❦
Neděle 26. srpna 1877
Dimanche 26 août 1877
S botkami, jako jsou ty moje, je naprosto nutné dopřát nohám denně dvě hodiny odpočinku — tedy dvě hodiny v pantoflích. Jinak je člověk unavený; ty vysoké podpatky jsou sice hezké, ale unavují, zvláště v tomhle proklatém kraji, kde se musí pořád chodit pěšky.
Avec les bottines comme les miennes il faut absolument deux heures par jour de repos pour les pieds, c’est-à-dire deux heures de mules. Autrement on est fatiguée, ces grands talons sont jolis mais ils fatiguent surtout dans ce fichu-pays où il faut toujours marcher.
Ve dvě hodiny jdeme do Kursaalu na oběd či večeři; přijdou za námi Liemanovi, jeden pán ze včerejška a pan Chemisot, a zůstaneme všichni pohromadě.
A deux heures nous allons au Kursaal déjeuner ou dîner, les Lieman, un monsieur d’hier et M. Chemisot nous arrivent et nous restons tous ensemble.
Chemisot je potomek jakéhosi francouzského odpadlíka, ale všude ho přijímají. Připadalo mu, že mám rozhodný výraz — protože jsem měla unavené nohy, chtěla jsem odejít a nikdo si nevšímal znamení, která jsem dávala čím dál častěji, aby se už šlo.
Chemisot est un descendant de renégat français quelconque, mais reçu partout. Il m’a trouvé un air décidé parce que j’avais les pieds fatigués et que j’avais envie de m’en aller et qu’on ne faisait pas attention à mes signes que je multipliais pour qu’on parte.
Lautrec mě pořád drží pod paží — důkaz, že je spokojený. Rozruch byl prý opravdu veliký a všechny ty dámy zuří. Němky zapřísahaly své Němce, aby přestali projevovat svůj úžasný obdiv: „Myslete si, co chcete, ale neukazujte to.“ Jsou poníženy. Lautrec, který zná každého, všechno posbírá a nadšeně nám to chodí vyprávět. Je velmi zábavný:
Lautrec ne lâche pas mon bras, preuve qu’il est content. Il paraît en effet que la sensation était grande et que toutes ces dames sont furieuses. Les Allemandes ont supplié leurs Allemands de ne plus montrer leur étonnante admiration : « Pensez ce que vous voulez mais ne le montrez pas ». Elles sont humiliées. Lautrec qui connaît tout le monde ramasse tout et vient le raconter, enchanté. Il est très amusant :
„Víte,“ říká, když jdeme kolem divadla, „včera zavřeli divadlo.“
- Vous savez, dit-il comme nous passions devant le théâtre, on a fermé le théâtre hier.
Přirozeně se všichni ptali proč a jak.
Naturellement tout le monde a demandé pourquoi et comment.
„Ovšem,“ odpovídá, „když odešlo veškeré obecenstvo, zavřeli ho.“
- Mais oui, dit-il, quand tout le public fût sorti, on l’a fermé.
Zná i všechny novinky. Večer vstoupil se slovy:
Il sait toutes les nouvelles aussi, ce soir il est entré en disant :
„To bude pěkný pohřeb, ten uvidíme! Pohřeb polního maršála Wrangela, v Berlíně.“
- Voilà un bel enterrement qu’on va voir ! Celui du feld-maréchal Wrangel, à Berlin.
„Cože, zemřel?“
- Comment, il est mort ?
„Ne, ale až zemře.“
- Non, mais quand il mourra.
Batourine byl u nás a večer jdeme k jeho ženě, která je v hlubokém smutku po bratru Bachmakoffovi.
Batourine a été chez nous et le soir nous allons chez sa femme qui est en grand deuil de son frère Bachmakoff.
Mám kabát z pogumované látky ve stylu Direktoria. V salónu jsme našly u karet prince Nasavského, který měl stejné kalhoty jako včera, a prince Repnina, starého přítele dědečkova z doby před čtyřiceti lety. Paní Batourinová nás ihned odvedla do jiného salónu a vykládala hromadu dost obratných věcí, ale ani ji nenapadlo nás někomu představit — přestože princ jako zdvořilý muž přistoupil k nám, pozdravil a čekal, že ho představí. Protože mi ten způsob připadal hrubý, ihned jsem vyhasla a v salónu zůstalo jen mé tělo, říkalo banality a stěží se udržovalo vzhůru. Paní Batourinová, stále vlídná, nás pozvala, ať zase přijdeme, a slibovala půvabný večer: „Jenže,“ dodala, „nemám pro tyto slečny žádné mladíky!“
Je porte un paletot en drap caoutchouc, Directoire. Nous avons trouvé au salon et jouant aux cartes le prince de Nassau qui avait le même pantalon qu’hier et le prince Repnine, ancien ami de grand-papa il y a quarante ans. Mme Batourine nous emmena aussitôt dans un autre salon disant un tas de choses assez bien tournées mais ne songeant à présenter personne, malgré le prince qui en homme poli s’était avancé vers nous et avait salué attendant les présentations. Comme je trouvai le procédé rude je me suis éteinte aussitôt et mon corps seul demeura au salon, disant des banalités et ayant de la peine à se tenir éveillé. Mme Batourine, toujours aimable invita à revenir promettant une charmante soirée: « Seulement, dit-elle, je n’ai pas de jeunes gens pour ces demoiselles ! »
„Tyto slečny,“ odpověděla máma žertovně, „jsou velmi vážné, hovoří o všem a budou velmi šťastny s mladíky, kteří jsou zde.“
- Ces demoiselles, répondit maman en plaisantant, sont très sérieuses, elles causent de tout et seront très heureuses avec les jeunes gens qui sont là.
Ukazovala na salón, kde hráli karty.
Elle désignait le salon où on jouait.
„Tady jsou mladíci,“ dodala paní má matka stále se smějíc.
- Voilà des jeunes gens, ajouta Madame ma mère riant toujours.
„Ano,“ řekla paní Batourinová, „pan Nagel (starý Rus).“
- Oui, dit Mme Batourine, M. Nagel (un vieux Russe).
„Ne,“ řekla máma, „tito páni.“
- Non, dit maman, ces messieurs.
„Ano,“ opakovala paní Batourinová poněkud suše, „pan Nagel, pan Nagel.“
- Oui, répéta Mme Batourine, avec une certaine sécheresse, M. Nagel, M. Nagel.
Zajímalo by mě, jestli si ta stará ďáblice myslí, že se k ní chodí pro to štěstí, že je člověk přijat.
Je me demande si cette vieille diablesse pense qu’on vient chez elle pour le bonheur d’être reçu.
Jsem šťastna, že unikám, a troufám si doufat, že už nebudu nucena se vrátit. V takovém případě je lepší nezvat, jak to dělala dvacetkrát, a nepředstírat přátelství.
Je suis heureuse de m’échapper et j’ose espérer que je ne serai plus forcée de revenir. Dans ce cas-là, il vaut mieux ne pas inviter comme elle l’a fait vingt fois, ne pas faire d’amitiés.
Protože jsem vyhaslá, jsem velmi klidná — pouze doufám, že si to všechno jednou nechám zaplatit. kdy?…ledaže by
Etant éteinte je suis très calme, seulement j’espère bien me faire payer tout cela un jour. lorsque?...sinon par