❦
Sobota, 3. června 1876
Samedi 3 juin 1876
Když jsem před chvílí vycházela z toaletního pokoje,1 pojal mě pověrčivý strach. Viděla jsem vedle sebe ženu v dlouhých bílých šatech, se světlem v ruce, jak hledí s hlavou trochu skloněnou, s výrazem žalostným a zároveň usměvavým — jako ty nešťastné přízraky z německých pověstí. Uklidněte se — byl to jen můj odraz v zrcadle. Chtěla bych být herečkou; aniž to chci, pózuji skvěle a dokážu na sebe vzít všechny výrazy a všechny odstíny, jaké si lze představit.
Tout à l’heure en sortant de mon cabinet de toilette je me suis superstitieusement effrayée. J’ai vu à côté de moi une femme vêtue d’une longue robe blanche, tenant une lumière à la main et regardant la tête un peu inclinée d’un air plaintif et souriant, comme ces fantômes malheureux des légendes allemandes. Rassurez-vous ce n’était que moi réfléchie dans une glace. Je voudrais devenir actrice, sans le vouloir je pose admirablement et je puis prendre tous les airs et toutes les nuances imaginables.
Bihovetz strávil večer s námi. Vyprávěla jsem o Pompejích. Pak… pak stále totéž. Sotva jsem byla u sebe, mou mysl, na okamžik chráněnou přítomností cizího člověka, znovu přepadly všechny ty bolestné myšlenky, jež mě neopouštějí. Srdce se mi sevřelo a ubohá, zdrcená, lehla jsem si jako pes na zem.
Bihovetz a passé la soirée avec nous. J’ai raconté Pompeï. Puis... puis toujours la même chose. A peine chez moi mon esprit protégé pour un instant par la présence d’un étranger, fut de nouveau assailli par toutes ces douloureuses pensées qui ne me quittent pas. Mon cœur s’est gonflé et, misérable et anéantie, je me couchai comme un chien par terre.
Bože, už se neptám, co jsem udělala. Prosím Tě jen, abys mi odpustil a zachránil mě.
Mon Dieu, je ne demande plus ce que j’ai fait. Je vous prie seulement de me pardonner et de me sauver.
Oh! Bojím se, bojím se, že ze všeho toho duševního trápení vzejde tělesná nemoc.
Oh ! j’ai peur, j’ai peur qu’un mal physique ne procède de toutes ces tortures morales.
Ach, Bože — Bože rozhněvaný — odpusť zlo, jež jsem mohla spáchat, úmyslně nebo neúmyslně.
Ah ! Dieu, Dieu en colère, pardonnez le mal que j’ai pu faire, volontairement ou involontairement.
Odpusť mi — ukonči mé mučednictví!
Pardonnez-moi, cessez mon martyre !
Proč se vše obrací proti mně!
Pourquoi tout se tourne contre moi !
Oh — pohrdání společnosti mi bylo velikým žalem; proč se k němu musí přidat ještě žal osobní!
Oh, le mépris de la société m’était un grand chagrin, pourquoi faut-il qu’il soit augmenté d’un chagrin personnel !
Odpusť mi, že pláči — jsou lidé nešťastnější než já; jsou nešťastní, kteří nemají chléb, zatímco já spím v posteli ze saténu a krajek; kteří si natrhávají bosé nohy o dlažební kameny, zatímco já kráčím po sametových kobercích; kteří nemají nad hlavou nic než nebe, zatímco já mám nad sebou strop z modrého saténu!
Pardonnez-moi de pleurer, il y a des gens plus malheureux que moi, il y a des malheureux qui manquent de pain tandis que moi je dors dans un lit de satin et de dentelles, qui déchirent leurs pieds nus sur les pierres du pavé tandis que moi je marche sur des tapis de velours, qui n’ont que le ciel pour couvert, tandis que moi j’ai au-dessus de ma tête un plafond de satin bleu !
Snad mě trestáš za slzy, Dobrý Bože! Dej tedy, ať už nepláču!
C’est peut-être pour mes larmes que vous me punissez, Bon Dieu ! Faites-donc que je ne pleure plus !
Ke všemu, co jsem již snášela, přistupuje osobní urážka, hanba pro mou hrdost a duši!
A tout ce que je souffrais déjà vient se joindre un affront personnel, une honte pour mon orgueil et mon âme !
„Hrabě Antonelli ji požádal o ruku, ale rozmyslel si to a odstoupil.“
— Le comte Antonelli l’a demandée en mariage, mais il a changé d’avis et s’est retiré.
Pohleďte, jak se odměňují dobré pohnutky! Místo abych koketovala, byla jsem přímá a prostá — bála jsem se zarmoutit milující srdce. Bůh by mě za to potrestal, myslela jsem. Oh! Kdybyste věděli, jaký pocit hlubokého zoufalství se zmocňuje celé mé bytosti, jaký nevýslovný smutek — když se rozhlédnu kolem, vše, čeho se dotknu, se rozplývá, hroutí.
Voyez comme les bons élans sont récompensés ! Au lieu de faire de la coquetterie j’ai été droite et simple, j’avais peur de chagriner un cœur aimant. Dieu m’en punirait, pensais-je. Oh ! si vous saviez quel sentiment de profond désespoir s’empare de tout mon être, quelle indicible tristesse, quand je regarde autour de moi, tout ce que je touche s’évanouit, s’écroule.
Dès que j’ai eu connaissance de la raison le Malin Esprit sans doute m’a soufflé dans le cœur l’ambition, l’amour des plaisirs bruyants et la conviction d’un bonheur inévitable. Oh, si vous saviez !
Poznámky
Pozn. překl.: „Cabinet de toilette“ — šatna či soukromá koupelna, nezaměňovat se záchodem. ↩
Pozn. překl.: „Dès que j’ai eu connaissance de la raison“ — od chvíle, kdy dosáhla věku rozumu; katolický pojem označující počátek mravního vědomí, obvykle kolem sedmého roku. ↩
Pozn. překl.: „Le Malin Esprit“ — Zlý Duch, Ďábel; náboženská personifikace pokušení. ↩