Pátek, 23. června 1876

Hrdina románu se jmenuje Pietruccio — ale Irène ho nemiluje; miluje Leoneho, liberála, a on miluje ji. Pietro, hrabě Clementi, synovec kardinála, jenž dříve rozohňoval lid a pod otcovskou vládou Pia IX. (Mastai Ferrettiho) není ničím. Pietro, říkám, předstírá liberálnost — nepochybně proto, aby zradil, neboť jsem přesvědčena, že je příčinou neštěstí, jež postihnou Irène, jejího snoubence, jejího bratra atd. — a především Itálii.
Leone říká, že miluje Itálii více než Irène: „Itálie nade vše — i nad tebe samotnou." Totéž mi říkával můj vlastní přítel — a přiváděl mě tím dokonce k hněvu.
„Miluji vás," říkával, „miluji jen vás, zabiji se, přikážete-li — ale Itálie dříve než vy! Bude-li válka, opustím vás; bude-li vlast potřebovat mě, obětuji sám sebe a obětuji jí vše." — „Itálie dříve než já?" volala jsem. — „Ano — nade vše: Bůh a vlast." — Ach!
Pak mi ani neodpovídal a se zraky pozdviženými k čemusi neviditelnému se rozněcoval mluvením o vlasti. Jediný způsob, jak nezuřit, je splynout s tím člověkem a začít milovat jeho vlast jako on. Ach, ti muži! Říkají to jen z marnivosti, z afektace — je to pouhá poza! Ráda bych viděla muže postaveného mezi vlast a milovanou ženu — ale opravdu milovanou — a bylo by vidět, koho by si zvolil, kdyby ho nikdo nepozoroval.
Když se chystali na nádraží doprovodit Bibiho, napadlo mě jít se tam také ukázat — je tam vždy někdo přijíždějící nebo odjíždějící. Bylo velmi horko; oblékla jsem žluté střevíce ve stylu Ludvíka XIV., sukni s vyšívaným lemem a beduínský plášť uvázaný po tuniském způsobu — to jest s jednou paží přehozenou přes kapuci, která visí jako dlouhá kapsa pod paží. Vypadala jsem velmi zvláštně, ale velmi hezky.
Pak jsem četla — pak jsem plakala... při pohledu na portrét... Jak je to možné! Já se ráčím snížit k tomu, abych ho milovala, dívala se na něj, toužila po něm — a on to necítí, není z toho šílený štěstím, nemiluje mě dost na to, aby vše převrátil, nebo si rozbil hlavu o zeď!

Poznámky

Pozn. překl.: Rodné jméno papeže Pia IX. znělo Giovanni Maria Mastai Ferretti (1792–1878). V této době ještě vládl, ač těžce nemocen.
Pozn. překl.: Italsky zdrobnělé jméno od Pietro — „malý Pietro". Jméno hrdinova synovce v románu Marie nápadně připomíná jejího vlastního Pietra Antonelliho, synovce kardinála.
Pozn. překl.: Střevíce s podpatkem a přezkou, oblíbený módní styl odkazující k dvoru Ludvíka XIV. V 70. letech 19. stol. prožíval revival jako historická módní reminiscence.