❦
Pondělí 20. srpna 1877
Lundi 20 août 1877
Včera jsem neřekla, co jsem chtěla! Nikdy to nedokážu říct tak, jak to myslím!
Je n’ai pas dit hier ce que je voulais ! Je ne puis jamais dire comme je pense !
Kdo by četl včerejší zápis, řekl by si, že je to obyčejný román. Vůbec ne! Jen všední, banální touha mého věku trpět pro Něj! Vůbec ne! Vždyť člověk netrpí! Plakala jsem nad Giou, [Zrušená slova] ale považovala bych se za šťastnou, kdybych mohla žít jako ona.
A lire hier on dirait un simple roman. Pas du tout ! Un simple et commun désir de mon âge de souffrir pour Lui ! Pas du tout ! Puisqu’on ne souffre pas ! J’ai pleuré sur Gioia, [Quelques mots cancellés] mais je m’estimerais heureuse de vivre comme elle.
Bez slávy, bez ohlasu, který vzbudila její socha ve světě, nevím, zdali by to bylo totéž. Ale s tím vším je to tak úplné, tak krásné. Cožpak jsem se nepokusila dát na srozuměnou, že existují neštěstí, která lze milovat?
Sans la gloire, sans le bruit qu’a fait sa statue dans le monde, je ne sais si ce serait la même chose. Mais avec cela tout est si complet, si beau. N’ai-je pas essayé de faire comprendre qu’il y avait des malheurs qu’on pouvait aimer ?
Zapomněla jsem včera říci, že pozdní Hilarionova láska k ní přišla skrze slávu a kvůli ní. To ostatně každý uhodne. Dokončila jsem všechny kúry, Fauvel mě pouští.
J’ai oublié de dire hier que l’amour tardif de Hilarion pour elle était venu par et à cause de sa gloire. On l’a bien deviné d’ailleurs. J’ai fini toutes mes cures, Fauvel me laisse partir.
Kam jet?
Où aller ?
Velmi zajímavá zkouška u Wortha, kam jsem šla s Cartierovými.
Une séance très intéressante avec Worth où j’étais avec les Cartier.
Hall začíná být „hodná“ — tak se to říká po čtvrti.
Hall devient « gentille » on le dit dans le quartier.
„Vaše slečna se nekazí ve styku se špatnými lidmi — naopak, ti lidé se napravují.“ — To říkají Rosalii.
- Votre demoiselle ne devient pas mauvaise en fréquentant des personnes mal, mais ces personnes deviennent bien. - Voilà ce qu’on dit à Rosalie.
Zmítám se na všechny strany. Kam jet? Srdce mě táhne do Còrna, ale zdá se mi, že Biarritz je vhodnější jako předehra k zimě v Paříži. A proč Paříž! Kvůli Výstavě! Co je mi po ní? Nic, ale je lepší zůstat zde, člověk si to lépe užije, když je zvyklý na toto město.
Je suis tiraillée de tous les côtés. Où aller ? Mon cœur me pousse à Còrno, mais il me semble que Biarritz convient davantage pour précéder un hiver à Paris. Et pourquoi Paris ! Pour l’Exposition ! Que me fait-elle ? Rien, mais il vaut mieux rester ici, on en jouira mieux, étant plus habitué à la ville.
Paříž pro šaty, Paříž pro ducha, Paříž k vystavení toho, co člověk stvořil jinde — neboť jedině Paříž posvěcuje slávu — ale žít v Paříži!…
Paris, pour les robes, Paris pour l’esprit, Paris pour y exposer ce qu’on a créé ailleurs car Paris seul consacre la gloire, mais vivre à Paris !...
Kdo jednou vdechl italský vzduch a viděl věci ozářené tamním sluncem, nenajde jinde ani vzduch, ani jas. Šťastní lidé mohou být šťastní kdekoliv, ale ubozí, uražení, zklamaní, ti, kdo nemají nic nebo skoro nic — ať jdou do Říma.
Quand on a une fois respiré l’air de l’Italie et vu les objets éclairés par son soleil, on ne peut plus trouver ailleurs ni air, ni clarté. Les gens heureux peuvent l’être partout, mais les misérables, les offensés, les désillusionnés, ceux qui n’ont rien ou presque rien, qu’ils aillent à Rome.
„Jeďte do Sodenu,“ říká dobrý Etienne.
- Allez à Soden, dit le bon Etienne.
„Proč?“ odpovídá mu pokaždé moje osoba.
- Pourquoi ? lui répond ma personne invariablement.
„Abychom zase našli ten náš hlásek.“
- Pour retrouver notre petite voix.
Co na tom záleží!
- Qu’importe !
„Velmi na tom záleží — je to taková křivda, že jste ho ztratila!“
- Il importe beaucoup, c’est une telle offense de l’avoir perdue !
Je na světě tolik křivd!
- Il y a tant d’offenses en ce monde !
„Ale tato je hrůzná, nejkrutější ze všech. Není to majetek, ani nic, co pochází od lidí — byl to dar samotné přírody…“
- Mais celle-là est atroce, c’est la plus cruelle. Ce n’est ni une fortune, ni rien des hommes, c’était un don de la nature elle-même...
Velmi mi ublížil, když mi tu nespravedlnost připomněl. Ať mi nedají nic z toho, oč prosím — ale ať mi aspoň neberou, co bylo moje!…
Il m’a fait beaucoup de mal en me rappelant cette injustice. Qu’on ne me donne rien de ce que je demande, mais qu’on ne me prenne pas au moins ce qui était à moi !..
Odpusť mi, Bože, tato slova — říkám je, abych mluvila jako ostatní, ne s úmyslem odvážit se Tě obviňovat z nespravedlnosti.
Pardonnez-moi Mon Dieu, ces paroles, je le dis pour parler comme les autres, et pas avec l’intention de Vous oser trouver injuste.
škrtnutoDopis od Paula žádá dluh u otce.
Paul mi píše a zapřísahá mě, abych mu opatřila prostředky, aby sem mohl přijet a zůstat tu navždy. Je to možné?
Paul m’écrit et me supplie de lui donner les moyens de venir ici pour rester toujours. Est-ce possible ?