❦
Pondělí 10. září 1877
Lundi 10 septembre 1877
Jak málo se mi podobá můj deník! Nejsem to já, kdo píše. Užívám vybraných obratů, formuluji věty s přílišnou strojeností. Jsem velmi prostá.
Comme mon journal me ressemble peu ! Ce n’est pas moi qui écrit. J’emploie des expressions, je tourne mes phrases avec trop d’affectation. Je suis très simple.
Včera máma psala do Ruska kvůli Římu.
Hier, maman a écrit en Russie pour Rome.
Zítra ráno odjíždíme. Mám Schlangenbad ráda. Stromy jsou nádherné, vzduch lahodný; nikoho nepotkáme, nechceme-li. Znám všechny stezky, všechny aleje. Člověk by byl šťasten, kdyby se mohl spokojit se Schlangenbadem.
Demain matin nous partons. J’aime bien Schlangenbad. Les arbres sont superbes, l’air doux; on ne rencontre personne si l’on veut. Je connais tous les sentiers, toutes les allées. On serait heureux si on pouvait se contenter de Schlangenbad.
Moje matky mě nechápou. V mé touze jet do Říma vidí procházky na Pinciu, Operu, Antonelliho a „hodiny malování“. A i kdybych jim celý život vysvětlovala své nadšení, pochopily by ho snad — ale jako něco zbytečného, jako můj osobní rozmar. Každodenní drobné strasti je pohltily… a pak se říká, že člověk musí být zrozen s láskou k takovým věcem, jinak je nikdy nepochopí, jakkoli je duchaplný, vznešený a výtečný. Ale nejsem spíš hloupá já?
Mes mères ne me comprennent pas. Dans mon désir d’aller à Rome, elles voient les promenades au Pincio, l’Opéra, Antonelli et des « leçons de peinture ». Et si je passais toute ma vie à leur expliquer mon enthousiasme elles le comprendraient peut-être mais comme une chose inutile, une fantaisie à moi. Les petites misères de tous les jours les ont absorbées... et puis on dit qu’il faut être né avec l’amour de tout cela, autrement on ne comprend jamais quelque spirituel, distingué et excellent qu’on soit. Mais n’est-ce pas moi plutôt qui suis bête ?
Chtěla bych být fatalistkou.
Je voudrais être fataliste.
Rozloučila jsem se s hraběnkou Benvenutovou, kterou jsme vídaly často, skoro každý den. Je ke mně nesmírně milá, ale k ničemu1.
J’ai dit adieu à la comtesse Benvenuti que nous avons vue souvent, presque tous les jours. Elle est extrêmement aimable pour moi, sed inutilis.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále latinsky: „sed inutilis“. Marie touto formulí hodnotí společenské styky, které jí nemohou pomoci v jejích ambicích. ↩