❦
Středa 19. září 1877
Mercredi 19 septembre 1877
Nevím, který starý vyznamenaný imbecil řekl mé pokojské, že vypadám jako umělkyně. No prosím! Musím se hlídat — asi mám nemožný výraz. Máma mi radí jet do Říma a lékaři mi to přikazují.
Je ne sais quel vieil imbécile décoré a dit à ma femme de chambre que j’avais l’air d’une artiste. Voilà ! Il faut m’observer, je dois avoir un air impossible. Maman me conseille d’aller à Rome et les médecins me l’ordonnent.
Sotva jsem se uzdravila a hrdlo mi opět onemocní, zůstanu-li v tomto podnebí.
Je suis à peine guérie et ma gorge redeviendra malade si je reste dans ce climat.
Ach, vypadám jako umělkyně!
Ah, j’ai l’air d’une artiste !
Ano — ale pojedu-li do Říma, bude to takové trápení, protože půjdu pěšky.
Oui, mais si je vais à Rome ce sera un tel embarras, car j’irai à pied.
Přečetla jsem znovu své pletichaření s Antonellim a velmi se obávám, že mě budou pokládat za idiotku nebo za trochu lehkovážnou osobu. Lehkovážná — ne. Pocházím z počestné rodiny… co to říkám.
J’ai relu mes tripotages avec Antonelli et j’ai bien peur qu’on ne me prenne pour une idiote ou pour une personne un tant soit peu légère. Légère, non. Je suis d’une honnête famille... qu’est-ce que je dis.
„Le Figaro“ o závodech v Nice mi zasadil ránu, z níž mám stále modřiny.
« Le Figaro » des Courses de Nice m’a porté un coup dont j’ai encore des bleus.
Byla jsem jen hloupá — od té doby jsem se napůl zbláznila. Nemyslete si, že se prohlašuji za hloupou z laskavosti nebo koketérie. Říkám to s nejhlubším smutkem, neboť jsem o tom přesvědčena.
Je n’étais que bête, depuis lors je suis devenue à moitié folle. Ne pensez pas que je me dise bête par gentillesse ou coquetterie. Je le dis avec la plus profonde tristesse car j’en suis convaincue.
A to jsem já chtěla pohltit celý svět?!! V osmnácti už nejsem ani mladá dívka. Nikdo neví, čím jsem. Vím, že jsem hloupá — Antonelli je toho důkazem. Moje druhá cesta do Říma s tetou — ještě jeden důkaz. Přísahám, že mě to děsí.
Et c’est moi qui voulait avaler le monde ? !! A dix-huit ans je ne suis même plus une jeune fille. On ne sait pas ce que je suis. Je sais que je suis bête, Antonelli en est la preuve. Mon second voyage à Rome avec ma tante, encore une preuve. Je vous jure que j’en suis horrifiée.
A přesto — když mluvím, mívám někdy duchaplné nápady… Nikdy tehdy, kdy je to třeba — to je pravda — ale…
Et pourtant quand je parle, quelquefois j’ai de l’esprit... Jamais quand il en faut, c’est vrai, mais...