❦

Pátek, 30. června 1876

Představa, že znovu uvidím svého otce — toho zlého, podrážděného, zaujatého člověka, jenž byl ke mně vždy jen drzý, a já stejně k němu ostatně. Podaří se mi to? Chi lo sa? Deo juvante.¹

# Vendredi 30 juin 1876

Ten hňup Folon opět nepřišel měřit zrcadla — musela jsem vyjít. A když jsem vyšla, svolila jsem si poslechnout krásnou hudbu v zahradě¹ — tím spíše, že tam byli v plném počtu páni Galula, Audiffret a Gautier. Ale tolikrát mi moji říkali, že je viděli aniž by se přiblížili, že jsem nikoho nečekala — a tu přišel Galula. Zaujala jsem přívětivý výraz, neboť Danesi a del Borgo — dva ženatí muži, ale přece Italové — byli za naším kočárem. Po chvíli přišli k okénku, k mému velkému údivu, Gautier a Audiffret. Audiffret bledý, shrblý, unavený, ubohý. Zčervenala jsem ještě před jejich příchodem — v okamžiku jsem nezčervenala. Teta se zeptala Překvapivého, zda zná Alexandra de Larderei. Jak by ne! Mluvili jsme o tom pomateném chlapci — já mluvila o jeho pleti, tak krásné a bledé.

Cet animal de Folon ayant encore manqué de venir prendre mesure des glaces, je dus sortir et, une fois sortie, je consentis à entendre la belle musique du Jardin. D'autant plus que MM. Galula, Audiffret, Gautier, s'y trouvaient au complet. Mais tant de fois les miens m'ont dit les avoir vus sans qu'ils se fussent approchés que je n'attendais personne, quand Galula vint. Je pris mon air agréable car Danesi et del Borgo - deux hommes mariés mais deux Italiens - étaient derrière notre voiture. Au bout de quelque temps, à mon grand étonnement, Gautier et Audiffret vinrent auprès de la portière. Audiffret pâle, voûté, fatigué, misérable. Ayant rougi avant leur arrivée, je ne rougis pas, au moment. Ma tante demanda au Surprenant * s'il connaissait Alexandre de Larderei. Comment donc ! On parla de ce garçon toqué, je parlai de son teint, si beau et si pâle.

Cítila jsem obličej odpočatý a hezký — chovala jsem se prostě a s velkou grácií, což se mi v přítomnosti ubohého, jenž shnije, stávalo zřídka. Mluvila jsem většinou s krásným Gautierem a proslulým Pepinem, jenž zarostl vousy jako opice. Ostatně my i tito pánové jsme si připadali poněkud nesvoji — jako lidé, kteří nevědí, v jakém jsou spolu vztahu. Jaká škoda, že tu nebyly Collignon ani Sapogenikovové — umíraly by závistí. Skutečně — zdvořilost těch drzounů byla záviděníhodné štěstí.

Je me sentais la figure reposée et jolie aussi, je me conduisais simplement et avec beaucoup de grâce ce qui m'arrivait rarement en présence du malheureux qui pourrira. J'adressai pour la plupart la parole au beau Gautier, à l'illustre Pepino qui est devenu barbu comme un singe. D'ailleurs nous et ces messieurs nous semblions assez mal à l'aise, comme des gens qui ne savent pas en quels termes ils sont les uns avec les autres. Quel dommage qu'il n'y ait ni Collignon ni les Sapogenikoff, elles crèveraient d'envie. En effet, c'était un bonheur enviable que la politesse de ces faquins.

Gautier nepřestal objevovat broučky na našich šatech a shánět je — a Audiffret vtipkoval o „mladém muži s mravenci". — „Bože," řekla teta, odstraňujíc jeden takový hmyz ze své stuhy, „kolik přece jen bývá takových zvířátek!" — „Slyšíte?" řekl Audiffret se smíchem. „To je na naší adresu." — „Ano," řekl Gautier a sevřel rty, „je tu hodně takových tvorů — jen samí tvorové."

Gautier ne faisait que découvrir des petites bêtes sur nos robes et les chasser et Audiffret faisait de l'esprit sur « le jeune homme aux fourmis ». - Mon Dieu, dit ma tante en faisant sauter un de ces insectes de son ruban, combien de bêtes il y a ce soir ! - Vous entendez, dit Audiffret en riant, c'est à notre adresse. - Oui, dit Gautier en serrant les lèvres, il y a beaucoup de bêtes, il n'y a que ça.

Poznámky

Pozn. překl.: Italsky + latinsky: „Kdo ví? S Boží pomocí." Marie míchá jazyky přirozeně. ↩

Pozn. překl.: Jardin Public (veřejné zahrady) v Nice, kde za letních večerů hrávala kapela — módní místo setkávání. ↩

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam