❦
Sobota 15. září 1877
Samedi 15 septembre 1877
Ráno jdeme na procházku s Lisanderovou; Lautrec se připojí v čítárně1 a vede nás podívat se na jakési panoráma. Holanďan Lanz se přidá k nám třem a pak Diftirani. Je hezky, slunce dělá vše, co může. Několik osob kolem Kurhausu a na jezeře. Paní Batourinová a slečna Lisanderová obědvají s námi.
On va se promener le matin avec la Lisander; Lautrec survient au Lese-cabinet et nous mène voir une espèce de panorama. Le Hollandais Lanz se joint à nous trois et puis Diftirani. Il fait beau, le soleil fait tout ce qu’il peut. Quelques personnes autour du Kurhaus et sur le lac. Mme Batourine et Mlle Lisander dînent avec nous.
Usnula jsem a nenávidím se. Máma jde na návštěvy, pak přijdou Gerbelovy — ale naštěstí všichni odejdou na koncert o půl čtvrté.
Je me suis endormie et me déteste. Maman va rendre des visites, puis les Gerbel arrivent mais heureusement tout ce monde s’en va à la musique de trois heures et demie.
Odpočívám a zotavuji se blahodárnou samotou. Pijeme čaj u paní Batourinové — od prvního okamžiku jsem měla jedinou fixní ideu: odejít. Přijímá dobře a jen tu nejlepší společnost, neboť je sama dcerou, vnučkou, sestrou, neteří a sestřenicí všeho největšího v Petrohradě — ale protože nás nikdy nezve s jinými lidmi a nikoho nám nepředstaví, je to, jako byste pili čaj u ševce naproti. Lisanderová byla pozvána s námi, ale paní Batourinová ji viděla válet se, takříkajíc, u nás, jako by byla doma. Pak se vrátíme k nám, přijde paní Lisanderová, hraji na mandolínu, abych doprovázela pěkné věci, které se vypravují o celé wiesbadenské společnosti. Lautrec mi šeptal: rozpovídám ji. A vskutku — paní Lisanderová, která si nic jiného ani nepřála, se nechávala zavést na všechna témata s hbitostí jazyka, jakou znalci dobře ocení.
Je me repose et me remets par une bienfaisante solitude. On prend le thé chez Mme Batourine, depuis le premier instant je n’avais qu’une idée fixe: m’en aller. Elle reçoit bien et tout ce qu’il y a de mieux, étant elle-même fille, petite fille, sœur, nièce et cousine de tout ce qu’il y a de plus grand à Pétersbourg, mais comme elle ne nous invite jamais avec d’autres personnes et ne fait faire aucune nouvelle connaissance c’est comme si on prenait du thé chez le cordonnier d’en face. La Lisander était invitée avec nous mais Mme Batourine l’avait vue se rouler, pour ainsi dire, chez nous comme une enfant de la maison. Puis on revient chez nous, arrive Mme Lisander, je joue de la mandoline pour accompagner les jolies bonnes choses qu’on raconte sur toute la société de Wiesbaden. Lautrec me disait tout bas: je vais la faire parler. Et en effet, Mme Lisander qui ne demandait pas mieux se laissait mener sur tous les terrains avec une souplesse de langue bien comprise par les amateurs.
Nechápu, jak mě ty dámy, ti ubozí kavalíři, zkrátka ta chudák wiesbadenská společnost, mohou zaměstnávat svými intrikami, klábosením, lovením manželů atd. atd. Jako bych byla královnou hlavního města.
Je ne comprends pas que ces dames, ces malheureux cavaliers, cette pauvre société Wiesbadoise enfin, puisse occuper par leurs intrigues, caquetages, chasses aux maris etc. etc. Comme si j’étais une reine de capitale.
Jsem přece já ta, která si nechala líbat ruku. To mně mačkali nohy, dotýkali se kolena, svírali pas a líbali ústa? Tehdy jsem nechápala! Přepisuji tyto ohavnosti a pochybuji. Ale přece bylo. Jenže jsem nechápala! Byla jsem dítě, ať říkám co chci… anebo jsem prostě byla a jsem velmi omezená.
C’est bien moi, n’est-ce pas qui me suis laissée baiser la main. C’est à moi qu’on a pressé les pieds, touché le genou, serré la taille et baisé la bouche ? Je ne comprenais pas alors ! Je réécris ces abominations et je doute. Mais c’était pas. Seulement je ne comprenais pas ! J’étais une enfant quoique je dise... ou bien j’étais et je suis tout simplement très bornée.
Trvalo mi rok, než jsem pochopila. Chápala jsem všechno atd. — ale nechápala jsem tu vážnou stránku, to, co se sluší.
Il m’a fallu un an pour comprendre. Je comprenais bien tout etc., mais je ne comprenais pas le côté sérieux, le côté convenable.
Co si o mně teď ten pán myslí? Co jsem mu dala právo si myslet — to se ví! — aniž jsem dobře chápala, co dělám. Chápe a ctí jako ostatní dívky takové, za jakou jsem se pokládala — a jakou jsem nebyla… A jakou jsem nebyla. V tom je celá ta hrůza! Alespoň vy, neznámé duše, buďte shovívavé a věřte jako já, že jsem byla nevinná a dětská — třebaže jsem se pokládala za zkušenou světaběžnici! Anebo že jsem hloupá — pak je vše v pořádku.
Que pense-t-il de moi à présent ce Monsieur ? Ce que je lui ai donné le droit de penser, pardieu ! Sans bien comprendre ce que je faisais. Il comprend et honore comme les autres les jeunes filles comme je m’imaginais être et n’étais pas... Et n’étais pas. Voilà toute l’horreur de la chose ! Au moins vous, âmes inconnues, soyez charitables et croyez comme moi que j’étais innocente et enfant tout en me croyant une rouée ! Ou bien que je suis bête, alors tout s’arrange.
Tedy: jeden mě pokládá za dívku, která se líbá s mladíky, a protože jsem vše přijímala napůl omámená, myslel si, že jsem na to zvyklá. Druhý mě pokládal za dívku, která chce ulovit manžela — za hladového psa, za lovkyni manželů… a ukázal mi, kam patřím, s veškerým chladným a zdvořilým pohrdáním, jež si ty slečny zaslouží.
Ainsi voilà, l’un me croit une fille qui s’embrasse avec les jeunes gens et comme j’acceptais tout à moitié hébétée, il a cru que j’avais l’habitude. L’autre m’a prise pour une fille qui voulait s’attraper un mari, pour un chien affamé, pour une chercheuse de maris... et m’a remise en place avec tout le froid et poli mépris que méritent ces demoiselles.
A i kdybych zemřela v tuto chvíli, nic by se nezměnilo! To je ta hrůza, to je to prokletí! Už nežádám nic jiného než rehabilitaci! Kdybych jí dosáhla, byla bych z poloviny dokonale šťastná.
Et si même je mourais à l’instant, cela ne changerait pas ! Voilà l’horreur, voilà la malédiction ! Je ne demande plus rien que d’être réhabilitée ! Si je l’étais je serais à moitié parfaitement heureuse.
Jak na to?
Comment faire ?
Mohu vinit jen sebe. Trvá mi čtyři měsíce, než najdu odpověď, která jediným úderem vyvrátí všechny nepříznivé domněnky a ukáže mě takovou, jaká jsem. Čtyři měsíce.
Je n’ai qu’à m’en prendre à moi. Il me faut quatre mois pour trouver une réponse qui d’un seul coup renverse toutes les idées désavantageuses et me rende telle que je suis. Quatre mois.
Mám pohotovou repliku. Chudák Alexandre — kvůli němu si prsty zlostí a vztekem nekoušu! Jeho… milovala jsem ho a jednala jsem jako šílená, jednala jsem, jak jsem mohla, bylo to neúmyslné a nevyčítám si nic. Ale ten druhý!!!!
J’ai la répartie vive. Pauvre Alexandre, ce n’est pas lui qui me fait mordre les doigts de colère et de rage ! Lui... je l’ai aimé, et j’ai agi comme une folle, j’ai agi comme j’ai pu, c’était involontaire et je ne me reproche rien. Mais cet autre !!!!
Poznámky
Pozn. překl.: V originále německy: „Lese-cabinet“ — čítárna, místnost s novinami a časopisy v lázních. Kurhaus je centrální budova lázeňského střediska se salonky a restaurací. ↩