❦
Čtvrtek, 15. června 1876
Vyšla jsem s tetou, bylo nádherné počasí — ale u hudby nebyl nikdo, dokonce ani Galula. Hasford nás půl hodiny obšťastňoval svým hovorem. Je starý, ošklivý a hluchý!Jeudi 15 juin 1876Je suis sortie avec ma tante, il faisait un temps splendide, mais il n’y avait à la musique personne, pas même Galula. Hasford nous a donné la joie de sa conversation pendant une demi-heure. Il est vieux, laid et sourd !
Přijala jsem novou komornou. Vysokou, krásnou tmavovlasou ženu s velmi dobrými způsoby. Asi třicet let. Mám ji ráda předně proto, že je milá, protože se jmenuje Amélie jako Gioia,1 a protože je Italka jako Antonelli. Hovořím s ní a ona se mnou tou božskou řečí, při níž člověk, je-li jen trochu zamilovaný, sní jako při krásné hudbě.
J’ai pris une nouvelle femme de chambre. Une grande et belle brune, très bonnes façons. Trente ans à peu près. Je l’aime d’abord parce qu’elle est sympathique, parce qu’elle se nomme Amélie, comme Gioia*, et parce qu’elle est italienne comme Antonelli. Je lui parle et elle me parle cette langue divine qui, pour peu qu’on soit amoureux vous fait rêver comme une belle musique.
Miluji Antonelliho více než kdy jindy. Jeho zvláštní mlčení mě překvapuje více než kdy jindy. Jak bych chtěla jet do Říma — v přestrojení. Je jedna hodina a nemohu spát. Celý den jen sténám a nahlas se rozhořčuji nad nudou. Dala bych... dala bych Victora2 i Pincio3 za to, abych Antonelliho znovu viděla.
J’aime Antonelli plus que jamais. Son silence étrange me surprend plus que jamais. Je voudrais bien aller à Rome, sous un déguisement. Il est une heure et je ne puis dormir. Toute la journée je pense à gémir et à m’indigner tout haut sur l’ennui. Je donnerais... je donnerais Victor et Pincio, pour revoir Antonelli.
Není to mé tělo, kdo miluje — je to mé srdce; ostatně obojí jde ruku v ruce jako muž a žena, jenže tu dominuje muž, tu žena.
Ce n’est pas mon corps qui aime c’est mon cœur ; d’ailleurs les deux vont ensemble comme un mari et une femme, seulement tantôt c’est l’homme, tantôt c’est la femme qui domine.
Ach, tím hůř. Berme to komicky — tragičnost mě nudí. Když už se smějeme, řekněme, že trpíme láskou. Neodpouštím si, že jsem v poslední den tak špatně mluvila. Ostatně po celou dobu jsem postrádala takt — bylo to proto, že objem taktu, jehož se mi nedostávalo, byl nahrazen stejným objemem lásky? Kdo ví?4
Ah ! tant pis. Prenons la chose au comique, le tragique m’ennuie. Puisque nous rions, disons que nous souffrons d’amour. Je ne me pardonne pas d’avoir si mal parlé le dernier jour. D’ailleurs j’ai tout le temps manqué de tact, était-ce parce que le volume de tact qui me faisait défaut était remplacé par un volume égal d’amour ? Chi lo sa ?
Výčitky! Copak jsem neříkala, že je to špatné znamení? Nezměnila jsem názor — a tak netvrdím, že mé chování k němu ho mohlo silně ovlivnit; říkám pouze, že kdybych zůstala chladná a odkázala ho na paní tetu, mohla bych se lépe přesvědčit o jeho úmyslech a nebyla bych v té nesnázi, v níž se ocitám.
Des reproches ! N’ai-je pas dit que c’était mauvais signe ? Je n’ai pas changé d’avis, aussi je ne prétends pas que ma manière envers lui ait pu l’influencer fortement, je dis seulement que si j’étais restée froide et si je l’avais renvoyé à madame ma tante, je pourrais mieux m’assurer de ses intentions et je ne serais pas dans le mauvais pas où je me trouve.
Byla jsem opravdu velmi pošetilá. Ještě zbytek té víry, již máme v bližní — a již zvolna ztrácíme právě díky těmto bližním. Myslela jsem, že mě miluje tak, jak já umím milovat — a kdo tak miluje, ten neklame, nic ho nezastaví a nad vším zvítězí.
En vérité j’ai été bien folle. Encore un reste de cette foi qu’on a dans ses semblables et qui s’en va peu à peu grâce à ces mêmes semblables. Je pensais qu’il m’aimait comme je sais aimer et quand on aime ainsi, on ne trompe pas, on n’est arrêté par rien et on triomphe de tout.
Ano — kdybych mluvila jinak, bylo by to lepší... ano, ale copak by si přesto neopatřili ty informace... a pak!
Oui, si j’avais parlé autrement ce serait mieux... oui mais n’auraient-ils pas de même pris ces informations... et alors !
A tak je to vina moje i mých rodičů — když jsem dostala nabídku, měla jsem ji předat paní mamince, k níž by byl mluvil ten... ten živočich. Byl by se postavil společenský pilíř prostřednictvím barona Viscontiho mezi hôtel de la Ville a palazzo Antonelli.5 A nebylo by ani nejasností, ani falešného postavení. A pak, pokud jde o přijetí — to by byla jiná věc. Mé mínění o tom je dobře známo.
Aussi c’est la faute de moi et de mes parents, ayant reçu la demande j’aurais dû la transmettre à madame ma mère, à laquelle monsieur l’animal aurait parlé. On établirait une pile sociale par le moyen du baron Visconti entre l’hôtel de la Ville et la palazzo Antonelli. Et il n’y aurait ni obscurité, ni fausse position. Et alors, quant à accepter, ce serait une autre affaire. On sait bien ma pensée là-dessus.
Ale zachovali bychom si důstojnost — a nevyčerpávala bych se tu úvahami, vysvětleními, pátráním a výmluvami, jež mě hrozně ponižují a opravdu vzbuzují dojem, že jsem pouliční dívka, dívka z rodiny kata nebo majitele rulety jako Blanc,6 dívka, již nelze ani přiznat, ani přijmout. Dost špíny. Mé postavení je falešné — dobrá; nikde se neukazujeme — dobře. Působí mi to žal, na který umírám co nejpůvabněji na světě — ale pro Boha, nemyslete si, že jsme takoví, jak se tu líčím.
Mais on aurait gardé sa dignité et je ne m’épuiserais pas ici en raisonnements, en explications, en recherches et en excuses qui m’abaissent horriblement et font en vérité penser que je suis une fille de la rue, une fille de bourreau ou de maître de roulette comme Blanc, une fille qu’on ne peut ni avouer ni accepter. Trêve de saletés. Ma position est fausse, d’accord, nous ne nous montrons nulle part, bien. Cela me cause un chagrin dont je suis en train de mourir le plus gracieusement du monde mais, par grâce, ne pensez pas que nous soyons tels que je me fais ici.
Vždyť chování toho muže je tak podivné. Říkám si to každý den, myslím na to každou chvíli.
C’est que la conduite de cet homme est si étrange. Je le redis tous les jours, je le pense tous les instants.
A já bych se zamilovala do té vláčné, falešné a zbabělé bytosti. Neříkám to ze zlosti — podívejte se na jeho bradu a oči. Oči jsou příliš malátné, aby byly upřímné; brada příliš zaoblená a příliš dlouhá, aby byla čestná. Jeho jemný a lhostejný výraz odhaluje celý systém sobectví a pravý opak svědomitosti.
Et je serais amoureuse de cette créature molle, fausse et lâche. Je ne le dis pas en colère : regardez son menton et ses yeux. Les yeux sont trop langoureux pour être francs, le menton trop arrondi et trop long pour être honnête. Son air doux et nonchalant révèle tout un système d’égoïsme et l’opposé des scrupules.
Ostatně mi připomíná mého bratra — a tím je vše řečeno.
Il rappelle mon frère enfin, c’est tout dire.
Musím stále narážet buď na lidi, jež nenávidím, nebo na ubožáky!
Faut-il que je tombe ou sur des gens que j’exècre ou sur des misérables !
Poznámky
Pozn. překl.: Gioia — paní Amélie Gioia, nicejská demi-mondaine, bývalá družka vévody z Hamiltonu (později Audiffretova); nová komorná má stejné křestní jméno, Amélie. Hvězdička za jménem je značka tištěného vydání, která čtenáře odkazuje na rejstřík přezdívek (Mon Journal, t. 8). ↩
Pozn. překl.: Victor — jeden z Mariiných psů. ↩
Pozn. překl.: Pincio — další z jejích psů, pojmenovaný podle pahorku Pincio v Římě. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Chi lo sa ?“ ↩
Pozn. překl.: Marie popisuje, jak mělo proběhnout formální dvoření: prostřednictvím prostředníka (baron Visconti) mezi oběma rodinami — mezi jejich rezidencí (hôtel de la Ville) a Antonelliho palácem. Tak to vyžadovaly společenské zvyklosti. ↩
Pozn. překl.: Blanc — pravděpodobně François Blanc (1806–1877), zakladatel monacké rulety a kasina v Monte Carlu. Narážka na jeho nízký společenský původ — pro Marii synonymum pro osobu bez urozené pověsti. ↩