❦
Úterý 4. září 1877
Mardi 4 septembre 1877
Varéniki z onoho večera mi vdechly vášeň pro sochařství. Ale víte, že jsem dnes ráno šla pěšky do Schwalbachu s Dinou a Walitským? Vyšli jsme v deset a byli tam v poledne. Den předtím pršelo, takže cesta byla ideální, stejně jako teplota. Walitsky žertoval, Pincio honil slepice po vesnicích a my jsme se smály. Ani bych vám neuměla říct, jak to přišlo, že jedním z cílů té procházky byla princezna Rospigliosi se syny a jiní Italové. Přečetla jsem jejich jména v novinách a šla jsem se na ně podívat. Je to jako okno do Říma. Měla jsem na sobě plášť ve stylu Direktoria a zelený filcový klobouček — připadala jsem si docela hezká, a tak jsem byla docela spokojená. Smáli jsme se svým Italům.
Les varéniki de l’autre soir m’ont donné une passion pour la sculpture. Mais savez-vous que ce matin je suis allée à pied à Schwalbach, avec Dina et Walitsky. Partis à dix heures nous étions là à midi. Il avait plu la veille de sorte que la route était idéale ainsi que la température. Walitsky blaguait, Pincio faisait la chasse aux poules dans les villages et nous riions. Je ne saurais vous dire comment un des buts de cette promenade étaient la princesse Rospigliosi avec ses fils et d’autres Italiens. J’ai lu leurs noms dans le journal et je suis allée les regarder. C’est comme une fenêtre sur Rome. Je portais mon paletot Directoire et le feutre vert, et me sentant assez jolie étais assez contente. On riait de nos Italiens
„Nehledejte,“ říkám, „tady jsou u pramene…“
- Ne cherchez pas, dis-je, les voici près de la source...
Princezna seděla dokonce v nemocničním vozíku a u ní pán a abbé, někdo, kdo cestuje s rodinou. Ten pán je příliš starý na to, aby byl syn — jde tedy o hraběte Charlese Lovatelliho, neboť ho neznám od vidění a je jediným Italem zde mimo Rospigliosi (velmi mladé) a Julia Odescalchiho, kterého jsem viděla dvacetkrát. Zavolám nymfu u pramene a ta mi říká, že jde o italskou princeznu nebo italského hraběte. Dina si vezme sklenici vody, pak jdeme do kryté galerie, kde právě dojídali poslední sousto. Říman vstoupil za námi a dlouho nakupoval v obchodě naproti. Je mu třicet až čtyřicet let a připomíná Antonelliho jako mnozí Římané — třebaže je ošklivý. Na tomto světě jsou podivné pošetilosti.
La princesse était dans une voiture de malade même et auprès d’elle un monsieur et un abbé, quelqu’un [qui] voyage avec la famille. Le monsieur est trop âgé pour être le fils, c’est donc le comte Charles Lovatalli, puisque je ne le connais pas de vue qu’il est le seul Italien ici outre les Rospigliosi (très jeunes), et Jules Odescalchi, que j’ai vu vingt fois. J’appelle la nymphe de la source et elle me dit que c’est une princesse Italienne ou un comte Italien. Dina prend un verre d’eau, après quoi nous allons dans la galerie couverte où l’on finissait de prendre le dernier morceau. Le Romain entra après nous et acheta dans la boutique en face de la nôtre pendant longtemps. Il a de trente à quarante ans et rappelle Antonelli comme beaucoup de Romains tout en étant laid. Il y a dans ce monde des bêtises étranges.
Ten muž, jehož tvář bych nepoznala, mě rozrušil. Má v sobě totéž cosi jako mnozí Římané — a Antonelli více než ostatní pro svou krásu. Nejsem Francouzka, abych to vysvětlila s elegancí a půvabem.
Cet homme dont je ne reconnaîtrais pas la figure m’a troublée. Il a le même quelque chose que bien des Romains et Antonelli plus que les autres à cause de sa beauté. Je ne suis pas française pour expliquer avec élégance et grâce.
Dojem, který na mě tito muži dělají, lze vyjádřit takto: fascinují mě a nechala bych se jimi obejmout, přestože je nenávidím. To je přesné vyjádření mé myšlenky.
L’impression que me font ces hommes se traduit ainsi : ils me fascinent et je me laisserai embrassser par eux tout en les détestant. C’est l’expression exacte de ma pensée.
Protože jsme pak byly ve Schwalbachu, abychom pustily poníky z hotelu Allée-Saal, šly jsme tam a znovu jsme spatřily Itala, který mluvil s majitelem, jehož jsem oslovila, a když jsem se vyptala na poníky, vrátily jsme se do galerie, kde jsem koupila fotografie, načež jsme se vrátily domů, tentokrát kočárem.
Comme après nous étions à Schwalbach pour lâcher les poneys de l’hôtel Allée-Saal, nous y allâmes et revîmes encore l’Italien qui parlait au propriétaire que j’appelais et après avoir pris les renseignements sur les poneys, nous nous en retournâmes dans la galerie où j’achetai des photographies après quoi on s’en retourna à la maison cette fois en voiture.
To nepříjemné připomenutí: hrabě Lovatelli mi mimovolně připomíná Alexandra, který — namísto toho temného nepokoje z Říma — mě naplnil jakoby září zcela odlišnou od všeho, co jsem dříve prožívala.
Le désagréable sentiment pour rappeler que le comte Lovatelli me fait involontairement souvenir d’Alexandre qui au lieu de ce sombre trouble de Rome m’avait remplie comme d’un rayonnement bien différent de tout ce que j’avais éprouvé avant.
Nevím proč, ale nesnáším slovo „prožívat“.
Je ne sais pourquoi je déteste le mot éprouver.
Pan Thiers zemřel včera v šest hodin večer. A protože strkám nos do všeho, řeknu vám, že to je událost, která možná přivolá Napoleona IV. — tím, že republikánům vezme jejich vysvědčení o bezúhonnosti.
Monsieur Thiers est mort hier à six heures du soir. Et comme je me mêle de tout je vous dirai que voilà un évènement qui amènera peut-être Napoléon IV, en ôtant aux républicains leur certificat de bonnes mœurs.