❦
Pondělí, 29. května 1876
Lundi 29 mai 1876
Jestli si myslíte, že mě Audiffret baví, mýlíte se.
Si vous croyez qu’Audiffret m’amuse, vous vous trompez.
Jak smutný den. Mohla jsem už dostat dopis a nedostala jsem ho. Totéž jsem říkala o té depeši1 — a depeše přišla večer v den našeho odjezdu, máma mi to napsala do Říma. Vleku se z pokoje do pokoje jako přízrak. Portrét Collignon mi zabral tři hodiny a potom jsem zůstala u sebe, nemohu nikoho snést a nemohu mluvit, bolí mě v krku a hlas mám docela vyhaslý.
Quelle triste journée. J’aurais déjà pu recevoir une lettre et je ne l’ai pas reçue. Je disais la même chose à propos de la dépêche et la dépêche est arrivée le soir de notre départ, maman me l’a écrit à Rome. Je me traîne d’une chambre à l’autre comme une ombre. Le portrait de Collignon a mangé trois heures et après je me tins chez moi, je ne puis souffrir personne et je ne puis parler, j’ai mal à la gorge et ma voix est tout éteinte.
Až do večera mě trochu oživovala představa dopisu, ale večer mě zachvacuje úzkost; více než úzkost — a říkám si, proč se mi nic nedaří. Tady to není pouhý rozmar. Odložme stranou své úvahy a výpočty a posuďte, zda nejsem hodna lítosti — bez dopisu, bez jakékoli zprávy, sama v Nice, nudím se, cítím naši osamělost a naše postavení!
Jusqu’à ce soir l’idée d’une lettre m’animait un peu, mais ce soir l’inquiétude me gagne ; plus que l’inquiétude et je suis à me demander pourquoi rien ne me réussit. Ici ce n’est pas un vain caprice. Mettons de côté mes réflexions et mes calculs et voyez si je suis à plaindre, sans lettre, sans aucune nouvelle, toute seule à Nice, à m’ennuyer, à sentir notre solitude et notre position !
Dovoluji jim psát mi — myslím, že jsem tím prokázala nejvyšší přízeň, a toho ani nevyužijí!
Je permets de m’écrire, je crois avoir accordé une grâce suprême et on n’en profite seulement pas !
Bylo by načase zvyknout si na to, jak se mnou zachází Osud, Prozřetelnost, Bůh — jak se vám líbí.
Il serait temps de s’habituer à la façon dont me traite le Sort, la Providence, Dieu, comme vous voulez.
Bolí mě na prsou.
J’ai mal à la poitrine.
Ach! Bože, odpusť mi ta lehkomyslná slova, pohleď, co se ze mne stalo! Oči bez lesku, tvář bledá, hruď sevřená bolestí.
Ah ! Mon Dieu pardonnez mes paroles légères, voyez ce que je suis devenue ! Les yeux ternes, la figure pâle, la poitrine tourmentée.
Jakmile mi přinesou župany, začnu vycházet každé ráno, protože takhle bych mohla zchudokrevnět a zošklivět — ošklivá, a to zrovna když jedu do Ruska, kdy potřebuji být hezká.
Dès qu’on m’aura apporté mes robes de chambre, je commencerai à sortir chaque matin car, comme cela, je pourrai devenir anémique et laide, laide quand je vais en Russie, quand j’ai besoin d’être jolie.
Tak tedy i tentokrát to nebyl než žert! Nepíše mi!
Cette fois encore ce n’a donc été qu’une plaisanterie ! Il ne m’écrit pas !
Ale nelze tedy věřit vůbec ničemu! Je to prosté — oklamal mě. Ne! To jeho rodiče... Ano. Ale mé postavení je nedůstojné a zuřím, že tu tak stojím a naříkám, mučená a ubohá!
Mais on ne peut donc croire à rien ! C’est tout simple, il m’a trompée. Non ! Ce sont ses parents qui... Oui. Mais ma position est indigne et je m’enrage d’être là à me lamenter, tourmentée et misérable !
Nikdo nemůže a nesmí znát mé tajné myšlenky; prostě — tento muž mě požádal o ruku a já souhlasila.
Personne ne peut et ne doit savoir mes secrètes pensées, il y a que cet homme m’a demandée en mariage et que j’ai consenti.
A pohleďte! Oh! Jak jsem pokořena! V sobotu dostal mou květinu — mohl mi už odpovědět... Bože, jak jsem ubohá — tak ubohá, že to ani neumím říci!
Et voyez ! Oh ! suis-je assez humiliée ! Samedi il a reçu ma fleur, il aurait déjà pu me répondre... Dieu, suis-je assez misérable, si misérable que je ne sais même pas le dire !
Poznámky
Pozn. překl.: „Depeše“ — telegrafická zpráva. ↩