravena psát verše, stejně špatné jako včerejší. Mohla bych psát dobré, kdybych tak nespěchala. Ale mám zuřivou potřebu psát verše téměř tak rychle jako prózu. K večeru se mi celá mysl zatemní a opakovala jsem si bezděky: miluji ho, ano, miluji ho. Pak se mi zdá, že vévoda z Hamiltonu zemřel — nuže, pokračovala jsem v myšlenkách, tím spíš mám důvod milovat toho, kdo žije, a vyprávět mu o lásce k tomu, kdo je mrtev.
na okrajiAnnotation de Marie
[poznámka] Od té doby se mi mnohokrát stalo, že jsem řekla: miluji ho — to jest, že jsem si to pomyslela. Je to přiznání, jež nikomu není adresováno, je to přetékání duše. A protože Antonelli je tu nablízku, zdá se, že to všechno způsobil on.
A tu mě přepadla nepřemožitelná touha vidět Antonelliho a milovat ho. Pak jsem si vzpomněla, jaký je to člověk, a myslela jsem už jen na tu druhou vládnoucí myšlenku: jít do společnosti. Je mi sedmnáct let, jsem hezká, lehkomyslná. Pochopte tedy mé mučení. Teta mě doprovodila do pokoje a nedokázala jsem zadržet slzy; slíbila mi hromadu věcí. „Slibujete jen proto, abych šla spát a byla zticha!“ Ujišťovala mě naopak, že příští zimu... Hlava mi praská, když myslím na ty věčné sliby. Ach, můj Bože!
Dnes ráno jsem našla na talíři dopis. Na známce byla podobizna, která se podobala italskému králi; zrudla jsem a prsty se mi tak roztřásly, že jsem sáhla po kapesníku, abych se uklidnila.
Poznámka editorů
[poznámka]
na okrajiAnnotation de Marie
Kolikrát jsem se takhle chvěla pro nic za nic, a protože jsem neměla žádnou záminku, nikdy jsem to nevyslovila.
To mi Jeanne Bauduinová, přítelkyně z Badenu, oznamuje svůj sňatek. Je hezké, že si vzpomněla. Jaké odporné hrubiánky jsou ty Sapogenikoffovy! Obrousila jsem je, zcivilizovala, oblékla, vychovala; to málo, co umějí, umějí ode mne — učila jsem je, co se dalo, jen tak mezi řečí. Možná právě proto mě nemají rády. Ale nechme toho!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky: „via !“ ↩