❦
Neděle 23. září 1877
Dimanche 23 septembre 1877
Lautrec stále píše. Pokud nás opravdu miluje, je to dojemné.
Lautrec écrit toujours. S’il nous aime vraiment c’est touchant.
Projely jsme se v Bois. Byly tam dostihy. Už nevím, co se děje. Potkaly jsme lady Spencer Cooperovou, Durandovy.
Nous avons fait une promenade au Bois. Il y avait des courses. Je ne sais plus ce qui se passe. Nous avons rencontré lady Spencer Cooper, les Durand.
Stydím se za sebe.
Je suis honteuse de moi.
Odporná nerozhodnost. Zase jsem ošklivá. Kruhy pod očima, opuchlé tváře, těžká víčka. Hrůza.
Détestable indécision. Je suis redevenue laide. Les yeux cernés, les joues enflées, les paupières lourdes. Une horreur.
Georges přichází každý večer. Dědeček ho nechává skoro hladovět a povídá s ním o tom a onom jako s návštěvníkem. A protože k tomu vždy vypráví totéž, plete se a mýlí, připadá mi ten ubohý stařec prostě odporný — sobecký, despotický, necitlivý, staromódní, a všemi těmi vlastnostmi dohromady… odpuzující.
Georges vient tous les soirs. Grand-papa le laisse presque crever de faim et cause avec lui de choses et autres comme avec un visiteur. Et comme avec ça il raconte toujours la même chose, s’embrouille et se trompe, je le trouve tout bonnement dégoûtant ce pauvre vieillard, égoïste, despote, insensible, démodé et à force de toutes ces qualités... révoltant.
Fauvel říká, že jsem uzdravena. Ale cítím, aniž bych se vůbec pokusila zpívat, že hlas je ještě slabý. Ostatně ta tříletá nemoc vyléčená za dva měsíce — to mi připadá příliš krásné. Přitom na hlasivkách už nic není, i hrdlo je v pořádku; je tam jen několik malých červených skvrn a přirozeně únava ze všech těch léčeb.
Fauvel dit que je suis guérie. Mais je sens sans même avoir essayé de chanter que la voix est encore faible. D’ailleurs cette maladie de trois ans, guérie en deux mois me semble quelque chose de trop beau. Pourtant les cordes n’ont plus rien, la gorge est bien aussi; il n’y a que quelques petites taches rouges et naturellement la fatigue produite par tous ces traitements.
Dávám si celou tuto zimu na odpočinek — to není mnoho, pomyslí-li člověk, že hrdlo mám nemocné s přestávkami už tři roky a poslední rok bez přestání. Vzpomínáte si — v Rusku jsem v Petrohradě nemohla ani mluvit a za tři týdny poté…
Je me donne tout cet hiver de repos; ce n’est pas trop quand on pense que ma gorge est malade depuis trois ans avec des intermittences, et depuis un an continuellement. Vous vous rappelez en Russie je ne pouvais pas même parler à Pétersbourg et trois semaines après...
Vskutku jsem rozkošná, že vás bavím tak zajímavými věcmi. Pes jsem.
En vérité je suis adorable de vous entretenir de choses si intéressantes. Chien que je suis.
Vigierovi obědvali u sousedního stolu. Byla jsem na rozpacích — pozdravit jako první by bylo mou povinností, ale tak jsem si nebyla jistá! Nepozdravit bylo trapné. Výtečná dáma mě vysvobodila z nesnází tím, že pozdravila jako první — za to jsem jí nekonečně vděčna. Od nynějška budu vědět, že je třeba ji pozdravit.
Les Vigier ont déjeuné à une table voisine de la nôtre. J’étais embêtée, saluer la première serait mon devoir mais j’étais si peu sûre ! Ne pas saluer était embarrassant. L’excellente dame me tira d’ennui en saluant la première ce dont je lui sais un gré infini. Je saurai désormais qu’il faut la saluer.