Jestli si myslíte, že mě Audiffret baví, mýlíte se.
Ještě není poledne a já mám už poradu s kameníkem, který si prohlédl mou koupelnu a už pracuje na lastuře z těch nejvíce... alegorických — ale popíšu...
Nepochybně není v Římě — neboť taková nedbalost, takový nedostatek zdvořilosti i vůči lhostejné ženě je nemyslitelný. Bylo by to prostě hrubství.
Právě jsem se smála jako šílená. Jsou dvě hodiny ráno; dokončovala jsem večeři, když se modrý pětiramenný svícen překotil a svalil — a já jsem se...
Vyšla jsem k mámě a zůstala s ní a tetou; nastalo velké ticho, které všechny tři hořely touhou prolomit — všechny tři myslely na totéž.
Před chvílí mě, vycházejíc z toaletního pokoje, pojal pověrčivý strach. Viděla jsem vedle sebe ženu oblečenou v dlouhých bílých šatech, držící světlo...
Když Ježíš uzdravil posedlého, jeho učedníci se ho ptali, proč ho ti, kdo to zkoušeli, uzdravit nemohli. A Ježíš jim odpověděl:
To byl první opravdu horký den.
Je nesnesitelné horko.
„Nechť spadne na mě nebe — jen abych se pomstila! Liji-li slzy — jsou to slzy zuřivosti…" …Nevím, kde jsem to četla. Ne — nepomýšlím na pomstu. Ale...
Ach! Jak je horko. Cresci přišel — a domluvili jsme se na dnech a hodinách mých pěveckých lekcí. Filozofické knihy mě překvapují. Jsou to ohromující...
Dělám dobře, že píšu své dojmy na místě — neboť při přečtení svého římského pobytu a mých zmatků při Pietrově zmizení se velmi divím, že jsem napsala...
Diskutovaly jsme s Collignon o Dinině nápadu, když ta hloupá Marie bez varování uvedla Laurentiho dovnitř se slovy, že slečny jsou doma a že ho snad...
Ale tato chvíle pohody večer ustoupila sladké malátnosti, okouzlené zádumčivosti, neboť moře bylo klidné, hladké jako zrcadlo. Obloha modrá, vzduch...
Znovu k večeru jsem byla zcela připravena psát verše, stejně špatné jako včerejší. Mohla bych psát dobré, kdybych tak nespěchala. Ale mám zuřivou...
Nepřestávám opakovat, že jsem nemocná — a skutečně nemocná jsem. Tolik žalu nemůže nedrtit. Necítím nic než hlubokou skleslost, velký smutek srdce i...
Po večeři Bihovetz navrhl vycházku a, vzav mě pod pravou paži a Collignon pod levou, vedl nás promenádou. Mluvila jsem jen rty — a mysl mi bloudila...
Přijala jsem novou komornou. Vysokou, hezkou brunetu s velmi dobrými způsoby. Asi třicet let. Mám ji ráda hned proto, že je sympatická, protože se...
— Šla jsi spát hodně pozdě, řekla máma. — Ano, jako každý den. — Zabiješ se. — To mi je jedno. — Kdy odjíždíš? — zeptal se dědeček. — Oh! brzy — v...
Dnes ráno jsem vzala první lekci s Crescim. Stále totéž — tentýž obrovský hlas, který ztrácím desetkrát do roka a nacházím zas stále krásnější — Bohu...
Je dvě hodiny, nemohu si najít místo... poslyšte — protože říkám vše — nerozhořčujte se. Na okamžik jsem pomyslela, že... nu, přestávám. Přece...
Dokončila jsem portrét Collignon — při tomto posledním sezení dorazil Bihovetz se všemi mými. Zdá se, že parte dříve, než jsem si ho vyzvedla, padlo...
Při večeři jsme uspořádaly jakýsi sněm k posuzování mužů — kteří jsou vinni, kteří ne. Teta nechtěla slyšet o mravní nevinnosti Pietrově a řadila ho...
Jsem blázen — zabíjím se dokazováním toho, co nikdo nepopírá. Nikdo to nezpochybňuje, a přesto se vrhám ze sebe samé, ze své kůže, abych hájila své...
Leone říká, že miluje Itálii více než Irène: „Itálie nade vše — i nad tebe samotnou." Totéž mi říkával můj vlastní přítel — a přiváděl mě tím dokonce...
A pak... bude-li mě ještě milovat, budu jednat úplně jinak. Nemám na co brát ohledy a chci se pomstít kněžím — ne jako jsem se chtěla mstít bratru...
Nebe, včera obtěžkané bouří, se dnes protrhlo deštěm. Je velmi příjemně. Ach, kdybych se mohla osvěžit slzami.
Cresci mi přinesl pozdravy od „pana Émila". Nedávno Galula potkal mámu a řekl jí, že všichni vědí, jaký hlas mám, a kdy jsem vzala první hodinu atd....
„Ano," říkám, „nesmíš odpovídat, nesmíš psát. Ostatně to jen přidá na tvé hodnotě — lidé milují více, co je nedosažitelné, věř mi."
Proč lámat hůl! Neteř papežova! Ach — jen kdyby ten zatracený chlapec na mě nezapomněl! Píše mi — říká, že mě miluje. Je nešťastný... A hle — již si...
Ta zpráva mě obrátila naruby. Musím projet Petrohradem cestou domů — ale pokusím se jet jinudy. Nemám chuť se dusit závistí a zuřivostí. Máma říká,...
Ten hňup Folon opět nepřišel měřit zrcadla — musela jsem vyjít. A když jsem vyšla, svolila jsem, že si poslechnu krásnou hudbu v zahradě — tím spíše,...
Každá uplynulá hodina je mi žalem. Čas plyne... a já plesnivím!
Žena žije od šestnácti do čtyřiceti let. Již jsem promarnila dva roky — dva z nejlepších!
Odjíždím zítra. A přesto cítím jakousi nevysvětlitelnou lítost, že opouštím Nice. Všechny tyto cestovní přípravy vrhají jakýsi chlad na má...