❦
Středa 12. září 1877
Mercredi 12 septembre 1877
Dodržuji nový režim: nucené pochody a společnost slečen. Myslím, že jsem rozluštila, že dvorní dámou a chráněnkyní císařovny byla sama paní Gerbelová, nikoliv její dcery. Ostatně je to jedno.
Je suis un nouveau régime : marches forcées et société de demoiselles. Je crois démêler que c’est Mme Gerbel qui a été demoiselle d’honneur et protégée de l’impératrice et pas ses filles. Enfin c’est égal.
Chodím celý den i celý večer, obklopena, předcházena i následována slečnami. Večer se odvíjí podobně. Paní Gerbelová přišla na řádnou návštěvu a její dcery přišly třikrát — bylo nutné vytáhnout veškeré trumfy a ukázat všechny fotografie.
On marche toute la journée et toute la soirée, flanquée, précédée, suivie de demoiselles. La soirée se passe de même. Mme Gerbel a fait une visite sérieuse et ses filles sont venues trois fois, il a fallu faire le grand jeu, montrer toutes mes photographies.
Lautrec, jenž se točí uprostřed toho všeho navzdory své… dně, ujišťuje, že je to užitečné — zvláště Lisanderová.
Lautrec qui tourbillonne au milieu de tout cela, malgré sa... goutte, assure que c’est utile, la Lisander surtout.
Celý Wiesbaden ví, že jsme dnes ráno my (Gerbelovy a my) „upravily“ pokoj hraběte, který v posteli našel svíčky, boty na stole, košili na zrcadle atd. atd. [Tři listy vytrženy.] — jako Zuleimann. Lisanderová je mnou zřejmě celá unesená. Hraje na nervózní, chorobnou a duchaplnou strohost.
Tout Wiesbaden sait que ce matin on (les Gerbel et nous) a été faire la chambre du comte qui a trouvé des bougies dans son lit, des bottes sur la table, une chemise sur le miroir etc. etc. ]Trois feuilles arrachées.] comme Zuleimann. La Lisander a l’air d’être entichée de moi. Elle pose pour la brusquerie nerveuse, maladive et spirituelle.
Už zhasínali lampy, když jsme odcházely z promenády v tlupě víc než patnácti osob, které se chovají jako doma. Diftiriani — velmi malý Rus z Kavkazu, kterému se smějí, ale chodí k Merenbergové. Merenbergová prý zuří na Rusy, kteří k ní nepřicházejí skládat hold jako k autoritě. Kdyby věděla, jak moc toužím jí vzdorovat… chudák žena…
On éteignait les lampes lorsque nous avons quitté la promenade en bande de plus de quinze personnes agissant comme chez nous. Diftiriani, un Russe du Caucase, très petit, dont on rit mais qui va chez la Merenberg. On prétend que la Merenberg est furieuse contre les Russes qui ne viennent pas lui présenter leurs hommages comme à une autorité. Si elle savait jusqu’à quel point j’ai envie de la braver... la pauvre femme..
Ve Wiesbadenu jsou jen pan de Bülow a jeho přítel — a oba jsou vždy se slečnou Doubeltovou.
Il n’y a à Wiesbaden que M. de Bulow et son ami, et tous les deux sont toujours avec Mlle Doubelt.
Ostatně… Lautrec se domnívá, že je to užitečné, a já taky.
Enfin... Lautrec croit que c’est utile, je le crois aussi.
Jedna vzpomínka tak nahodile.
Un souvenir comme ça par hasard.
Nervy rozjitřené událostí očekávanou, vytouženou a předvídanou. V tom okamžiku člověk nic neočekává — a přesto by ho nic nepřekvapilo. Obyčejná čítárna, podivně osvětlená přerušovanými plynovými hořáky — z hospodárnosti. Je chladno, tváře pálí, „Le Figaro“ je bezvýznamný. Němka a dva Angličané mlčí. Zdání tajemství, jež dává místnosti falešný nádech podivného kouzla kostelů — naladí k hlubokým dojmům. Dveře se tiše otevřou a vstoupí neznámý muž, jenž připomíná někoho, koho již člověk viděl — ale krásnějšího. Pozdraví osobu, jež je s vámi, s úctou, která jako by k jeho způsobům vůbec nepatřila — zatímco skrze to kostelní světlo nebo přítmí se odhalují jemné, hedvábné vlasy, oči samá zornice, suchá čerň bez jediného světlého bodu; obličej velmi bledý, unavený výraz a ústa skoro naivní.
Nerfs surexcités par un événement attendu, désiré et prévu. Dans le moment on ne s’attend à rien, mais rien n’étonnerait. Salon de lecture vulgaire, drôlement éclairé par des becs de gaz intermittents, par économie. Il fait froid, les joues brûlent, « Le Figaro » est insignifiant. Une Allemande et deux Anglais font silence. Un semblant de mystère qui donne à la chambre un faux-air du charme bizarre des églises, prédispose aux impressions profondes. La porte s’ouvre doucement, et un étranger entre, qui ressemble à quelqu’un qu’on a déjà vu, mais plus beau. Il salue la personne qui est avec vous, avec un respect qui paraît comme étranger à sa manière d’être, pendant qu’on découvre à travers cette lumière ou cette obscurité d’église, des cheveux fins et soyeux, des yeux, tout prunelle, d’un noir sec, sans le moindre point lumineux; un visage très pâle, un air fatigué et une bouche presque naïve.
Něco neobvyklého — a přitom tušeného — vás zasáhne. Nese to však s takovou prostotou, že by se zdálo, že to rámě bylo v pásce odjakživa. Člověk čte dál, velmi rozrušen, a neví, zda je to vážné. Pozdraví a člověk se nezdařeně usměje — rty se trochu třesou; chce se smát. Aby se uklidnil, osloví ho — zvedne oči od zraněné paže k těm tak černým očím, s pohledem jemným, skoro posměšným, roztržitým a jakoby… soucitným, jen tak pro smích — a přece upřeným na vás s jakousi pozorností a jakousi něhou.
Quelque chose d’inusité et que vous saviez, vous frappe. Mais il le porte avec tant de simplicité qu’on croirait que ce bras a toujours été en écharpe. On continue à lire, très troublée et ne sachant si c’est sérieux. Il salue et on sourit mal, les lèvres tremblent un peu; on a envie de rire. Pour se rassurer on lui adresse la parole en levant les yeux de son bras blessé jusqu’à ses yeux si noirs, au regard fin, presque railleur, égaré et comme... compatissant, pour rire, mais fixé sur vous avec une certaine attention et une certaine douceur.
A pak… a pak se to velmi pokazí! Milostpaní se stane milou a kouzlo je zlomeno!
Et puis... et puis cela devient très laid ! Madame devient aimable et le charme est rompu !
Nenávidím se za to, že to neumím spojit v celek… Jako v malířství — tóny jsou dobré, ale je to mozaika! Zlobím se na sebe, že vám nedokáži vylíčit, jak ji vidím — tu tvář jemnou a krásnou jako večer…
Je me déteste pour ne savoir pas lier... Comme en peinture, les teintes sont bonnes mais c’est une mosaïque ! Je m’en veux d’être incapable de vous raconter telle que je la vois cette figure douce et belle comme le soir...
Vévoda z Hamiltonu a dokonce i Audiffret mohou být krásní jako den.
Le duc de Hamilton et même Audiffret peuvent être beaux comme le jour.
Antonelli je krásný jako noc.
Antonelli est beau comme la nuit.
Ale tento je krásný jako večer — skrze jehož hebké stíny musí být spatřen.
Mais celui-ci est beau comme le soir à travers les douces ombres duquel il doit être vu.