Kalendář
Včera jsem neřekla, co jsem chtěla! Nikdy to nedokážu říct tak, jak to myslím!
Našla jsem v Hall přítelkyni, holku. Jen si pomyslete — pije třešňový sirup jako já. Mám ji ráda, je přímá a velmi mě má ráda. To se nehodí do krámu...
To jsem napsala, když jsem se s Hall smála.
Jsem ve Schlangenbadu! Jak a proč — nuže. Protože se mi, sama nevím proč, stýská bez ostatních, a když už musím trpět, je lépe trpět společně.
Oživující vzduch, naprostý klid, hrobové ticho, odporná hudba, kterou by měli v zájmu nemocných zrušit.
Berthe mi píše. Její sestra lady Pagetová zemřela. Ve stejném domě jako my bydlí vikomt de Gontaut-Biron, francouzský velvyslanec v Berlíně. Je...
S botkami, jako jsou ty moje, je naprosto nutné dopřát nohám denně dvě hodiny odpočinku — tedy dvě hodiny v pantoflích. Jinak je člověk unavený; ty...
Nemám Wiesbaden ráda; jsme zde stále, protože mámu bolí hlava.
Pan a paní Batourinovi u nás obědvali. Paní je velmi upovídaná, takže jí odpustíme, že uráží oči svou starou bezzubou tváří. Pán je dost nevýrazný...
Protože mě už dlouho trápil bod, který mi nebyl jasný — přechodem od Říše ke království a k definitivnímu rozdrobení Itálie — vzala jsem knihu od...
Nepromluvila jsem a dnes večer ve Wiesbadenu jsme se dozvěděly, že Šipka je v ruských rukou, že Turci jsou poraženi (aspoň prozatím) a že k nám...
Trávím nejlepší léta svého života tím, že mě nikdo nevidí.
Každé ráno až do poledne či do jedné bloudím v lesích, snívám nad některou z dobrých knih o antice a vymýšlím si hlouposti. Doryforós Odoaker a...
„Mimo Řím ztrácí život cosi ze sebe. Jen on nám každý den uchovává ta dvě uplynulá tisíciletí.“
Jen abych vám řekla, že stále ještě existuji, že moje matky dbají na to, abych jedla a byla dobře oblečená, když je zima — na ničem jiném jim příliš...
Varéniki z onoho večera mi vdechly vášeň pro sochařství. Ale víte, že jsem dnes ráno šla pěšky do Schwalbachu s Dinou a Walitským? Vyšli jsme v deset...
Vydali jsme se znovu do Schwalbachu, tentokrát kočárem, a viděli jsme tytéž lidi jako včera. Necítila jsem se dobře a vrátili jsme se brzy domů.
Jsou dvě věci, které lze dělat — a mimo ně je jen dobrodružství, které je nebezpečné, a náhoda, na niž nelze spoléhat. Obstarat si doporučující dopis...
Prší. Je to psí život. Tahle paní de Staëlová mě přivádí k šílenství. „Slunce, láska a krásná umění tam naplňují život.“
Je škoda být opravdu okouzlující tehdy, kdy je to opravdu zbytečné — kdy je příliš pozdě.
Ve všech knihách, nových i přečtených, pokaždé, když se líčí, jak někdo spatří kupoli sv. Petra, dojme mě to skoro neuvěřitelně — neuvěřitelně,...
Jak málo se mi podobá můj deník! Nejsem to já, kdo píše. Užívám vybraných obratů, formuluji věty s přílišnou strojeností. Jsem velmi prostá.
Je náš 30. srpen — svátek svatého Alexandra, jmeniny našeho císaře. Opouštíme Schlangenbad ve slavnostním oblečení a jedeme rovnou do kostela ve...
Dodržuji nový režim: nucené pochody a společnost slečen. Myslím, že jsem rozluštila, že dvorní dámou a chráněnkyní císařovny byla sama paní...
Jsme ve Schlangenbadu, kde jsou také Doenhoff, Marcuard, Pietro Antonelli, Campomarino, Paul de Cassagnac a Alexandre. Alexandre je velmi vychrtlý a...
Budí mě tímto dopisem. Snila jsem o Alexandrovi. Alexandre je cizí člověk, je mi lhostejný a nic víc. Vždy se divím, že ho považuji za někoho tak...
Ráno jdeme na procházku s Lisanderovou; Lautrec se připojí v ==čítárně== a vede nás podívat se na jakési panoráma. Holanďan Lanz se přidá k nám třem...
Pro případ, že by se Marxova Gretchen zalíbila potomstvu, prosím, aby si povšimlo, že nad tímto obrazem, který se na první pohled zdá podivný, jsem...
Jsme v Grand Hôtelu. Jsou tu lidé z Říma — to mi dodává shovívavosti vůči Paříži.
Nevím, který starý vyznamenaný imbecil řekl mé pokojské, že vypadám jako umělkyně. No prosím! Musím se hlídat — asi mám nemožný výraz. Máma mi radí...
Hluboký odpor k sobě samé. Nenávidím vše, co jsem udělala, řekla a napsala. Nenávidím se, protože jsem nenaplnila žádnou ze svých nadějí. Mýlila jsem...
Nevím, jak to přišlo, ale myslím, že mám chuť zůstat v Paříži. Zdá se mi, že by rok v ateliéru Julian dobře posloužil jako základ. A pak nesmíme...
Lautrec stále píše. Pokud nás opravdu miluje, je to dojemné.
Oba Gonzalesovi, pak Diaz de Soria. Mluvila jsem trhaně a byla jsem ošklivá.
Po korespondenci otce Emila z Bídy a provazu — dostávám skutečný dopis z Cimiez. Je to odpověď, jak sami posoudíte. Hodně jsem se smála, věřte mi.