Středa 5. září 1877

Vydali jsme se znovu do Schwalbachu, tentokrát kočárem, a viděli jsme tytéž lidi jako včera. Necítila jsem se dobře a vrátili jsme se brzy domů.
Měly jsme jet do Wiesbadenu, kde na nás čeká Lautrec, jenž kvůli nám sáhl do kapsy (je velmi skoupý) a zaplatil nám vstupenky na ples umělců, vědců atd., který se koná dnes večer. Máma je nemocná a jsem ráda, že nejedu.
Dostala jsem fotografie od Waléryho. Jsem v kostýmu ideální Mignon, sedím na skalách.
Panu de Marcuardovi:
„Tato fotografie je tak hezká, že nemohu odolat touze ukázat vám, k jak rozkošné osobě jste nelaskavý. A já, která jsem vám v Pekle vyhradila místo mezi pozastavenými — tam, kde přebývá Vergilius a všichni ti, kdo nemohou jít do ráje navzdory svým ctnostem, ale nelze je ani poslat do pekla, a tak jsou pozastaveni mezi oběma. Zasloužíte si být u Lucifera samotného, na samém dně. Zlobil byste se snad kvůli Trojici? Ne, viďte.
Marie Bashkirtseff
P.S. Znáte-li nějaké nervově nemocné, pošlete je sem — mámě velmi prospívají schlangenbadské vody.“
Přikládám fotografii s těmito nápisy: — Portrét mé jediné lásky — a pak Mignon tesknící po Itálii na skalách Schlangenbadu, jež jsou tvrdé jako kameny.
Tenhle nový žert jsem ještě neposlala.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky: „sospesi“ — pozastavení, zavěšení. Dante, Peklo, zpěv IV: ctnostní pohané přebývající v Limbu, ani v ráji, ani v pekle. ↩