❦
Neděle 9. září 1877
Dimanche 9 septembre 1877
Ve všech knihách, nových i přečtených, pokaždé, když se líčí, jak někdo spatří kupoli sv. Petra, dojme mě to skoro neuvěřitelně — neuvěřitelně, protože… co mi je ta kupole sv. Petra?
Dans tous les livres, nouveaux ou déjà lus, chaque fois que l’on raconte comment on aperçoit la coupole de Saint-Pierre, je suis émotionnée d’une façon presque incroyable, incroyable parce que... que m’est cette coupole de Saint-Pierre ?
Přes den jsem plakala. Můj zpustošený život mě bolí… Bůh mě chraň, abych působila jako nepochopené božstvo — ale jsem nešťastna! Mnohokrát jsem si chtěla přiznat, že mě stíhá „zlý osud“, a pokaždé jsem se vzbouřila proti té příšerné myšlence…
J’ai pleuré dans la journée. Ma vie saccagée me fait de la peine... Dieu me garde de passer pour une divinité incomprise mais je suis malheureuse ! Bien des fois j’ai voulu me reconnaître frappée d’un « mauvais sort », et chaque fois je me suis révoltée contre cette horrible pensée...
Nikdy nezprostit se pout klatby!…1 Jedněm se vše daří, zatímco druhým se vše obrací ve zlé. A proti této pravdě není co říci. A právě v tom je ta hrůza!
Nunquam anathemathis vinculis exuenda !... Il y en a à qui tout réussit tandis qu’à d’autres tout devient mauvais. Et contre cette vérité il n’y a rien à dire. Et c’est justement là l’horreur de la chose !
Chystala jsem se vykřiknout: je to moje chyba. To by nebylo přesné. Nejednala jsem vědomě.
J’allais m’écrier : c’est ma faute. Ce serait inexact. Je n’agissais pas sciemment.
Mohla jsem čtyři roky vážně pracovat, ale ve čtrnácti jsem honila stín vévody z Hamiltonu — věc, kterou je žalostné přiznat. Neobviňuji se, protože jsem sebou neplýtvala vědomě. Lituji sama sebe, ale nevyčítám si všechno. Okolnosti spolu s mou svobodnou vůlí — ač ustavičně spoutanou — s mou nevědomostí, s mým zanícením, které se pokládalo za skepticismus nabytý čtyřicetiletou zkušeností, mnou zmítaly kdovíkam a čert ví jak!
J’aurais pu depuis quatre ans travailler sérieusement, mais à quatorze ans je courais après l’ombre du duc de Hamilton, chose déplorable à avouer. Je ne m’accuse pas parce que je ne me gaspillais pas sciemment. Je me regrette mais je ne me reproche pas tout. Les circonstances combinées avec mon libre arbitre, continuellement gêné pourtant, avec mon ignorance, mon exaltation qui se croyait du scepticisme acquis par une expérience de quarante ans, m’ont ballotée on ne sait où et diable sait comment !
Jiné by za podobných okolností mohly najít pevnou oporu, která by jim umožnila pracovat v Římě nebo jinde, anebo by se vdaly. Já — nic.
D’autres, dans des circonstances semblables, auraient pu rencontrer des appuis solides qui auraient permis de travailler à Rome ou ailleurs, ou bien un mariage. Moi, rien.
Už se nebouřím. Je to ruka Boží.
Je ne me révolte plus. C’est la main de Dieu.
Nebouřila jsem se ani proti… neapolským příhodám… Mohla jsem si stěžovat na… A přece jsem se mu líbila — přísahám, že jsem se mu líbila!
Je ne me suis pas révoltée contre... les aventures de Naples, non plus.. Pouvais-je me plaindre de... Et je lui plaisais pourtant, je vous jure que je lui plaisais !
(Kopla jsem do jeho iluzí.)
(J’ai donné un coup de pied dans ses illusions.)
Nelituji, že jsem žila po svém — bylo by zvláštní toho litovat, když dobře vím, že mi žádná rada k ničemu není.
Je ne regrette pas d’avoir vécu à ma guise, il serait étrange de le regretter sachant bien qu’aucun conseil ne me sert à rien.
Věřím jen tomu, co sama prožívám. Škoda jen, že jsem se nenarodila v jiném domě… ale to… Nevím, jak to vysvětlit, ale všechny ty výlety do minulosti jsou… ne absurdní, ale… zbytečné… nepřesné, špatně aplikované… nevím, jak to říci.
Je ne crois qu’à ce que j’éprouve. Ce qui est dommage c’est que je ne sois pas née dans une autre maison... mais ça.... Je ne sais comment l’expliquer, mais toutes ces courses dans le passé sont... non pas absurdes mais... inutiles... inexactes, mal appliquées... je ne sais pas comment dire.
Poznámka editorů · note of the Cercle edition’s editors on the manuscript
[Dolní část stránky vyňata Marií]
[Bas de page enlevé par Marie]
Prší, je chladno.
Il pleut, il fait froid.
Celé dny trávím s rodinou, nic nedělám, jsem zábavná… bavím!!
Je passe toutes mes journées en famille, sans rien faire, je suis drôle... j’amuse ! !
škrtnuto[Zrušen 1 řádek]
[Une ligne cancelée]
Čteme válečné zprávy a v hlavě mi létají jen formulky hlášení, depeší atd. Walitsky nazývá Fortuného Stoiko-Pašou (viz ruský slovník) — vrchním velitelem pluků švábů paní baronky Mertensové. Hned nato sepisujeme depeše o oddílech, střetnutích… Víte, ta požehnaná baronka, která mě už nikdy mít nebude, měla plno švábů. Fuj, hrůza. Nevím, jak jsem se v té pevnosti dokázala dva měsíce udržet. U nás vše degeneruje. Ten špinavý penzion, ta podlá baronka. Jaké odporné opevnění. Kdybych ještě psala Záhadnému, moje dopisy by na míli zaváněly baštami a šancemi — přičemž ubohý občan by byl nucen kát se v Bulharsku nebo u průsmyku Šipka. Girofla-Paša. Galula-Paša.
On lit les nouvelles de la guerre et je n’ai dans la tête que des formules de rapports, de dépêches etc. Walitsky appelle Fortuné, Stoiko Pacha (voir dans le dictionnaire russe) commandant en chef des régiments des cafards de Mme la baronne de Mertens. Là dessus on rédige des dépêches sur les détachements, les rencontres... Vous savez, cette bienheureuse baronne qui ne m’aura plus jamais avait tout plein de cafards. Fi ! l’horreur. Je ne sais comment j’ai pu tenir deux mois dans la place. Tout dégénère chez nous. Cette sale pension, cette vile baronne. Quelle détestable fortification. Si j’écrivais encore au Surprenant mes lettres sentiraient à une lieue les bastions et les retranchements, sans compter que le malheureux citoyen serait forcé de faire pénitence en Bulgarie ou près de Chipka. Girofla-Pacha. Galula-Pacha.
Jak je to daleko!
Que c’est loin !
Proč říkat: jak je to daleko! Absurdní hlavo! To jsou fráze, které se říkají čert ví proč — aby se mluvilo jako v knihách.
Pourquoi dire : que c’est loin ! Absurde tête ! Ce sont là des phrases qu’on dit diable sait pourquoi, pour dire comme dans les livres.
Prokažte mi laskavost a neopakujte tak hloupé banality pod záminkou, že tím okouzlíte potomstvo.
Faites-moi la grâce de ne pas répéter des banalités si bêtes sous prétexte de charmer la postérité.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Nunquam anathemathis vinculis exuenda !...“ — formule církevního prokletí; Marie ji aplikuje na svůj vlastní osud. ↩