❦
Pátek, 23. června 1876
Hrdina románu se jmenuje Pietruccio1 — ale Irène ho nemiluje; miluje Leoneho, liberála, a on miluje ji. Pietro, hrabě Clementi, synovec kardinála, jenž dříve popouzel lid ke křiku a pod otcovskou vládou Pia IX. (Mastai Ferrettiho)2 už není ničím. Pietro, říkám, dělá, že je liberál — nepochybně proto, aby zradil, neboť jsem přesvědčena, že je příčinou neštěstí, jež postihnou Irène, jejího snoubence, jejího bratra atd. — a především Itálii.Vendredi 23 juin 1876Le héros du roman se nomme Pietruccio, mais Irène ne l’aime pas, elle aime Leone un libéral et en est aimée. Pietro, comte Clementi, neveu du cardinal qui faisait crier le peuple avant et qui n’est plus rien sous le paternel règne de Pie IX (Mastaï Ferretti). Pietro, dis-je, fait semblant d’être libéral, c’est sans doute pour trahir car il est, j’en suis certaine, la cause des malheurs qui vont arriver à Irène, à son fiancé, à son frère etc... et surtout à l’Italie.
Leone říká, že miluje Itálii více než Irène: „Itálie nade vše — i nad tebe samotnou.“ Totéž mi říkával můj vlastní přítel — a přiváděl mě tím dokonce k hněvu.
Leone dit qu’il aime l’Italie mieux qu’Irène : « l’Italie avant tout, avant toi-même. » C’est ce que me disait mon ami à moi, et il me mettait même en colère.
„Miluji vás,“ říkával, „miluji jen vás, zabiji se, přikážete-li — ale Itálie dříve než vy! Bude-li válka, opustím vás; bude-li mě má vlast potřebovat, obětuji sám sebe a obětuji jí vše.“ „Itálie dříve než já?“ volala jsem. „Ano — nade vše: Bůh a vlast.“ „Ach!“
— Je vous aime, disait-il, je n’aime que vous, je me tuerai si vous l’ordonnez, mais avant vous l’Italie ! S’il y a la guerre je vous quitterai, si ma patrie a besoin de moi je me sacrifierai moi-même et je lui sacrifierai tout. - Avant moi l’Italie ? m’écriais-je. — Oui, avant tout, Dieu et la patrie. — Oh!
Pak mi ani neodpovídal a s očima pozdviženýma kdovíkam se rozohňoval řečí o své vlasti. Jediný způsob, jak nezuřit, je splynout s tím člověkem a začít milovat jeho vlast jako on. Ach, ti muži! Říkají to jen z marnivosti, z afektace — je to pouhá poza! Ráda bych viděla muže postaveného mezi vlast a milovanou ženu — ale opravdu milovanou — a bylo by vidět, koho by si zvolil, kdyby ho nikdo nepozoroval.
Alors il ne me répondait même pas et, les yeux levés vers on ne sait quoi, s’exaltait à parler de sa patrie. Le seul moyen de ne pas enrager c’est de ne faire qu’un avec l’homme et de se mettre à aimer comme lui cette patrie. O les hommes ! Ils ne le disent que par vanité, par affectation, ce n’est qu’une pose ! J’aimerais bien voir un homme placé entre sa patrie et une femme aimée, mais aimée réellement, et on verrait bien qui il choisirait s’il n’y avait personne pour le voir.
Když se chystali na nádraží doprovodit Bibiho, napadlo mě jet tam také trochu koketovat — vždycky tam někdo přijíždí nebo odjíždí. Bylo velmi horko; obula jsem si žluté střevíce ve stylu Ludvíka XIV.3, oblékla sukni s vyšívaným lemem a přehodila si bédouinskou pláštěnku4 po tuniském způsobu — to jest s jednou paží přehozenou přes kapuci, která visí jako dlouhá kapsa pod paží. Vypadala jsem velmi neobvykle, ale velmi hezky.
Comme on allait à la gare reconduire Bibi, l’idée me vint d’aller aussi faire de la coquetterie, car il y a là toujours quelque arrivant ou partant. Il faisait très chaud, je mis des souliers Louis XIV jaunes, une jupe à galon brodé et un bédouin mis à la manière des gens de Tunis, c’est-à-dire un bras passé au-dessus du capuchon qui pend en guise de longue poche sous le bras. J’avais l’air très extraordinaire mais très jolie.
Pak jsem četla — pak jsem plakala... při pohledu na portrét... Jak je to možné! Já se ráčím snížit k tomu, abych ho milovala, dívala se na něj, toužila po něm — a on to necítí, není z toho šílený štěstím, nemiluje mě dost na to, aby vše převrátil, nebo si rozbil hlavu o zeď!
Puis j’ai lu, puis j’ai pleuré... en regardant le portrait... Comment ! Je daigne l’aimer, le regarder, le désirer et il ne le sent pas, et il n’en est pas heureux jusqu’à la folie, et il ne m’aime pas assez pour tout renverser, ou se casser le front contre le mur !
Víte přece, jak pevně drží Antonelliové své děti — a přesto se prý v Římě říká, že právě oni dávají dětem nejvíc svobody. To vše jsou výmluvy, jen abych si mohla namlouvat, že za čtyři měsíce pojedu do Říma.
Vous savez si les Antonelli tiennent leurs enfants serrés, eh bien à Rome on dit que ce sont les parents qui donnent le plus de liberté. Tout cela ce sont des excuses pour me dire que dans quatre mois j’irai à Rome.
A pak... bude-li mě ještě milovat, budu jednat úplně jinak. Nemám na co brát ohledy a chci se pomstít kněžím — ne jako jsem se chtěla mstít bratru Émilovi, ne jako holčička — ale jak se sluší mstít, to jest potrestat římské kněze. Nebudu dělat výčitky, ale budu ho litovat kvůli jeho postavení — urazím ho tím soucitem. Zároveň budu mluvit o Itálii, o Vlasti5, o budoucí velikosti této mladé země, jež potřebuje jednotu a klid, aby vzkvétala. Král, jenž jí stojí v čele, ústava, jež jí zaručuje bezpečnost. Král potřebuje dobrou vůli — a zvláště budoucí vláda, princ Humbert, princezna Markéta,6 ta princezna, již zbožňují, tak laskavá, tak půvabná — potřebuje být obklopena opravdovou oddaností. Za čas bude dvůr dost silný, aby nepotřeboval nikoho — ale v tuto chvíli není v Římě zakořeněn, a kdo by nyní přešel ke dvoru, zvláště je-li to muž vynikající rodinou nebo styky ve starém režimu7, byl by přijat s otevřenou náručí a zahrnut přízní.
Et alors... s’il m’aime encore, j’agirai tout autrement. Je n’ai rien à ménager et je veux me venger des prêtres, pas comme je voulais me venger du frère Émile, pas en petite fille, mais comme il convient de se venger, c’est-à-dire de punir des prêtres romains. Je ne ferai pas de reproches mais je m’apitoierai sur sa position, je le froisserai en le plaignant ; en même temps je parlerai de l’Italie, de la Patria, de la grandeur future de ce jeune pays qui a besoin d’unité, de calme, pour prospérer. Le roi qui en est le chef, la constitution qui en est la sécurité. Le roi a besoin de bonne volonté et surtout le règne futur, le prince Humbert, la princesse Marguerite, cette princesse qu’on idolâtre, elle si bonne, si gracieuse, elle a besoin d’être entourée de dévouements véritables. Dans quelque temps la cour sera assez forte pour n’avoir besoin de personne, mais pour le moment elle n’est pas enracinée à Rome, et celui qui passerait en ce moment à la cour, surtout si c’est un homme marquant par sa famille ou ses relations dans l’ancien régime, serait reçu à bras ouverts et comblé.
Poznámka editorů
[poznámka]
[annotation]
na okraji · Annotation de Marie
Hezká pomsta! Kněží by z toho byli nadšeni — i kdyby pro formu křivili ústa.
Jolie vengeance ! Les prêtres en seraient enchantés tout en faisant pour la forme une grimace.
A jak hrdá musí být ta, jež slouží takové královně, jako je Markéta — liberální, důstojné, štědré a půvabné. „Být komořím princezny Markéty!“ zvolal by jistě Pietro, tak jako to volával tolikrát, když líčil svá pronásledování.
Et combien doit-on être fière de servir une reine comme Marguerite, libérale, digne, généreuse et charmante. — Être chambellan de la princesse Marguerite ! ne manquerait pas de s’écrier Pietro, comme il s’est écrié tant de fois en racontant ses persécutions.
„A přitom,“ řekl jednou na Pinciu,8 právě v den dostihů, „toho mohu snadno dosáhnout. Budou jen příliš rádi, že mají synovce moderního Richelieua.9 Jenže chápete — ne hned, protože jsem se vždy choval příliš špatně na to, aby po měsíci řádného chování věřili v mé obrácení. A pak jsem tak mladý — ale za čas bude stačit, abych chtěl. Chápete, nevychloubám se, madam — sama vidíte, jak věci stojí; ostatně to vše je díky mému strýci,“ dodával se smíchem.
— Et, dit-il un jour au Pincio, justement le jour des courses, et je le puis être facilement. On ne sera que trop heureux d’avoir le neveu du Richelieu moderne. Seulement vous comprenez, pas tout de suite, car je me suis trop mal conduit toujours pour qu’au bout d’un mois de bonne conduite on croie à ma conversion. Et puis je suis si jeune mais dans quelque temps je n’aurai qu’à vouloir. Vous comprenez, je ne me vante pas, Madame, vous voyez bien vous-même comment sont les choses, d’ailleurs tout cela est grâce à mon oncle, ajoutait-il en riant.
Chápete, že muž takto nakloněný — muž, jehož přitahuje vše, co se třpytí, jejž povzbuzují všichni jeho liberální přátelé, jejž kněží honí a svazují, jejž stísňují rodiče — muž mladý, vznětlivý, velmi ctižádostivý, trochu pokrytecký, ba i falešný — chápete, že nebude těžké takového muže posunout tam, kam si sám nepřeje nic víc než jít. Ostatně nepřijme-li toto řešení, je dost rozumný a hluboký na to, aby si vedl ještě lépe — to jest stal se knězem a zdědil kardinálovo jmění. Ale ne — příliš miluje dobrý život, hlučný a rozmáchlý život, než aby na to přistoupil; přijme první řešení, k němuž ho popoženu... bude-li mě ještě milovat. Nebude-li mě již milovat — dělejme, že jsem nic neřekla.
Vous comprenez qu’un homme disposé ainsi, un homme qui est attiré par tout ce qui brille, qui est excité par tous ses amis libéraux, traqué et garrotté par les prêtres, gêné par ses parents, un homme jeune, inflammable, très ambitieux, un peu hypocrite, faux même, vous comprenez qu’il ne me sera pas difficile de pousser un pareil homme là où il ne demande pas mieux que d’aller. D’ailleurs s’il n’adopte pas ce parti, il est assez sensé et assez profond pour faire encore mieux, c’est-à-dire se faire prêtre et hériter du cardinal. Mais non, il aime trop la bonne vie, la vie tapageuse et large pour cela, il adoptera le premier parti vers lequel je le pousserai... s’il m’aime encore. S’il ne m’aime plus, mettons que je n’ai rien dit.
Když čtu o revolucích, spiknutích, tajných spolcích, o piklích — je ze mě úplně jiný člověk; chtěla bych jednat. Jaká škoda, že jsem se nenarodila o deset let dříve — mohla jsem být přítomna definitivnímu sjednocení Itálie. Francouzská revoluce je příliš vzdálená — a pak to bylo dílo bezbožné, krvavé, prokleté. Rusko není ani trochu zajímavé — spiknutí proti Císaři, to snad ne! To by bylo zkázou země. Ale to, co se právě odehrálo v Itálii — totiž anexe Říma10 a před tím sjednocení ostatních států — to je dílo veliké a vznešené a člověk by byl více než šťastný, že smí bojovat pro takovou věc.
Quand je lis les révolutions, les conspirations, les sociétés secrètes, les complots, je deviens toute autre ; je voudrais agir ; une telle pitié que je ne sois pas née dix ans avant, j’aurais pu assister à la réunion définitive de l’Italie. La révolution française est trop loin et puis c’était une œuvre impie, sanguinaire, maudite. La Russie ne présente aucun intérêt, comploter contre l’Empereur, fi donc ! Ce serait la perte du pays. Tandis que ce qui vient de se passer en Italie, c’est-à-dire l’annexion de Rome, et avant cela la réunion des autres États, c’est une œuvre grande et noble et on serait plus qu’heureux de combattre pour une pareille cause.
Ale je to minulost — a mně nezbylo co dělat. Bylo by co dělat hodně, kdyby bylo hodně lidí jako já; bylo by co bojovat proti té vznešené věci — vyhnat krále z Říma a znovu vystavět papežský trůn, přimět rozjitřený lid, aby zpíval chvalozpěvy Pánu. Vrhnout se do zbožnosti, povznést Velekněze a učinit ho opět Králem králů!
Et c’est passé et je n’ai plus rien à faire. Il y aurait à faire beaucoup, s’il y avait beaucoup de gens comme moi, il y aurait à combattre contre cette cause noble, chasser le roi de Rome et reconstruire le trône du Pape en faisant chanter au peuple exalté, des cantiques au Seigneur. Se jeter dans la dévotion, élever le Pontife et le faire de nouveau Roi des rois !
Hleďte, mám chuť nabídnout se Svaté Věci. A co — copak už lidé nevyváděli větší výstřednosti než tahle? Větší hlupáci než já přišli k jmění. Nemám nic výjimečného — ani jmění, ani jméno. Dosti bohatá, dosti hezká, dosti duchaplná, dosti malířka, dosti hudebnice. Takových je hodně — a nikdo si jich příliš nevšímá. Je pravda, že malba hodně slibuje — pomyslete, maluji teprve od ledna, pouhých pět měsíců a s jakými přerušeními! Katorbinsky mi dal celkem čtyřiatřicet hodin. A pak je zpěv — ale především mysleme na to, jak si zajistit náležité postavení ve společnosti. Na tom závisí můj klid — a s klidnou myslí mohu dělat mnohé věci. Ach, cítím v sobě ctižádost. To nemůže být nadarmo!
Tenez, j’ai envie de m’offrir à la Sainte Cause. Et quoi, n’a-t-on pas fait de plus grandes extravagances que serait celle-là ? De plus sots que moi ont fait fortune. Je n’ai rien d’extraordinaire, ni fortune, ni nom. Assez riche, assez belle, assez spirituelle, assez peintre, assez musicienne. Il y en a beaucoup comme ça et dont on ne s’occupe guère. Il est vrai que la peinture promet beaucoup, pensez donc je peins depuis janvier seulement, cinq mois à peine et avec quelles interruptions ! Katorbinsky m’a donné trente-quatre leçons en tout. Et puis il y a le chant ; mais avant tout songeons à nous poser convenablement dans le monde. De là dépend ma tranquillité, et avec l’esprit tranquille je puis faire bien des choses. Oh ! je me sens ambitieuse. Ce ne peut être pour rien !
U sta hromů!11 Ten román mi hraje do noty. Domlouvají si schůzky na schodišti. Jako já.
Bigre, ce roman me soigne. On se donne des rendez-vous sur l’escalier. Comme moi.
Již jsem ležela, když mi přišlo na mysl, že kdyby mě skutečně miloval, mohl mi přece napsat. Při první obtíži se mě vzdal. Nestačilo, že ho nenávidím — mám jím ještě i pohrdat?
J’étais déjà couchée quand il m’est revenu à l’esprit que s’il m’aimait vraiment il aurait pu malgré tout m’écrire. A la moindre difficulté il a renoncé à moi. C’était assez de le haïr, faut-il encore le mépriser ?
Poznámky
Pozn. překl.: Italská zdrobnělina jména Pietro — „Petříček“. Hrdina románu, synovec kardinála, nese totéž jméno jako Mariin Pietro Antonelli, rovněž kardinálův synovec — shoda, která Marii nemohla uniknout. ↩
Pozn. překl.: Rodné jméno papeže Pia IX. znělo Giovanni Maria Mastai Ferretti (1792–1878). V této době ještě vládl, ač těžce nemocen. ↩
Pozn. překl.: Střevíce s podpatkem a přezkou, oblíbený módní styl odkazující k dvoru Ludvíka XIV. V 70. letech 19. stol. prožíval revival jako historická módní reminiscence. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „bédouin“ — volný plášť s kapucí v arabském stylu. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Patria“ — vlast, otčina. Slovo neslo v té době silný náboj italského risorgimenta, hnutí za sjednocení Itálie. ↩
Pozn. překl.: Korunní princ Humbert (pozdější král Umberto I., vl. 1878–1900) a princezna Markéta Savojská (pozdější královna Markéta), jež byla v Itálii nesmírně oblíbená. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „ancien régime“ — tj. papežský Řím před annexí v roce 1870, kdy italská vojska obsadila město a ukončila světskou moc papežství. ↩
Pozn. překl.: Pincio — veřejné zahrady na pahorku Pincio v Římě, módní promenáda. Marie a Pietro se tam za jejích římských pobytů setkávali. ↩
Pozn. překl.: Kardinál Giacomo Antonelli (1806–1876), Pietrův strýc a mocný státní sekretář papeže Pia IX., býval pro svou politickou moc přirovnáván ke kardinálu Richelieuovi. ↩
Pozn. překl.: V roce 1870 italská vojska vstoupila do Říma a ukončila světskou vládu papežství. Tím bylo dovršeno sjednocení Itálie — otázka, která rozdělovala Evropu po celá desetiletí. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Bigre“. ↩