❦
Pátek, 30. června 1876
Představa, že znovu uvidím svého otce — toho zlého, podrážděného, zaujatého člověka, jenž byl ke mně vždy jen drzý — a já ostatně k němu stejně. Podaří se mi to? Kdo ví? S Boží pomocí.1Vendredi 30 juin 1876L’idée de revoir mon père, cet homme méchant, irrité, prévenu, qui n’a jamais été qu’impertinent avec moi et avec lequel j’ai été de même du reste. Réussirai-je ? Chi lo sa ? Deo juvante.
Ten hňup Folon opět nepřišel měřit zrcadla — musela jsem vyjít. A když jsem vyšla, svolila jsem, že si poslechnu krásnou hudbu v zahradě2 — tím spíše, že tam byli v plném počtu páni Galula, Audiffret a Gautier. Ale tolikrát mi moji říkali, že je viděli, aniž by se přiblížili, že jsem nikoho nečekala — a tu přišel Galula. Nasadila jsem svůj přívětivý výraz, neboť Danesi a del Borgo — dva ženatí muži, ale přece Italové — byli za naším kočárem. Po chvíli k mému velkému údivu přišli k okénku Gautier a Audiffret. Audiffret bledý, shrbený, unavený, ubohý. Zčervenala jsem ještě před jejich příchodem — a tak jsem v tu chvíli nezčervenala. Teta se zeptala Záhadného, zda zná Alexandra de Larderela. Jak by ne! Mluvili jsme o tom pomateném chlapci — já mluvila o jeho pleti, tak krásné a bledé.
Cet animal de Folon ayant encore manqué de venir prendre mesure des glaces, je dus sortir et, une fois sortie, je consentis à entendre la belle musique du Jardin. D’autant plus que MM. Galula, Audiffret, Gautier, s’y trouvaient au complet. Mais tant de fois les miens m’ont dit les avoir vus sans qu’ils se fussent approchés que je n’attendais personne, quand Galula vint. Je pris mon air agréable car Danesi et del Borgo - deux hommes mariés mais deux Italiens - étaient derrière notre voiture. Au bout de quelque temps, à mon grand étonnement, Gautier et Audiffret vinrent auprès de la portière. Audiffret pâle, voûté, fatigué, misérable. Ayant rougi avant leur arrivée, je ne rougis pas, au moment. Ma tante demanda au Surprenant * s’il connaissait Alexandre de Larderel. Comment donc ! On parla de ce garçon toqué, je parlai de son teint, si beau et si pâle.
Cítila jsem, že mám tvář odpočatou a hezkou — chovala jsem se prostě a s velkou grácií, což se mi v přítomnosti toho nešťastníka, jenž shnije, stávalo zřídka. Mluvila jsem většinou s krásným Gautierem a proslulým Pepinem, jenž zarostl vousy jako opice. Ostatně jsme se my i ti pánové cítili dost nesvoji — jako lidé, kteří nevědí, v jakém jsou spolu vztahu. Jaká škoda, že tu nebyly Collignon ani Sapogenikoffovy — pukaly by závistí. Skutečně — zdvořilost těch ničemů byla záviděníhodné štěstí.
Je me sentais la figure reposée et jolie aussi, je me conduisais simplement et avec beaucoup de grâce ce qui m’arrivait rarement en présence du malheureux qui pourrira. J’adressai pour la plupart la parole au beau Gautier, à l’illustre Pepino qui est devenu barbu comme un singe. D’ailleurs nous et ces messieurs nous semblions assez mal à l’aise, comme des gens qui ne savent pas en quels termes ils sont les uns avec les autres. Quel dommage qu’il n’y ait ni Collignon ni les Sapogenikoff, elles crèveraient d’envie. En effet, c’était un bonheur enviable que la politesse de ces faquins.
Gautier nepřestal objevovat potvůrky na našich šatech a zahánět je — a Audiffret vtipkoval o „mladém muži s mravenci“. „Bože,“ řekla teta, srážejíc jednu z nich ze své stuhy, „kolik je tu dnes večer potvor!“ „Slyšíte?“ řekl Audiffret se smíchem. „To je na naši adresu.“ „Ano,“ řekl Gautier a sevřel rty, „je tu hodně potvor — a nic než potvory.“
Gautier ne faisait que découvrir des petites bêtes sur nos robes et les chasser et Audiffret faisait de l’esprit sur « le jeune homme aux fourmis ». - Mon Dieu, dit ma tante en faisant sauter un de ces insectes de son ruban, combien de bêtes il y a ce soir ! - Vous entendez, dit Audiffret en riant, c’est à notre adresse. - Oui, dit Gautier en serrant les lèvres, il y a beaucoup de bêtes, il n’y a que ça.
Ale teta už neposlouchala, mluvilo se o mém odjezdu. Bylo už pozdě a já se zeptala, jestli není čas na večeři, abych těm lidem dala záminku k odchodu — oni však nic takového neudělali a zůstali tak dlouho, že jsme večeřely až v osm.
Mais ma tante n’écoutait plus, on parlait de mon départ. Il se faisait tard et je demandai s’il n’était pas temps de dîner, pour donner à ces gens le prétexte de s’en aller mais ils n’en firent rien et restèrent si longtemps que nous avons dîné à huit heures.
Protože máma podala Záhadnému ruku, podala jsem mu mechanicky i já svou — a přitom jsem se usmívala, že mi po celé té rozkošné klášterní korespondenci tiskne ruku.
Comme maman avait tendu sa main au Surprenant *, je tendis aussi machinalement la mienne tout en souriant de me sentir serrer la main après toute cette charmante correspondance de couvent.
Nevím, jestli jsem už psala, že jsem v Římě přišla na nápad oženit Gautiera s Lolou; a dnes večer jsem Gautierovi řekla, že znám jednu okouzlující tmavovlásku atd., atd.
Je ne sais si j’ai dit qu’à Rome j’ai inventé de marier Gautier avec Lola ; et ce soir je dis à Gautier que je connaissais une charmante brune etc., etc.
„Dejte mi tedy svou podobenku,“ řekla jsem při odchodu, „já jí ji předám.“
— Donnez donc votre portrait, dis-je en partant, je le lui remettrai.
„Můžete nám ji přinést, až k nám zítra večer přijdete,“ řekla máma dost nahlas, aby ji Záhadný slyšel.
— Vous pouvez nous l’apporter en venant chez nous demain soir, dit maman assez haut pour être entendue du Surprenant *.
Ach, ten ubožák — je méně pohledný než Antonelli, je příliš shrbený, kdežto Pietro je trochu příliš vzpřímený.
Ah ! ce pauvre homme, il est moins bien qu’Antonelli, il est trop courbé tandis que Pietro est un peu trop droit.
Ale v Nice je jeden mladý Neapolan, Massův přítel, hrabě de Balzorano. Audiffret zná Pandolu! Ten hňup zná kdekoho, dokonce byl známý [sic] s anglickým princem Leopoldem, když ten princ projížděl Nice. Hrál s ním a vzal ho do Cercle. Jsou tedy na světě šťastní darebáci.
Mais il y a à Nice un jeune Napolitain ami de Massa, le comte de Balzorano. Audiffret connaît Pandola ! Cet animal connaît tout le monde, il a même été connu avec [sic] le prince Léopold d’Angleterre lors du passage de ce prince à Nice. Il a joué avec lui et l’a mené au Cercle. Il y a donc d’heureux coquins sur la terre.
„Víte,“ řekla jsem mu, „mám vám předat růži od Olgy, jenže myslím, že jsem ji ztratila.“
— Vous savez, lui dis-je, j’ai une rose à vous remettre de la part d’Olga, seulement je crois que je l’ai perdue.
„Jakže, slečno,“ ušklíbl se Girofla, „a vy jste mi ji nepředala? Ach, vždyť mi na ní tolik záleží — tak takhle vyřizujete vzkazy!“
— Comment, Mademoiselle, grimaça Girofla*, et vous ne me l’avez pas remise, ah ! c’est que j’y tiens, voilà comment vous faites les commissions !
„Ten by se vyřizoval těžko,“ řekla máma, „vždyť jsme vás neviděly.“
— Il serait difficile de faire celle-là, dit maman, nous ne vous avons pas vu.
Myslela jsem, že ho to uvede do rozpaků, ale on naopak nasadil svůj šaškovsky vážný tón.
Je crus qu’il s’embarrasserait, mais au contraire il prit son ton bouffon-sérieux.
„Ale madam, stačilo přijít tamhle.“
— Mais Madame, il n’y avait qu’à venir là-bas.
„Kam?“
— Où ça ?
„Tamhle, k Věži.“
— Là-bas, à la Tour.
Kdysi bych řekla: „To je nápad!“ nebo: „Jaká hloupost!“ Teď říkám prostě:
Jadis j’aurais dit : « Voilà une idée ! » ou : « Quelle bêtise ! ». A présent je dis simplement :
„Zítra se u vás dostavím, pane.“
— Demain, je me présenterai chez vous, Monsieur.
„Slečno, nehnu se z místa.“
— Mademoiselle, je ne bougerai pas.
Máma s tetou už vidí celý nový román, já se tím ani nezabývám. Doufám jen, že ten člověk bude mít dost rozumu, aby se neukázal — dala bych ho vymést koštětem, na mou čest.
Maman et ma tante voient déjà tout un roman nouveau, moi je ne m’occupe seulement pas de cela. J’espère seulement que cet homme aura assez de bon sens pour ne pas se présenter, je le ferais balayer, ma parole d’honneur.
Ne, ten mi hlavu nezaměstnává. Je mi sedmnáct a půl! A pořád nic! Kdyby Pius IX. umřel, aspoň bychom věděli, na čem jsme.
Non ce n’est pas celui qui m’occupe. J’ai dix-sept ans et demi ! Et rien encore ! Si Pie IX mourait, on saurait à quoi s’en tenir au moins.
Ten Mastaï Ferretti má tuhý kořínek. Ach ne, ubohý stařec.
Ce Mastaï Ferretti a la vie dure. Oh ! non, pauvre vieillard.
Je mi líto starých lidí, zvláště od té doby, co dědeček úplně oslepl — tolik ho lituji!
J’ai pitié des vieillards surtout depuis que [bon-]papa est devenu tout à fait aveugle, je le plains tant !
Dnes jsem ho musela vést po schodech a sama ho krmit. Stydí se kvůli té zvláštní ješitnosti, s níž chce pořád vypadat mladý, a musela jsem to dělat s velikou šetrností; nakonec však mé služby přijal vděčně, protože jsem mu je nabídla s prudkým naléháním smíšeným s něhou, jakému se nedá odolat.
Aujourd’hui j’ai dû le conduire par l’escalier et lui donner à manger moi-même. Il est honteux à cause de cette espèce d’amour-propre de vouloir toujours paraître jeune et il a fallu le faire avec tant de ménagements ; au fait, il a accepté mes services avec reconnaissance, car je les avais offerts avec une brusque insistance mêlée de tendresse à laquelle on ne peut résister.
Rusko! S potěšením si představuji, že Antonelli přijede do Nice a už mě tu nenajde. Dnes musel dostat dopis od Walitského.
La Russie ! Je me plais à m’imaginer qu’Antonelli va venir à Nice et ne me trouvera plus. Il a dû recevoir aujourd’hui la lettre de Walitsky.
Nuže — miluje mě doopravdy?
Ah ! ça, est-ce qu’il m’aime en vérité ?
Díky přísnosti ruské cenzury, která nevpustí do země jedinou knihu, dokud ji neprozkoumá, musím svůj deník nechat tady. To je bolestné loučení. Nechám tu polovinu sebe samé, ale nedá se nic dělat.
Grâce à la sévérité de la censure russe qui ne permet l’entrée d’aucun livre avant de l’avoir examiné, je suis forcée de laisser ici mon journal. Voilà une séparation pénible. Je laisserai la moitié de moi-même, mais on n’y peut rien.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky a latinsky: „Chi lo sa ? Deo juvante.“ ↩
Pozn. překl.: Jardin Public (veřejné zahrady) v Nice, kde za letních večerů hrávala kapela — módní místo setkávání. ↩