❦
Neděle, 18. června 1876 – pondělí, 19. června 1876
Píši o včerejšku. Včera byl velký den pro pana Čokoládu1 [Škrtnutá slova], který byl u prvního svatého přijímání. Dostal padesát franků a kapesní hodinky s řetízkem. Čokoláda se prochází v rozepjatém kabátku a vrhá na Triphona vítězoslavné pohledy — Triphon je totiž dospělý muž a hodinky nemá, protože je prodal, aby měl na hru. Ambroise, Félix, Marie, Anne, Triphon [Škrtnutá slova] a kuchař mu je závidí — Amélie právo ještě nemá — a Čokoláda triumfuje. Čokoláda je šťastný člověk. Beru si ho natrvalo za osobního sluhu.Dimanche 18 juin 1876 - lundi 19 juin 1876
Vyšly jsme se podívat na průvody; v tom od Saint-Étienne byl Čokoláda s největší svící, jakou bylo možno sehnat. U hudby vidíme Hasforda a vracím se unavená. Dokonce ani Galula!
Nous sommes sorties pour voir les processions ; dans celle de Saint-Étienne était Chocolat, avec le plus gros cierge possible. Nous voyons Hasford à la musique et je rentre fatiguée. Pas même Galula !
Byla jsem unavená a smutná a chystala jsem se jíst jahody se šlehačkou, když ohlásili hraběte Laurentiho — nestačila jsem říct ne, on už vstupoval — byla jsem oblečená hůř než v županu a vlasy celé rozpuštěné. Otevřela jsem okno a vyskočila do zahrady. Viděl jen dvě nohy a kousek bílé vlečky.
J’étais fatiguée et triste tout en me préparant à manger des fraises à la crème, quand on annonça le comte Laurenti, je n’eus pas le temps de dire non, il entrait déjà, j’étais pire qu’en peignoir et les cheveux tout défaits. J’ouvris la fenêtre et sautai dans le jardin. Il n’a vu que deux pieds et un bout de queue blanche.
Rychle jsem si běžela obléknout své olympijské šaty, jež jsou bez korzetu ještě hezčí; co do účesu — ten obvyklý: vlasy kolem hlavy a dvě velké přirozeně zvlněné kadeře vpředu — jako Kapitolská Venuše.2
Je courus passer ma robe olympe, qui est encore plus jolie sans corset ; quant à la coiffure c’est celle de toujours, les cheveux autour de la tête et deux grandes boucles naturellement bouclées devant, comme chez la Vénus Capitoline.
Mluvilo se o Saetonovi. Přiměli mě zpívat.
On parla de Saetone. On me fit chanter.
O půlnoci jsem šla nahoru a Dina přišla večeřet se mnou, zatímco Amalia vyprávěla příběhy. Tato dívka ujišťuje, že na světě nejsou muži, kteří by milovali s takovou stálostí, zbožňováním a úctou jako Římané.
A minuit je montai et Dina vint souper avec moi pendant qu’Amalia racontait des histoires. Cette fille assure qu’il n’y a pas au monde des hommes qui aiment avec autant de constance, d’idolâtrie et de respect que les Romains.
Snadno uznáte, že mě to nesmírně zajímalo. Ostatně když jsem zůstala sama, šla jsem nejprve zamknout dveře, pak otevřít komodu a vzít portrét.
Vous convenez aisément que je trouvais cela du plus haut intérêt. D’ailleurs restée seule j’allais d’abord fermer les portes puis ouvrir mon chiffonnier et prendre le portrait.
Je to stále podivnější — nemohu se od toho odtrhnout — ty tak jemné a hluboké oči mě přitahovaly neodolatelně; a nakonec jsem přitiskla na tu podobiznu rty zamilované a třesoucí se s takovou láskou a vášní, s jakou jsem se ho nikdy, nikdy neodvažovala líbat — bála jsem se — snad proto nepochopil, co jsem cítila. Zdálo se, že se portrét oživuje; hleděla jsem na něj, zabořená v křesle, rozjitřená, opojená, zamilovaná... Pak jsem zavřela oči, abych přešla do jiného života — věděla jsem dobře, že bych nedokázala napsat slovo. Z tohoto vytržení mě probudilo, když na věži odbily dvě.
C’est de plus en plus étrange, je ne peux pas m’en arracher, ces yeux si doux et si profonds m’attiraient irrésistiblement et je finis par appuyer sur cette image des lèvres amoureuses et tremblantes avec tant d’amour et de passion que jamais, jamais je n’ai osé l’embrasser ainsi, j’avais peur, c’est pour cela peut-être qu’il n’a pas compris ce que je sentais. Le portrait parut s’animer, je le regardais renversée dans le fauteuil, exaltée, enivrée amoureuse... Puis je fermai les yeux pour passer dans une autre vie, je savais bien que je ne pourrais écrire un mot. Deux heures sonnant à la tour me réveillèrent de cette extase.
Poznámka editorů
[poznámka]
[annotation]
na okraji · Annotation de Marie
Mí dobří přátelé, naučte se jednou provždy: kdo opravdu miluje, nemění se podle počasí, hodiny ani nálady.
Mes bons amis, apprenez une fois pour toutes que lorsqu’on aime vraiment, on ne varie pas selon la température, l’heure ou l’humeur.
K čemu je tedy vůle, sympatie — nemohu-li ho přitáhnout k sobě! Je možné, že na mě zapomněl! Jak to — byl to on, kdo miloval, a je to on, kdo zapomíná, kdo opouští! Oh! ale — ale kdyby miloval, stačilo by napsat. Oh! Celou dobu mě tedy klamal! A, šílená hněvem, nejistotou a láskou, vrhla jsem se na kolena před postel, vzývajíc Boha s růžencem v ruce: Budu se šedesátkrát klanět jako v Římě — budu se modlit... Ale na páté kleknutí jsem se náhle zastavila: O co prosím Boha? Aby mi vrátil Antonelliho? Proč? Miluji ho natolik, abych mu obětovala své marnivé sny o budoucnosti? Ne, ale... Ne — musím odpovědět po pravdě. Miluji ho nebo nemiluji dost na to, abych byla jeho ženou a vzdala se svých plánů? Ne. Proč tedy? Pro zábavu? Abych uspokojila rozmar? Mohu po něm vroucně toužit — ale nesmím o to prosit Boha. Bůh by mě potrestal. Ale moje hrdost? Nezáleží — od téhle chvíle se již nemohu modlit. Měla jsem před očima Evangelium: „bude vám dáno podle vaší víry.“3 Ano — Bůh by mi dal, protože jsem věřila — ale já sama jsem se neodvažovala prosit. Cítila jsem se nespravedlivá — a zároveň jsem trpěla — ale již jsem se nemohla modlit; a ležela jsem natažená na koberci ve stavu mravního i fyzického otupění, jež mě hrozně lámalo, jež mě ničilo.
A quoi donc sert la volonté, la sympathie, si je ne puis l’attirer vers moi ! Est-il possible qu’il m’ait oubliée ! Comment, c’était lui qui aimait et c’est lui qui oublie, qui délaisse ! Oh ! mais, mais s’il aimait il n’aurait qu’à écrire. Oh ! Il m’a donc tout le temps trompée ! Et, folle de colère, d’incertitude et d’amour, je me jetai à genoux devant mon lit en invoquant Dieu, mes chapelets à la main : Je vais me prosterner soixante fois comme à Rome, je vais prier... Mais à la cinquième fois je m’arrêtai court : Qu’est-ce que je demande à Dieu ? Qu’il me rende Antonelli ? Pourquoi ? Est-ce que je l’aime assez pour lui sacrifier mes vanités de l’avenir? Non, mais... Non, il faut répondre la vérité. Je l’aime ou je ne l’aime pas assez pour être sa femme et pour renoncer à mes plans ? Non. Alors pourquoi ? Pour m’amuser ? Pour satisfaire un caprice ? Je puis le désirer ardemment, mais je ne dois pas le demander à Dieu. Dieu me punirait. Mais mon amour-propre ? N’importe, dès ce moment je ne puis plus prier. J’avais l’Evangile sous les yeux : il vous sera donné d’après votre foi. Oui, Dieu me donnerait car je croyais, mais c’est moi qui n’osais demander. Je me sentais injuste et en même temps je souffrais mais je ne pouvais plus prier ; et, étendue sur le tapis, je me trouvais dans un état d’abrutissement moral et physique qui me brisait horriblement, qui m’anéantissait.
Ulehla jsem poté, co jsem dlouze hleděla na svůdný portrét.
Je me couchai après avoir longuement regardé le portrait tentateur.
Celou noc jsem o něm snila. Dříve to bylo jen večer — dnes od rána: seděla jsem v jídelně a viděla skrze zdi a dřevo komody portrét v zásuvce.
J’ai rêvé toute la nuit de lui. Avant c’était le soir seulement, aujourd’hui c’est depuis le matin, je restais dans la salle à manger et je voyais à travers les murs et le bois du chiffonier le portrait dans son tiroir.
Proč se tím zabývat? Proč mluvit o lásce? Proč nežít v klidu? Oh! ale nemohu — již nežiji, nemohu nic dělat. Oh! bída nad bídu! Ničím se tu, zatímco on se tam baví!
Pourquoi m’occuper de cela ? Pourquoi parler d’amour ? Pourquoi ne pas vivre tranquille ? Oh ! mais je ne peux pas, je ne vis plus, je ne puis rien faire. Oh ! misère des misères ! Je m’anéantis ici pendant qu’il s’amuse là-bas !
Nikdy mě nemiloval — byla to jen... zvířeckost! Oh! A já ho miluji, já se tak ponižuji.
Il ne m’a jamais aimée, ce n’a été que de la... bestialité ! Oh ! Et c’est moi qui l’aime, c’est moi qui m’humilie ainsi.
Je to pravá láska, nebo představivost? Samota, nuda, vzpomínka na jeho žhavá slova... bezpochyby je to tím. Ostatně popírám lásku jako vážný cit, jenž znemožňuje každou myšlenku, každý čin, jenž pohlcuje všechny schopnosti a kalí všechny radosti. Podléhám jejímu vlivu, protože jsem sama, nudím se, jsem smutná. Oh! bude-li to pokračovat na cestách a v Rusku, snad tomu uvěřím — ale takhle... Ne, je to hanebné a... ostatně to tak není.
Est-ce de l’amour vrai, ou l’imagination ? La solitude, l’ennui, le souvenir de ses paroles brûlantes... c’est sans doute cela. D’ailleurs je nie l’amour comme un sentiment sérieux qui empêche toute pensée, toute action, qui absorbe toutes les facultés, qui ternit tous les plaisirs. Je subis son influence parce que je suis seule, je m’ennuie, je suis triste. Oh ! si cela continue en voyage et en Russie j’y croirai peut-être mais comme ça... Non, c’est honteux et..., d’ailleurs, cela n’est pas.
Jak by bylo možné, abych milovala právě toho, kdo mě miloval — koho jsem jen trpěla... A co když jsem ho milovala od prvního okamžiku? Necítila jsem to, protože mě nikdy nemučil — podvolil se hned... Proto jsem si to neuvědomovala.
Quelle possibilité que j’aille aimer justement celui qui m’a aimé, que j’ai souffert seulement... Et si depuis le premier instant je l’ai aimé ? Je ne le sentais pas parce qu’il ne m’a jamais tourmentée, il s’est rendu tout de suite... Voilà pourquoi je ne me rendais pas compte.
Tak tohle je láska? Ne — nevím — je to jen nápad, rozjitřená fantazie. Uvidíme, uvidíme. Přiznala bych to, kdyby mi byl dal čas po něm toužit — ale ne — vyznal se hned. Takže i kdybych ho nyní milovala, nejsem si tím jista — protože tu je hořkost, znepokojení, hrdost, hněv.
Alors, c’est ça l’amour ? Non, je ne sais pas, c’est une idée seulement, l’imagination montée. Nous verrons, nous verrons. Je l’avouerais s’il m’avait donné le temps de le désirer, mais non il s’est déclaré de suite. De sorte que si même je l’aime à présent je n’en suis pas sûre, car il y a le dépit, l’inquiétude, l’amour-propre, la colère.
Nerozumím ničemu z toho, co píši. Nejsem sama sebou. Musím odjet.
Je ne comprends rien de ce que j’écris. Je ne suis pas moi-même. Il faut partir.
Oh! nevěřím si. Tak často jsem se mýlila — Audiffret, Torlonia, kdo ví ještě koho. Bojím se, že se zase mýlím. Ostatně kdo mě nutí přiznat se?
Oh ! je ne me crois pas à moi-même. Je me suis si souvent trompée, Audiffret, Torlonia, qui sais-je encore ? Je crains de me tromper encore. D’ailleurs qui me presse d’avouer ?
A přiznat co? Hloupost, hloupost — je to jako vždy, jako dříve. A přece — nikdy jsem nic podobného nepocítila... To je mi toho — vždyť jsem ani neměla čas, je mi teprve sedmnáct let. Ne... ostatně nechápu, co říkám, a pero píše tak špatně, že je to mučení.
Et avouer quoi ? Bêtise, bêtise ; c’est comme toujours, comme avant. Pourtant, jamais je n’ai rien senti de pareil... Belle affaire, je n’ai même pas eu le temps, j’ai dix-sept ans seulement. Non... d’ailleurs je ne comprends pas ce que je dis et la plume écrit si mal que c’est un supplice.
„Amor otiosae causa sollicitudinis“4 říká Publius Syrus — to jest: láska je předmětem nečinné úzkosti. Raději bych to přeložila takto: láska je úzkost způsobená nečinností.
« Amor otiosae causa sollicitudinis » dit Publius Syrus, c’est-à-dire l’amour est un sujet d’inquiétude oisive. J’aimerais mieux le traduire ainsi : l’amour est une inquiétude causée par l’oisiveté.
Syrus říká mnoho absurdit — ale zde je něco pravdivého: „Amans ita ut fax agitando ardescit magis“5. Milovník je jako pochodeň — čím víc se s ní mává, tím více hoří.
Syrus dit beaucoup d’absurdités, mais voici quelque chose de vrai : « Amans ita ut fax agitando ardescit magis ». L’amant est comme un flambeau, plus on l’agite, plus il brûle.
Dnes ráno jsem vzala všechny vhodné máminy šperky a ozdobila se jimi. Diamanty, perly, smaragdy, náhrdelníky ze Samazů ze Sibiře,6 korály, lapis lazuli, silné zlaté řetězy. Přenesla jsem to vše k sobě a až do večeře jsem zkoušela šaty a fantasticky se drapovala do zlatem protkávaných látek, které jsem koupila u Ben Sadouma — takže přišel generál a já nesešla dolů ho přijmout.
Ce matin j’ai pris tous les bijoux convenables de maman et m’en parai. Des diamants, des perles, des émeraudes, des colliers de Samazes de Sibérie, de coraux, de lapis-lazuli, des grosses chaînes d’or. Je transportai tout cela chez moi et m’occupai jusqu’au dîner à essayer des robes et à me draper fantastiquement dans des étoffes lamées d’or, que j’ai achetées chez Ben Sadoum, de sorte que le général est venu et je ne suis pas descendue le recevoir.
Collignon je podivná osoba. Copak si teď nevzala do hlavy, že se bude na všechny mračit!
Collignon est une étrange personne. Ne s’imagine-t-elle pas-à présent de bouder tout le monde !
Olga mi píše dopis plný Bibiho. Neodpovím jí.
Olga m’écrit une lettre pleine de Bibis. Je ne lui répondrai pas.
Foster také píše.
Foster écrit aussi.
Jen Antonelli nepíše. Ostatně pevně doufám, že už od něj žádný dopis nečekám.
Il n’y a qu’Antonelli qui n’écrive pas. D’ailleurs j’espère bien que je n’attends plus de lettre de lui.
Tak je to tedy takhle? Tak je to konec? Tak takovou cenu má láska? Tak jsem tedy podvedena... a kompromitována.
Alors c’est comme ça ? Alors c’est fini ? Alors voilà ce que vaut l’amour ? Alors me voilà trompée... et compromise.
Ani postavení ve společnosti, ani možnost si ho vytvořit!
Ni position dans le monde, ni possibilité de s’en faire une !
Je dvě hodiny — bdím — a proč? Abych se dívala na portrét.
Il est deux heures, je veille et pourquoi ? Pour regarder le portrait.
Ostatně — poslyšte — kdo mě žene myslet na všechny ty hlouposti? Žijme v klidu a mysleme na Rusko.
D’ailleurs tenez, qui me pousse à penser à toutes ces bêtises ? Vivons tranquille et pensons à la Russie.
Tak tedy musím mlčet a zapomenout na Antonelliho! Ne na člověka — na dobrodružství. Žijme a nemysleme na... na lásku. Proč tedy od rána myslet jen na večer, kdy jsem sama a mohu se volně dívat na tu italskou tvář a snít!
Alors voilà que je dois me taire et oublier Antonelli ! Pas l’homme, mais l’aventure. Vivons sans penser à... à l’amour. Alors pourquoi depuis le matin ne penser qu’au soir quand on est seule et libre de regarder cette face italienne et de rêver !
Ne — tedy takto. Nemysleme na nic — nechoďme vstříc... ďáblu. Přijde-li, snášejme ho — nemůžeme-li ho zahnat; ale pro Boha — nechoďme mu vstříc.
Non, voilà. Ne pensons à rien, n’allons pas au devant de... du diable. S’il vient subissons-le, si nous ne pouvons pas le chasser mais, pour Dieu, n’allons pas au devant de lui.
Dobrá. Ale tak jsem si zvykla mít vždy ďábla v hlavě, že se ho zbavit nemohu.
Bien. Mais j’ai pris une telle habitude d’avoir toujours un diable dans la tête que je ne puis m’en défaire.
Ach! poslyšte — myslíte si, že je tak snadné polykat urážky jako tato. Budiž — je to urážka; ale není to důvod vymýšlet si lásky... Zahálka — co chcete? Fuj! stud! Zahálka!
Ah ! écoutez, vous croyez que c’est si facile de dévorer des affronts comme celui-là. Soit, c’est un affront, mais ce n’est pas une raison pour s’inventer des amours...Le désœuvrement, que voulez-vous ? Fi ! vergogne ! Le désœuvrement !
Ale vlastně — na co má podle vás myslet dívka mého věku! Na to, aby mohla žít, jak se jí zlíbí. Ano — to je hlavní — ale nelze... člověk myslí také na to, co ho baví — nuže, baví mě láska a myslím na ni, tím hůř!
Mais au fait, à quoi voulez-vous que pense une fille de mon âge ! A vivre comme j’aime. Oui, c’est le principal, mais on ne peut pas... on pense aussi à ce qui amuse, eh bien c’est l’amour qui m’amuse et j’y pense, tant pis !
A pohrdají mnou! A nikdo mě nemiluje!
Et on me méprise ! Et personne ne m’aime !
Chodit do společnosti — to je hlavní. Až budu jako každý jiný, nikdo se již neodváží mě urazit. Ano — to je obecně; ale konkrétně tu je Antonelli.
Aller dans le monde, c’est le principal. Quand je serai comme tout le monde on n’osera plus m’insulter. Oui, ça c’est en général, mais en particulier il y a Antonelli.
Ach, Bože! Dej mi poznat pravdu!
Ah ! Dieu ! Faites-moi savoir la vérité !
Hle — představuji si, že je zavřen. Co by na tom bylo divného. Copak nevyprávěl, že od svého odchodu z kláštera byl stále sledován dvěma agenty svého otce?
Voilà que je m’imagine qu’il est enfermé. Quoi d’étonnant. N’a-t-il pas raconté que depuis sa sortie du couvent il a été toujours suivi par deux agents de son père ?
Ale proč by ho zavírali? Protože nechtějí, aby mě miloval? Protože jeho bratři nechtějí, aby si nejmladší sňatkem získal přízeň otce a kardinála?
Mais pourquoi l’enfermerait-on ? Parce qu’on ne veut pas qu’il m’aime ? Parce que ses frères ne veulent pas que le cadet, en se mariant, s’accapare les bonnes grâces du père et du cardinal ?
Kdo ví?
Qui sait ?
Vždyť koneckonců — není možné, aby stále lhal? Nebyl by nic říkal rodičům — a ti by tudíž nepodnikli žádný krok. Opakuji to již po sté.
Car enfin, il n’est pas possible qu’il ait toujours menti ? Il n’aurait rien dit à ses parents, et ceux-là n’auraient fait aucune démarche par conséquent. Je le répète pour la centième fois déjà.
Ó tajemství — neboť tvrdošíjně vidím v tom všem tajemství.
O mystère, car je m’obstine à voir un mystère dans tout cela.
Copak nemohu uvěřit, že když odpovědi z Nice nebyly uspokojivé, ti zatracení kněží mu zakázali mě milovat a on je poslechl?
Je ne peux donc pas croire que les réponses de Nice n’étant pas satisfaisantes, ces satanés prêtres lui aient défendu de m’aimer et lui leur ait obéi ?
A přece je to nejpravděpodobnější. Jaká je to tedy láska — jaký je to tedy člověk?
Et pourtant c’est le plus vraisemblable. Alors quel est donc cet amour, quel est donc cet homme ?
Myslel, že se sňatkem vymaní ze jha své rodiny — ano, řekl mi to.
Il pensait par le mariage s’affranchir du joug de sa famille, oui, il me l’a dit.
Oh! jak toužím odjet — vzchopit se — skoncovat s tímto ubohým životem. Es sotia mortis numini, vita inglaris.7 Stále P. Syrus. Oh. Ano, je to pravda. Život neznámý, bez lesku a bez zásluh je horší než smrt.
Oh ! que je suis impatiente de partir, de me secouer, d’en finir avec cette existence misérable. Es sotia mortis numini, vita inglaris. Toujours P. Syrus. Oh. Oui c’est vrai. La vie ignorée, sans éclat et sans mérite est pire que la mort.
A právě tento život mi dává hloupé myšlenky. Milovat — to je velmi dobré. Ale milovat ty, kdo vás nemilují a dělají vám hanebnosti! Milovat muže, jehož jsem nemilovala, když on mě miloval — milovat ho, když se tak chová!
Aussi c’est cette vie qui me donne des pensées stupides. Aimer c’est très bien. Mais aimer ceux qui ne vous aiment pas et vous font des saletés ! Aimer un homme que je n’ai pas aimé quand il m’aimait, l’aimer quand il me traite ainsi !
A kdo ví — snad jsem ho milovala celou dobu.
Et, qui sait, peut-être l’ai-je aimé tout le temps.
Zbytečné úvahy — ztráta času, inkoustu a papíru.
Inutiles dissertations, perte de temps, d’encre et de papier.
Poznámky
Pozn. překl.: „Čokoláda“ (v originále „Chocolat“) — Fortuné, mladý černý sluha Bashkirtseffových (rejstřík Mon Journal, sv. 9: „Chocolat, nègre. Domestique des Bashkirtseff“; „Fortuné, surnommé Chocolat“, 055.0656). ↩
Pozn. překl.: Kapitolská Venuše — římská mramorová socha Venuše v Kapitolských muzeích v Římě. ↩
Pozn. překl.: Volná parafráze Mt 9,29: „Podle vaší víry ať se vám stane.“ ↩
Pozn. překl.: Latinský výrok Publia Syra (1. stol. př. n. l.), římského autora mravoučných sentencí. Volný překlad: „Láska je příčinou prázdné starosti.“ ↩
Pozn. překl.: Latinský výrok Publia Syra: „Milovník jako pochodeň — tím více hoří, čím více se s ním pohybuje.“ ↩
Pozn. překl.: „Samazes de Sibérie“ — pravděpodobně sibiřské kameny nebo šperky; přesný původ není jasný, ale odkazuje na ruské drahokamy nebo výrobky. ↩
Pozn. překl.: Latinsky; v tisku kurzívou jako „Es sotia mortis numini, vita inglaris“, zjevně zkomoleně (Marií, nebo při přepisu) z maximy Publilia Syra Est socia mortis homini vita ingloria — „bezectný život je společnicí smrti člověka“. Marie sama ji vzápětí vykládá: život neznámý, bez lesku a bez zásluh je horší než smrt. ↩