❦
Čtvrtek 30. srpna 1877
Jeudi 30 août 1877
Nepromluvila jsem a dnes večer ve Wiesbadenu jsme se dozvěděly, že Šipka je v ruských rukou, že Turci jsou poraženi (aspoň prozatím) a že k nám přicházejí velké posily.
Je n’ai pas parlé et ce soir à Wiesbaden nous avons appris que Chibka est aux Russes, que les Turcs sont battus (du moins dans le moment) et que de grands renforts nous arrivent.
Tuto zprávu nám sděluje napříč stránkou baron von Bechman attaché velvyslanectví v Paříži, kterého Francie vyznamenala za zrady a který si znovu získal Bismarckovu přízeň tím, že mu vydal hraběte d’Arnima. Paní Bechmanová se prý velmi ucházela o naši přízeň a dnes večer to korunovala tím, že nám sdělila tento telegram, který mají přes velvyslanectví a který pro nás přináší dobré zprávy. Lautrec bude, myslím, naším pojítkem.
Cette nouvelle nous est communiquée par en travers le baron von Bechman attaché d’ambassade à Paris, qui a été décoré par la France pour des trahisons et qui est rentré en faveur de Bismarck en lui livrant le comte d’Arnim. Mme Bechman, à ce qu’on me dit, a fait beaucoup d’avance qui se sont couronnées ce soir par la communication de cette dépêche, qu’ils ont par l’ambassade, qui annonce de bonnes nouvelles pour nous. Lautrec va je crois être notre trait d’union.
Ve Wiesbadenu je pěkný skating1 — bruslila jsem.
Il y a un beau skating à Wiesbaden, j’ai patiné.
Když jsem se vrátila, měla jsem nový rozhovor… nebo spíše ne: mluvila jsem o věčné záležitosti a poté, co mě rozzuřili hanebným mlčením, přivedli mě k šílenství křikem, že nevím, co chci, že dělám scény kvůli všemu, že vždycky, ve všem a pro všechno jen vyvolávám hádky atd. atd. Vždycky, ve všem a pro všechno — tyto tři věty opakované s nekonečnými obměnami, prokládané vzpomínkami na to, co jsem dělala v Rusku nebo ve Spa nebo v Baden-Badenu. Proti předpojatosti se nedá nic dělat. A nelze vylíčit ty hanebné, zbabělé, hloupé, tvrdohlavé odpovědi, lpící na jediném bodě, ať se říká, prosí, proklíná, pláče, co chce!
Au retour j’ai eu une nouvelle conversation... ou plutôt non, j’ai parlé de l’affaire de toujours et après m’avoir exaspérée par un silence honteux, on m’a rendue folle en criant que je ne savais ce que je voulais, que je faisais des scènes pour tout, que toujours, dans tout et pour tout je ne faisais que des querelles etc. etc. Toujours, dans tout et pour tout, ces trois phrases répétées avec des variations infinies, entremêlées de souvenirs de ce que j’avais fait en Russie ou à Spa, ou à Baden-Baden. On ne peut rien contre un parti pris. Et il est impossible de raconter ces réponses infâmes, lâches, imbéciles, entêtées, sur un seul point quoi qu’on dise, supplie, maudisse, pleure !
Nic není trýznivější a směšnější než mluvit se slzami a křikem o doporučeních na velvyslanectví. Křičela jsem, protože mi bránili mluvit tím, že křičeli hlouposti.
Rien de plus navrant et risible que de parler de recommandations à l’ambassade avec des larmes, des cris. Je criais parce qu’on m’empêchait de parler en criant des stupidités.
A to je k zbláznění. Jsou věci, které je člověku trapné upřesňovat, vyžadovat — a nutili mě k tomu, aby mě uvedli do rozpaků.
Et c’est aussi impatientant en diable. Il y a des choses qu’on est gêné de préciser, d’exiger, et [on] m’y forçait pour m’embarrasser.
Může být člověk tak… zlý, zlý, zlý!
Peut-on être aussi... mauvais, mauvais, mauvais !
Pláču nad sebou, jako jsem plakala nad pavilonem, ze kterého mě odradili.
Je me pleure comme j’ai pleuré le pavillon dont on m’avait dégoûtée.
Co by stálo odpovědět mi přátelsky, pokusit se se mnou najít nějakou cestu — místo toho se mi nemilosrdně posmívat a přivádět mě k zoufalství!!
Qu’est-ce que ça coûterait de me répondre amicalement, de tâcher avec moi de trouver quelque moyen, au lieu de me blaguer impitoyablement, de m’exaspérer ! !
Co je hroznějšího než drama kvůli pozvání. Člověk se stydí trvat na takových věcech…
Quoi de plus horrible qu’un drame à propos d’une invitation. On est tout honteux d’insister sur ces choses-là...
„Nevíš, co chceš — tak to děláš ve všem, se vším a pro všechno.“
- Tu ne sais pas ce que tu veux, tu fais cela dans tout, en tout, et pour tout.
A pak — no vida.
Et puis, voilà.
Teď už nechci nic — co říkám, říkám už jen pro klid svědomí, ale nechci nic. Jak se mohu bavit, vycházet, tančit?
A présent je ne veux plus rien, ce que je dis c’est par un dernier acquit de conscience, mais je ne veux plus rien. Comment puis-je m’amuser, ou sortir, ou danser ?
Ztratila jsem důvěru — v sebe i ve vše ostatní. Bojím se všeho. A všechny mé budoucí radosti jsou tak skropeny slzami a pokryty utrpením, vztekem a pokořením, že už je skrze ně nevidím — a styděla bych se jich užívat.
J’ai perdu la confiance, en moi-même et en tout. J’ai peur de tout. Et tous mes plaisirs futurs sont tellement arrosés de larmes et couverts de souffrances, d’exaspérations et d’humiliations qu’on ne les voie plus à travers et que je serais honteuse d’en jouir.
Poznámka editorů · note of the Cercle edition’s editors on the manuscript
[Dolní část stránky vyňatá Marií]
[Bas de page enlevé par Marie]
Když jsem byla malá, každou mou radost předcházela tříhodinová scéna — to mi vůbec nebránilo být „zbožňována“ — a přesto! Ničeho jsem si neužila, vyplakala jsem veškerou radost, jakou jsem mohla mít. Tak je to i nyní.
Quand j’étais petite on faisait précéder tous mes plaisirs d’une scène de trois heures, ce qui ne m’empêchait pas du tout d’être « adorée », et bien ! Je ne jouissais de rien, j’avais pleuré tout le plaisir que j’aurais pu avoir. C’est ainsi à présent.
A ještě smutnější jsem, když začnu litovat, že je to tak, a plakat, že si nemohu neužívám toho, co dostávám znechucena, neklidná, rozrušena, všeho se bojíc a neodvažujíc se udělat krok [Dolní část stránky vyňatá] nebo říci slovo.
Et je suis encore plus triste quand je me mets à regretter que cela soit ainsi, et à pleurer de ne pas pouvoir jouir de ce que j’obtiens dégoûtée, inquiète, énervée, craignant tout et n’osant faire un pas [Bas de page enlevé] ou dire un mot.
Ať píšu sebevíce, nikdo nepochopí, jak důležité se mohou stát ty nejbídnější věci a jak nešťastný z nich člověk může být.
J’ai beau écrire, on ne comprendra jamais quelle importance peuvent prendre les plus misérables choses, et comme on peut en être malheureux.
Co bych mohla obětovat, abych žila? Vše. Bez výjimek a omezení — vše, vše. A protože by to bylo špatně, potrestaly by mě výčitky svědomí, které bych si zasloužila. A buďte klidni — stěžovat si nebudu!
Que pourrais-je sacrifier pour vivre ? Tout. Sans exceptions et restrictions, tout, tout. Et comme ce serait mal, j’en serais punie par des remords que j’aurais mérités. Et soyez tranquilles, je ne m’en plaindrai pas !
V takových chvílích se ptám zcela vážně: k čemu vše, po čem toužím? A nerozumím ani světu, ani slávě, ani lásce.
Dans des moments comme celui-là je me demande très sérieusement: à quoi bon tout ce que je désire ? Et je ne comprends ni le monde, ni la gloire, ni l’amour.
Jsem mrtvá. Jak nebýt zoufalá?
Je suis morte. Comment ne pas être au désespoir ?
Poznámky
Pozn. překl.: Skating (z angl. skating-rink) — kolečková bruslárna, módní zábava lázeňských měst sedmdesátých let 19. století. ↩