❦
Pátek 21. září 1877
Vendredi 21 septembre 1877
Hluboký odpor k sobě samé. Nenávidím vše, co jsem udělala, řekla a napsala. Nenávidím se, protože jsem nenaplnila žádnou ze svých nadějí. Mýlila jsem se. Jsem hloupá, chybí mi takt a vždycky mi chyběl.
Profond dégoût de moi-même. Je hais tout ce que j’ai fait, dit et écrit. Je me déteste parce que je n’ai justifié aucune de mes espérances. Je me suis trompée. Je suis bête, je manque de tact et j’en ai toujours manqué.
Ukažte mi jediné moje duchaplné slovo nebo rozumný čin. Jen a jen hlouposti. Pokládala jsem se za duchaplnou — jsem absurdní. Pokládala jsem se za hrdou a vždy jsem dělala podlosti. Pokládala jsem se za odvážnou a jsem bázlivá. Pokládala jsem se za nadanou a nevím, kam jsem to nadání dala. A k tomu ještě ta troufalost psát rozkošné věci! Ach, císaři můj!
Désignez-moi une parole d’esprit ou un acte raisonnable de moi. Rien que de la bêtise. Je me croyais spirituelle, je suis absurde. Je me croyais fière et j’ai toujours fait des bassesses. Je me croyais hardie et je suis peureuse. Je me croyais du talent et je ne sais où je l’ai mis. Et avec ça, la prétention d’écrire des choses charmantes ! Ah mon empereur !
Možná budete pokládat to, co jsem právě řekla, za duchaplnost — vypadá to tak, ale není to ono. Dovedu se posoudit přesně — to vzbuzuje dojem skromnosti a kdovíčeho ještě. Nenávidím se!
Vous prendrez peut-être pour de l’esprit ce que je viens de dire, ça en a l’air mais ça n’en est pas. J’ai l’adresse de me juger exactement, ce qui fait croire à de la modestie, et à un tas de choses. Je me hais !
Trápí mě střih šatů. Těch zimních, rozumíte. Můj velký génius sestupuje až k těmto malichernostem. Ne — nemluvme s takovým pohrdáním; vypadalo by to jako malý pocit jemné hrdosti.
Je suis tourmentée pour la façon de mes robes. Celles de l’hiver, comprenez-vous. Mon grand génie descend jusqu’à ces misères. Non, ne parlons pas avec tant de mépris, on croirait que c’est un petit sentiment de tendre fierté.
Larderelův kapesník mi dnes večer slouží jako utěrka na pero.
Le mouchoir de Larderel me sert d’essuie-plume ce soir.
Berthe mi píše.
Berthe m’écrit.
Mluvili jsme o tom, kde se usadit, a dospěla jsem k přesvědčení, že pro nás žádné město neexistuje. K tomu milion pověr; ukládáme si protivné podmínky: udělám-li to, stane se to; bude-li první osoba, kterou potkám, taková či onaká, stane se mi, či nestane, to, co chci, atd. atd.
On a parlé du choix d’un domicile et j’en suis arrivée à croire qu’il n’y a pas de ville pour nous. Avec ça un million de superstitions; on se pose des nécessités énervantes, si je fais cela telle chose se fera, si la première personne que je rencontrerai sera telle ou telle, il m’arrivera ou il ne m’arrivera pas ce que je veux, etc. etc.
Nejvíce mě zaměstnávají šaty.
Mes robes m’occupent le plus.
Dokonce si myslí, že neapolská společnost je nám velmi nakloněna a že po Neapoli by se dalo uvažovat o Římě. To všechno jsou hlouposti. Především je třeba mít domov.
On va jusqu’à croire que la société de Naples est très bien disposée et qu’après Naples on pourrait penser à Rome. Tout cela est des bêtises. Il faut avoir un domicile avant tout.