Úterý, 30. května 1876

Ještě není poledne a já mám už poradu s kameníkem, který si prohlédl mou koupelnu a už pracuje na lastuře z těch nejvíce... alegorických — ale popíšu vše najednou. Budu spokojená, až se zbavím své plechové vany.
Ale nepíšu kvůli tomu — píšu, abych pověděla svůj sen: dostávala jsem dopis z Říma tak dlouhý, tak dlouhý, že listy byly sešity dohromady ve dva sešitky.
Netřeba dodávat, že se sen nesplnil.
Doplazila jsem se do večera a nemám jediné slovo.
Donutili mě jít se trochu projít pěšky s výhrůžkou, že mě postihne nemoc jako ve Spa, která může z tohoto stavu nečinnosti klidně vzejít. Skutečně se nehýbám, leda abych dvakrát zašla do pavilonu na oběd a na večeři. Mluvím tak tiše a mám tak ledový výraz, že se mě máma ptala, proč jsem tak chladná.
— Jak to, madame?
— Ale ty vypadáš, jako bys vylezla ze studené koupele.

Poznámky

Pozn. překl.: Spa — belgické lázně, kam Bashkirtseffovi dříve jezdívali; Marie tam prodělala zdravotní problémy.