❦
Dimanche 11 juin 1876Il y a bal champêtre à Villefranche. Nous y sommes allées mais trop tôt, et comme je n’eus pas envie de retourner une seconde fois on se contenta de se promener pendant trois heures en ville. J’en fus tout endormie. Sauf, l’ennui de Nice en été, déserte et monotone, je me sens bien.
škrtnuto[Zrušeno 20 řádků]
[VINGT LIGNES CANCELLÉES]
Ale tato chvíle pohody večer ustoupila sladké malátnosti, okouzlené zádumčivosti,3 neboť moře bylo klidné, hladké jako zrcadlo. Obloha modrá, vzduch čistý, měsíc stříbrný. Sedla jsem si v zahradě na lavičku porostlou břečťanem. A zatímco jsem naslouchala, co říká teta, pokoušela jsem se myslet na vroucí modlitbu, abych uklidnila ten klid své třepotající se duše — [Škrtnuto 1,5 řádku] — a pomalu jsem se odtrhla od tohoto života, nechávajíc svou fantazii volně bloudit, celá odevzdaná tomu sladkému a falešnému očarování, té iluzi, kterou jsem si vybrala pro svůj žal. Byla jsem ve Schlangenbadu4 pod čerstvou zelenou klenbou dlouhé tajemné tmavé aleje. Byla to galerie celá seshora pokrytá stromy, něžně spojenými svými nesčetnými listy. A na konci tunelu se ukazovalo oslnivé nebe, zalité slunečními paprsky, které osvěcovaly již ten rodící se letní den a chystaly se hladit probouzející se přírodu. S těmi krásnými paprsky jsem spatřila přicházet k sobě toho, v nějž jsem doufala, aniž jsem se ho odvažovala čekat — jenž mě naplnil radostí, štěstím i hrůzou — a byl pronikavý, jemný, pozorný, ba... něžný. Nepodivila jsem se, když mi nabídl paži, a tak jsme spolu učinili několik kroků. Mluvil velmi málo, odpovídala jsem sotva šeptem, neboť mé srdce je dojato, bojím se a můj hlas se třese...
Mais ce bien-être d’un moment vers le soir fit place à une douce torpeur, une langueur enchantée car la mer était calme, unie comme une glace. Le ciel bleu, l’air pur, la lune argentée. Je m’assis au jardin sur un banc de lierre. Et tout en écoutant ce que disait ma tante J’essayais de penser une fervente prière Pour calmer ce calme de mon âme palpitante [UNE LIGNE ET DEMIE RAYÉE] Et je me détachai de cette vie tout lentement Laissant en liberté errer ma fantaisie Tout entière à ce doux et faux enchantement Cette illusion par moi pour mon tourment choisie J’étais à Schlangenbad sous la voûte fraîche et verte D’une longue allée mystérieuse et sombre. C’était une galerie toute par en haut couverte, D’arbres tendrement unis par leurs feuilles sans nombre. Et au bout du tunnel le ciel éblouissant Se montrait inondé des rayons du soleil Qui éclairait déjà ce jour d’été naissant Et allait caresser la nature au réveil. Avec ces beaux rayons je vis venir vers moi Celui que j’espérais sans oser l’attendre Qui me remplit de joie, de bonheur et d’effroi Et il était pénétrant, doux, empressé, même... tendre. Je ne m’étonnai pas lorsqu’il m’offrit son bras Et ainsi nous fîmes quelques pas ensemble Il me parlait très peu, je répondais fort bas Car mon cœur est ému, j’ai peur et ma voix tremble...
Ale musím v próze dodat, že vzpomínka na přízrak stačila pouze pro tento polo-sen — a že skutečnost několikrát otřásla stavbou mé fantazie, a že ať jsou jakékoli, tyto polibky na ústa mě dnes večer několikrát zviklaly — to jest, že jsem si jich přála dalších, nemyslíc ani na hrdost, ani... ani na nic vůbec. A v každém okamžiku mi připadá, že přijde — a kdyby přišel dnes večer, chovala bych se slabošsky. Oh! ráno vidím jasně. Ne, vážně, Antonelli přece jednal se mnou špatně, nebo ne? Oh! ano, velmi špatně, tak špatně, že... ale stydím se stěžovat. Je tak mrzuté, když si člověk myslel, že vidí muže, který ho miluje, a pak zjistí, že to byl jen hoch, jenž byl zamilovaný.
Mais je dois aussi ajouter en prose que le souvenir du fantôme suffisait pour ce quasi-rêve seulement et que la réalité à plusieurs fois fait chanceler l’édifice de ma fantaisie et que, quels qu’ils soient, ces baisers sur la bouche m’ont plusieurs fois bouleversée ce soir, c’est-à-dire que j’en ai désiré d’autres, ne pensant ni à l’amour-propre, ni... ni à rien du tout. Et à chaque instant il me semble qu’il va arriver, et qu’il arrive ce soir, je me conduirai lâchement. Oh ! le matin je vois clair. Non, sans plaisanter, n’est-ce pas qu’Antonelli a mal agi envers moi ? Oh ! oui bien mal, si mal que... mais j’ai honte de me plaindre. C’est si vexant quand on a cru voir un homme qui vous aime et quand on voit que ce n’a été qu’un gamin qui a été amoureux.
na okraji · Annotation de Marie
[poznámka] Často tu nacházím přehánění proto, že zapisuji i ty nejmenší myšlenky, aniž jim přikládám důležitost — a napsané se stávají tak formálními a těžkopádnými, že je člověk ani nepozná.
[annotation] Ce qui fait que je trouve souvent de l’exagération, c’est que j’écris les moindres choses qu’on pense sans leur prêter de l’importance et qui écrites deviennent si formelles et si lourdes qu 'on ne reconnaît plus.
Muž, nebo hoch — je to hnusný člověk, říkám to chladnokrevně. Takhle jednat s mladou dívkou — ale jiná, která by ho například milovala, by měla srdce zlomené! Ať říkám cokoli, nikdy o tom neřeknu vše. Ostatně ani muž, ani jeho chování nepotřebují komentáře. Vždy jsem se mu snažila hledat výmluvy, chtěla jsem, aby byl... zvláštní, originální, velmi mladý — ale to všechno to není. Je mi bolestné rozhodnout, že je to... hnusný člověk. Nechci tomu věřit... je to škoda. Člověk nerad boří iluze... Jsou tedy na tomto světě jen iluze! A přece nemám nic jiného na práci. Ne, nechápu. Nemiloval-li mě vážně, proč o tom mluvit s otcem? A na druhé straně jeho chování... zvláštní. Ničemu nerozumím, ale... nerozumím tomuto muži — je hanebný, nebo slabý a opovržení hodný?
Homme, ou gamin, c’est un vilain homme, je le dis de sang-froid. Agir ainsi envers une jeune fille, mais une autre qui l’aimerait par. exemple en aurait eu le cœur brisé ! J’ai beau dire, je ne dirai jamais tout sur cela. D’ailleurs ni l’homme, ni sa conduite n’ont besoin de commentaires. J’ai toujours essayé de lui trouver des excuses, je voulais qu’il fut... étrange, original, très jeune, mais ce n’est pas tout cela. Il m’est pénible de décider qu’il est un... un vilain homme. Je ne veux pas y croire... c’est dommage. On n’aime pas à détruire ces illusions... Et n’y a donc que des illusions dans ce monde ! Et pourtant je n’ai rien d’autre à faire. Non je ne comprends pas. S’il ne m’a pas aimée sérieusement, pourquoi en parler à son père ? Et d’un autre côté sa conduite... étrange. Je ne comprends rien, mais... je ne comprends pas cet homme, infâme, ou faible et méprisable ?
Poznámky
Pozn. překl.: Villefranche-sur-Mer — malý rybářský přístav bezprostředně východně od Nice, oblíbený pro letní zábavy. ↩
Pozn. překl.: „Bal champêtre“ — venkovský nebo zahradní bál, méně formální než salonní taneční zábavy. ↩
Pozn. překl.: „Langueur“ — sladká malátnost, romantická zádumlost; výraz typický pro 19. století označující melancholicky okouzlený stav duše. ↩
Pozn. překl.: Schlangenbad — lázeňské město v německém Taunusu, oblíbené místem aristokratické společnosti. Marie tam bývala a s místem pojí romantické vzpomínky. ↩