❦
Středa, 7. června 1876
Musím odjet. Zkoušela jsem se utěšit tisíci úvahami a dvěma tisíci výmluvami — zapomenout, považovat všechno za přirozené. A nedokázala jsem to. Jediný prostředek je zapomenout — ale zapomenout v Nice je nemožné; abych zapomněla, musím vidět něco nového.Mercredi 7 juin 1876
Ta urážka mě tíží. Chování toho muže je nízké — jeho charakter je opovrženíhodný.
Cette insulte me pèse. La conduite de cet homme est vile, son caractère est méprisable.
Cožpak mě jen klamal? Pak by bylo třeba věřit, že lhal? Nepochybně. To je špinavé. Oh! Tedy — když mi líbal ruku, byla to jen prostá galantnost? Byl do mě jen zamilovaný! Tedy — když jsem mu poprvé dovolila vzít mě za obě ruce, obejmout mě pažemi; když jsem mu konečně, celá se třesoucí, dala první polibek — ne první polibek naší lásky, ale první polibek mého života; v domnění, že mu dávám to nejdražší, co mám — tehdy to tedy bylo nic? Polibek mezi dveřmi, banální lehkovážnost — nic! Nepochopil-li mě, nedokazuje to, že by byl hloupější než ostatní — jen to, že mě nemiloval tak, jak jsem si myslela, že jsem milována. Poskvrnila jsem se bez lásky! Jeho láska mi připadala hodna odměny — poskvrnila jsem se z nadšení, z… čistoty duše. Oh!
N’a-t-il fait que me tromper ? Alors il faudrait croire qu’il eût menti ? Sans doute. C’est sale. Oh ! alors, quand il m’a baisé la main, ce n’était que par simple galanterie ? Il n’était qu’amoureux de moi ! Alors, quand pour la première fois je lui ai permis de me prendre les deux mains, de m’entourer de ses bras, quand enfin, toute tremblante, je lui donnai le premier baiser, non le premier baiser de notre amour, mais le premier baiser de ma vie, croyant lui donner tout ce que j’avais de plus précieux, alors, ce n’était donc rien ! Un baiser entre deux portes, une légèreté banale, rien ! S’il ne m’a pas comprise, cela ne prouve pas qu’il ait été plus bête qu’un autre, mais seulement qu’il ne m’aimait pas comme je pensais être aimée. Je me suis souillée sans amour ! Le sien me parut digne d’être récompensé, je me suis souillée par exaltation, par... pureté d’âme. Oh !
Státní záležitost z jediného polibku — a ani nemluvím o scéně na tajném schodišti a v tmavém pokoji. Ostatním se to může zdát podivné — těm, kdo mi nerozumí, kdo nemají tu nejvyšší citlivost. Ale jsou tací, kdo chápou — a ti vidí, z jaké výše jsem padla. Nelze tedy věřit v nic? Láska, jak jsem si ji představovala, neexistuje? Je to jen fantazie, ideál, jenž neexistuje? Nejvyšší stud, nejvyšší čistota jsou tedy slova, jež jsem si vymyslela?
Une affaire d’État d’un baiser et je ne parle pas de la scène de l’escalier secret et du cabinet noir. Ça peut paraître étrange aux autres, à ceux qui ne me comprennent pas, qui n’ont pas ces délicatesses suprêmes. Mais il y a en qui comprennent et ceux-là voient de quelle hauteur je suis tombée. On ne peut donc croire en rien ? L’amour tel que je l’ai imaginé n’existe donc pas ? Ce n’est qu’une fantaisie, un idéal qui n’existe pas ? La suprême pudeur, la suprême pureté sont donc des mots que j’ai inventés ?
Tedy — když jsem v předvečer odjezdu sestoupila promluvit s ním, neviděl v mém činu než prosté galantní dostaveníčko? Když jsem se opírala o jeho hruď — bila ta hruď jen touhou? V mém laskání, jež jsem udílela vážně a prodchnutě jako antická kněžka, neviděl než styk dvou mladých a vřelých těl? V polibcích, do nichž jsem vkládala celou duši, nenalezl než smyslné a mě ponižující potěšení? Tedy — když jsem zůstávala celé minuty, skloněna na jeho rameni, vlasy se dotýkajíc jeho úst a ruce v jeho rukou, beze slova, zatímco jeho dech procházel mými vlasy a spaloval mi hlavu — v těch mlčeních ničemu nerozuměl? Tedy jeho srdce bilo jen hnáno horkem jeho krve? Tedy nic neviděl? Tedy neviděl nic než ženu, nic necítil než dotek těla? Tedy mě objímal jen jako kurtizánu — bez lásky a bez nadšení!
Alors, quand je suis descendue lui parler la veille du départ il n’a vu dans mon action qu’un simple rendez-vous galant ? Quand je m’appuyais sur sa poitrine, cette poitrine ne palpitait que de désir ? Dans mes caresses, que je donnais sérieuse et pénétrée comme une prêtresse antique, il n’a vu que le contact de deux corps jeunes et bouillants ? Dans des baisers où je mettais toute mon âme, il n’a trouvé qu’un plaisir sensuel et avilissant pour moi ? Alors, quand je restais des minutes entières, penchée sur son épaule, effleurant de mes cheveux sa bouche et mes mains dans ses mains, sans dire un mot, pendant que son haleine me traversait les cheveux pour aller me brûler la tête, alors dans ces silences il n’a rien compris ? Alors son cœur ne battait que pressé par la chaleur de son sang ? Alors il n’a rien vu ? Alors il n’a rien vu qu’une femme, rien senti que le contact de la chair ? Alors ses étreintes n’étaient prodiguées que comme à une courtisane, sans amour et sans exaltation !
„Pro začátek“, jak říká? Nic by si nepřál víc než to dokončit — ale Bůh mě zachránil. Ty polibky tedy byly polibky hloupé, bez jemnosti a bez srdce — a já je přijímala mystickými rty! Oh! Ale milovala jsem ho tedy? Ne — spíše jsem ho milovala jen jeho láskou ke mně. Ale protože v lásce nedokážu být lehkovážná, milovala jsem a cítila, jako bych milovala sama. Bylo to nadšení, fanatismus, mysticismus — hloupost! Ano — hloupost. Kdybych měla více ducha, lépe bych pochopila charakter toho muže.
« Pour commencer » comme il dit ? Il ne demanderait pas mieux que d’achever, mais Dieu m’a sauvée. Ces baisers étaient donc des baisers stupides, sans délicatesse et sans cœur et moi qui les recevais avec des lèvres mystiques ! Oh ! Mais je l’aimais donc ? Non, plutôt je ne l’aimais que de son amour pour moi. Mais comme je suis incapable de légèreté en amour, j’ai aimé et senti comme si j’aimais moi-même. C’était de l’exaltation, du fanatisme, du mysticisme, de la bêtise ! Oui de la bêtise. Si j’avais plus d’esprit j’aurais mieux compris le caractère de l’homme.
Poznámka editorů
[poznámka]
[annotation]
na okraji · Annotation de Marie
Kdyby byl více plobster, více Hamilton, milovala bych ho; ale co dělat, když se mi vůbec nelíbil.
S’il avait été plus plobster, plus Hamilton, je l’aurais aimé, mais comment faire quand il ne me plaisait pas du tout.
Miloval mě, jak mohl. Bylo na mně rozlišit. Pochopit, že se nehází perly sviním.1 Trest je krutý. Iluze rozbité na dlouho — a výčitky; výčitky vůči sobě samé. Chybovala jsem, když jsem smýšlela jako dřív; je třeba být jako ostatní — cynická a vulgární. K těm zbytečnostem mě jistě svedlo mé velké mládí. Co jsou to za myšlenky z jiného světa? Nikdo jim nerozumí — nikdo jim nikdy nerozuměl; svět se nezměnil.
Il m’a aimée comme il a pu. C’était à moi à discerner. A comprendre que l’on ne jette pas des perles devant les pourceaux^-^. La punition est dure. Des illusions détruites pour longtemps, et le remords ; remords envers moi-même. J’avais tort de penser comme avant, il faut être comme les autres, cynique et vulgaire. C’est sans doute ma grande jeunesse qui m’a fait faire des inutilités. Qu’est-ce que ces idées de l’autre monde ? On ne les comprend plus, on ne les a jamais comprises car le monde n’a pas changé.
Hle — upadám do běžné chyby; obviňuji celý svět z nízkosti jediného. Protože jeden byl nízký a hloupý, popírám vznešenost duše a ducha. Popírám lásku toho muže, protože pro tu lásku nic neudělal. Bál se přijít o kapesné — bál se otce — podlehl. To je nesmírně moudré, a ujišťuji vás, že na jeho místě bych udělala totéž. Dost vůle na to, aby se navzdory všemu stal vojákem, přece měl — i když je pravda, že to neudělal veřejně; nikomu se nevzepřel, prostě se v noci vytratil. Nevím, co jeho otec udělal nebo řekl; vím jen, že kdyby měl syn vůli, mohl by dělat, co chce. A pohrozili-li mu vyděděním, prokletím? Mohlo mu to zabránit, aby mi psal? Ne. Ale protože z toho nemělo nic vzejít, raději to hned přetrhl. Ne — je to zbabělec.
Voilà que je tombe dans l’erreur commune, j’accuse le monde entier de la vilenie d’un seul. Parce qu’un seul a été bas et stupide, je nie la grandeur d’âme et l’esprit. Je nie l’amour de cet homme parce qu’il n’a rien fait pour cet amour. Il a eu peur de perdre son argent de poche, peur de son père, il a cédé. C’est excessivement sage et je vous assure qu’à sa place j’en aurais fait autant. Il a bien eu assez de volonté pour se faire soldat, malgré tout, il est vrai qu’il ne l’a pas fait ouvertement, il n’a bravé personne, il s’est tout simplement sauvé la nuit. Je ne sais ce que son père a fait ou dit, je sais seulement que si le fils avait de la volonté il pourrait faire ce qu’il veut. Et si on l’a menacé de le déshériter, de le maudire ? Cela pouvait-il l’empêcher de m’écrire ? Non. Mais puisque ça ne devait aboutir à rien il a mieux aimé rompre de suite. Non, c’est un lâche.
Ostatně — co jim mohli o mně, o nás říci? Před Bohem přísahám, že v celé mé rodině není nic hanebného… Ale nepřátelé — špatná pověst! Hle, velké slovo. Špatná pověst, kterou nám udělalo několik závistivců, několik ničemů — a protože jsme dál žili stranou a mlčeli, místo abychom o sobě dali vědět — jedno zlé slovo zrodilo deset; a jakmile se začne špatně mluvit, je po všem. Už se neptají — co vlastně? Po zlu už nepátrají — prostě je konstatují, bez přemýšlení a bez zájmu.
D’ailleurs qu’a-t-on pu leur dire sur moi, sur nous ? Devant Dieu je jure que dans toute ma famille il n’y a rien de honteux... Mais les ennemis, la mauvaise réputation ! Voilà le grand mot. La mauvaise réputation faite par quelques envieux, quelques misérables et, comme on continuait à vivre à l’écart, à se taire au lieu de se faire connaître, une méchante parole en a engendré dix et une fois qu’on commence à mal parler c’est fini. On ne demande plus quoi ? On ne recherche plus le mal, on le constate sans raisonner et sans s’en soucier.
To vše je velmi dobré — ale přesto je pravda, že vše, co jsem o Antonellim řekla, je správné. Když člověk miluje, vezme si i sedlačku. A já hlasitě žádám všechny, kdo pomlouvají, aby upřesnili svou pomluvu — a umějí-li odpovědět, dovolím komukoliv přijít mi plivnout do tváře! Ostatně všechny ty výmluvy jsou opravdu ponižující. Jsem bláhová, že to vše píšu; dělám to, abych si ujasnila, abych tomu muži vytvořila omluvu, abych si celou věc vysvětlila. Nakonec jsem to vše řekla — neboť je třeba mít velmi závažné důvody jednat jako Antonelli — nebo je třeba vůbec nemilovat. Ale pak — proč mluvit s rodiči? Oh! Musím přece věřit, že to byla malá láska — ale ta se vypařila při první překážce — to je vše. Oh! Přece mi mohl napsat — i kdyby mu to bylo zakázáno. Tedy mě už nemiluje. To „už“ je milé.
Tout cela est fort bien, mais il n’en est pas moins vrai que tout ce que j’ai dit d’Antonelli est juste. Quand on aime on épouse une paysanne. Et moi je demande hautement à tous ceux qui calomnient de préciser leur calomnie et s’ils savent répondre je permets à qui veut venir me cracher au visage ! D’ailleurs c’est dégradant, en vérité, toutes ces excuses. Je suis bien folle d’écrire tout cela, je le fais pour m’éclaircir, pour créer une excuse à cet homme, pour m’expliquer toute cette affaire. J’ai dit tout cela enfin car il faut avoir de bien graves motifs pour agir comme Antonelli ou bien il faut ne pas aimer du tout. Mais alors pourquoi parler à ses parents ? Oh ! il faut bien croire à un petit amour, mais il s’est évaporé à la première résistance voilà tout. Oh ! il aurait pu m’écrire, tout de même, même si on lui en avait fait la défense. Alors c’est qu’il ne m’aime plus. Le plus est joli.
Je velké horko; kolem půl osmé jdu do zahrady a rozdělíme se do dvou skupin — dědeček, Dina a Collignon u mříže; máma, teta a já sedíme na zemi u paty levé cypřišové terasy, jež je upravena jako malý pahorek celý pokrytý hustou zelení, zelenou jako samet. Ale jako vždy — místo abychom si povídaly, pohádaly jsme se; obě mé maminky rozzlobeně vstaly, a protože jsem seděla uprostřed pěšiny, která stoupá k terase a je docela čistá, natáhla jsem se, jak jsem dlouhá, vyčerpaná a zdrcená. Byla již noc, když mě příchod Daniloffové probudil z mého tísnivého otupění.
Il fait très chaud, vers sept heures et demie je vais au jardin et on se divise en deux groupes, papa, Dina et Collignon près de la grille ; maman, ma tante et moi assises par terre au pied de la terrasse de cyprès gauche, qui est arrangée comme une petite colline toute couverte de verdure épaisse et verte comme du velours. Mais, comme toujours, au lieu de causer on se querella, mes mères se levèrent en colère l’une et l’autre, et moi, comme j’étais assise au milieu du sentier qui monte à la terrasse et qui est fort propre, je me couchai de mon long, épuisée et désespérée. Il faisait nuit déjà quand l’arrivée de la Daniloff m’a réveillée de mon pénible engourdissement.
Zpívala jsem a znovu se přesvědčila, že můj hlas má rozsah celé tři oktávy bez dvou tónů. Daniloffová — jež jako krasavice pózovala Bruloffovi,2 Horaci Vernetovi a jiným a otřela se tak o umělecký svět jako o jiné, a tedy i o umění — mi chválí portrét Collignon. Velmi správně poznamenává, že Collignon má obličej nesmírně těžký na provedení a že jsem se s tím vypořádala velmi čestně a skvěle. Collignon má vskutku tvář bledě narůžovělou, širokou, velký nos, velké šedo-zeleno-bílé oči, červená víčka, málo obočí. Žádné výrazné rysy — a hlavně pleť naprosto jednolitá, zpravidla narůžovělá, s ošklivou kůží a obrovskými póry. Všechny tyhle ošklivosti jí nicméně skládají tvář velmi příjemnou — ale také nepolapitelnou; neboť veškerý půvab je v úsměvu a rozhovoru. Má například báječné vlasy — dlouhé a husté jako les. Jsou všech barev — jsou tam černé prameny a prameny velmi plavé. Povšimla jsem si, že takovéto mimořádné kadeře vždy pokulhávají v kvalitě a barvě.
J’ai chanté, m’assurant encore une fois que ma voix avait bien trois octaves moins deux notes d’étendue. La Daniloff qui, en sa qualité de beauté, a posé pour Bruloff, pour Horace Vernet et d’autres et qui s’est frottée au monde artistique comme aux autres, par conséquent aux arts, me fait ses compliments sur le portrait de Collignon. Elle remarque très justement que Collignon a une figure extrêmement difficile à faire et que je me suis tirée d’affaire très honorablement et magnifiquement. En effet Collignon a une figure pâle-rosée, large, gros nez, grands yeux gris-vert-blanc, des paupières rouges, peu de sourcils. Pas de traits, et surtout un teint tout uni, généralement rosé, une vilaine peau avec d’immenses pores. Toutes ces laideurs lui composent cependant une figure très agréable, mais insaisissable aussi, car tout le charme en est dans le sourire et la conversation. Par exemple, elle a des cheveux fabuleux, longs et épais comme une forêt. Ils sont de toutes les couleurs, il y a des mèches noires et des mèches très blondes. J’ai remarqué que ces chevelures extraordinaires pêchaient toujours par la qualité et la couleur.
Vyšla jsem k sobě dost klidná — ale když jsem se zastavila u Diny, teta, která tam byla, mě vyprovokovala, abych řekla, že umřu, že mi na životě nezáleží, že ostatně by to uklidnilo všechny — nemuseli by mi hledat zvláštní kuchaře, platit šaty, utrácet peníze na mé rozmary jako malování dveří mé předsíně, nábytek toaletního pokoje atd. Že ostatně jsem unavena tím ubohým životem, zdrcena a opotřebována — i na to, abych dělala scény. Že jsem křičela a plakala — odvezli mě do Říma, tam bylo totéž. Že mi toho bylo dost. Tehdy mi teta řekla, že nevím, co chci. To je ta obvyklá a věčná věta. Odpověděla jsem, aniž jsem se rozzlobila, že chci jít do společnosti.
Je suis montée chez moi assez calme mais m’étant arrêtée chez Dina, ma tante, qui était là, me provoqua à dire que j’allais mourir, que je ne tenais pas à vivre, que d’ailleurs cela calmerait tout le monde, on n’aurait ni à me chercher des cuisiniers particuliers, ni à payer mes robes, ni à dépenser de l’argent pour mes caprices tels que les peintures des portes de mon antichambre, les meubles de mon cabinet de toilette etc. Que d’ailleurs j’étais lasse de cette misérable vie, désespérée et usée, même pour faire des scènes. Que j’ai crié et pleuré, on m’a menée à Rome, là ça a été la même chose. Que j’en avais assez. Alors ma tante me dit que je ne sais pas ce que je veux. C’est la phrase ordinaire et éternelle? Je répondis sans me fâcher que je voulais aller dans le monde.
„Teď už to není příliš brzy; ostatně o to žádám už dva roky — ne ještě pro sebe, ale žádala jsem, abyste vy šly — protože mít dceru k tomu zavazuje. Teď přišel můj čas; nic se neděje. Nic nevidím, žádnou změnu — odkud by přišla? Říkáte — konec procesu? Trvá pět let — může trvat dalších pět. Mám čekat? Ne — vidíte.“ „Za to vše vděčíš svým milým příbuzným Tutcheffovým — před jejich příchodem jsme byli ctěni a váženi.“ „To vím — je to pravda; vím také, že vděčím nesmírně té milé tetě. Ale proč pomlouvá ona vás — a ne vy ji? Ach! Ne — vidíte, že není co dělat; musíte mě tedy nechat, jaká jsem — a nenutit mě vycházet a vzchopit se; nemohu to. Jen vám říkám, že jsem opotřebována — velmi opotřebována — a jestliže mi za několik měsíců nezajistíte jiný život, ten nynější nevydrží.“ „Protože jsi přesycená, rozmazlená — nevíš, co chceš!“ „Ne; kdybych byla přesycená, chtěla bych výstřednosti — a chci jen tu nejprostší, nejbanálnější věc: chci tančit.“ „V létě se netancuje.“ „Ano — ale byla zima.“ „Ta je pryč.“ „Bude další.“ „Zatančíš příští zimu.“ „U paní Daniloffové? Ne, ne — není co dělat; ostatně nic neříkám — vy jste tu rozmluvu vyvolala; já sedím klidně u sebe…“
— A présent ce n’est plus trop tôt, d’ailleurs je le demande depuis deux ans, pas encore pour moi, mais je demandais que vous alliez parce que, ayant une fille, on le doit. A présent mon temps est venu, rien n’arrive. Je ne vois rien, aucun changement, d’où viendrait-il ? Vous dites, la fin du procès ? Il dure depuis cinq ans, il peut durer cinq ans encore. Dois-je attendre ? Non, vous voyez. - Tu dois tout cela à tes chers parents Tutcheff, avant leur arrivée nous étions honorés et respectés. - Je sais cela, c’est vrai, je sais aussi que je dois énormément à cette chère tante. Mais pourquoi est-ce elle qui vous calomnie et non vous qui la calomniez ? Ah ! non, vous voyez qu’il n’y a rien à faire, il faut donc me laisser comme je suis et ne me pas forcer à sortir et à me secouer, je ne le puis. Seulement je vous dis que je suis usée, très usée et que si, dans quelques mois, vous ne me faites une autre vie, celle-là ne durera pas. - Parce que tu es blasée, gâtée, tu ne sais pas ce que tu veux ! - Non, si j’étais blasée je voudrais des excentricités et je ne veux que la chose la plus simple la plus banale, je veux danser. - On ne danse pas en été. - Oui, mais il y a eu un hiver. - Il est passé. - Il y en aura un autre. - Tu danseras l’hiver prochain. - Chez Mme Daniloff ? Non, non, il n’y a rien à faire, d’ailleurs je ne dis rien, c’est vous qui avez amené cette conversation ; je me tiens toute tranquille chez moi...
„Ale právě v tom je to zlé,“ vykřikla Dina, „pěstuješ si zoufalou melancholii, opravdu!“ „Vůbec si nic nepěstuji — zůstávám doma a nikoho neobtěžuji; čeho víc si přejí?“ Zarazila jsem křeslo do okenního výklenku, přitáhla si před sebe další a pohřížila se do jakéhosi polospánku s očima upřenýma, otevřenýma a plnýma slz. Zůstala jsem tak dlouho — krk jsem měla celý zmáčený slzami, pak oschl; oči také — a ve dvě hodiny sedím a píšu tento monotónní deník.
— Mais justement c’est là qu’est le mal, s’écria Dina, tu te composes une mélancolie désespérante, vraiment ! - Je ne me compose rien du tout, je reste chez moi et ne dérange personne, que veut-on de plus ? Et enfonçant mon fauteuil dans l’embrasure de la fenêtre et tirant un autre fauteuil devant moi je me plongeai dans une espèce d’assoupissement les yeux fixes et ouverts et pleins de larmes. Je suis restée longtemps ainsi, car mon cou en fut inondé puis il a séché, les yeux aussi et, à deux heures, je suis à écrire ce monotone journal.
Poznámky
Pozn. překl.: Biblická narážka — Mt 7,6: „Nevrhejte perly před vepře.“ ↩
Pozn. překl.: Karl Brjullov (1799–1852), též psáno Karl Bruloff — slavný ruský romantický malíř, proslulý portréty společenských krasavic. ↩