Pondělí 17. září 1877

škrtnuto[Zrušeny 2 řádky]
Pro případ, že by se Marxova Gretchen zalíbila potomstvu, prosím, aby si povšimlo, že nad tímto obrazem, který se na první pohled zdá podivný, jsem pak tři dny bez ustání snila. Je do té míry ztělesněním Goethovy básně, že ho může obdivovat jen ten, kdo pochopil báseň — jež se mi také při prvním čtení zdála… zvláštností.
Není možné být takto tyranizována přátelstvími v okamžiku odjezdu. Budiž ještě paní Batourinová, se kterou se známe pětadvacet let a která nás, jak říkají všichni, opravdu miluje. Ale paní Gerbelová s dcerami, paní Lisanderová se svou! Od rána u nás… Lisanderovy nepřekážejí — takoví lidé prostě jsou. Ale Gerbelovy jsou otravné, třebaže nás zbožňují… Ve čtyři hodiny obsadíme nádraží: 1 máma, 2 teta, 3 Dina, 4 dědeček, 5 Walitsky, já konečně a tři sluhové — to je 9. Lautrec 10, Gerbelovy 15, Lisanderovi 17, Lanz 18, Liemanovi 20. Kolik polibků, císaři můj! Fuj — jsem příšerná egoistka, že se vysmívám vlídnosti lidí.
Lisanderovi a Lautrec nás provázejí do Eltvilu, který je hodinu od Wiesbadenu.
Díky třem a půl tisícům polibků jsme nastoupily do osobního vlaku, který víc stál, než jel. Dědeček si myslel, že je v Rusku ve svém kočáře, a křičel — ale nepomáhalo to. Díky těm zastávkám jsem jakžtakž viděla Kolín nad Rýnem — Colonia Agrippina — jedno z nejzajímavějších měst světa. Ty staré kameny, ty trosky začernalých sloupů — jsou mi drahé jak přátelé, jak příbuzní. Dávám jim přednost před všemi gotickými katedrálami světa; přitom ta kolínská je opravdu strhující krásy — třebaže mi tuhle architekturu znechutila katedrála milánská, kterou mě nikdo nikdy nedonutí obdivovat a která je prý tak obdivuhodná. Ale já mám antipatie ke kostelům a městům jako k lidem.
Šla jsem se podívat na Rubensův dům, proslulý dvojnásob — o čemž vás poučuje deska, kterou bych chtěla strhnout ze zdi, kdybych byla z francouzské královské rodiny. Nad vjezdovou branou je Rubensův medailon. Zeptala jsem se, zda lze vstoupit dovnitř — vzpomněla jsem si na návštěvu Michelangelova domu před dvěma lety; ten dům se zbožně opatruje, vstupuje se do něj jako do chrámu a člověk je natolik prodchnut obdivem k velkému umělci, že ho nenapadne posměšně okomentovat ani tu prosklenou skříň, kde jsou uloženy jeho pantoflíčky. Zeptala jsem se tedy, zda lze vstoupit.
„Ano, jistě,“ odpověděl kočí, „tam je dobrá restaurace.“ Ti bídáci!
Na útěchu jsem koupila litr kolínské vody a téhož večera jsem přijela do Paříže.

Poznámky

Pozn. překl.: Německy: „Gretchen“ — Markéta, hrdinka Goethova Fausta; populární téma malířství 70. let 19. stol. ↩
Pozn. překl.: Latinsky: „Colonia Agrippina“ — římský název Kolína nad Rýnem, jednoho z nejdůležitějších měst severně od Alp, založeného roku 50 n. l. ↩
Pozn. překl.: V originále německy: „la wohl, gewiss“ (tak v textu; zřejmě Ja wohl). ↩
Pozn. překl.: V originále německy: „da ist ein gutes restauration“. Kočí pochopil, že se chce najíst — Rubensův rodný dům byl přeměněn na restauraci. ↩