Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Neděle, 25. června 1876

Jsem v příšerné náladě — jsem ubohá! Hoví mým vrtochům — a dnes je mám všechny.
Nebe, včera obtěžkané bouří, se dnes protrhlo deštěm. Je velmi příjemně. Ach, kdybych se mohla osvěžit slzami.
Podvedena, opovržena — a kým!!
A pak ta marnivost, ten svět, jenž mě přitahuje, ta gloriae cupiditate... Klidně jsem o tom mluvila se svými matkami. Jediný způsob je vzít s sebou pana Bashkirtseffa — maršál šlechty je vždy něco. Musí mi prokázat tu laskavost a uvést mě do světa — on, kdo pro mě, pro mou matku nikdy nic neudělal, kdo ve všem a vždy škodil. Ostatně mu nepřeji nic zlého — budu milá a laskavá dcera, jen když mi znovu umožní žít! Dám mu peníze... Musíme jet do Ruska.
Zdá se, že tato cesta je pouhý přelud. Bože, pomozte mi!
Popuzená, píši vám toto, proklatí čtenáři. Moje největší zuřivost — a ta, jež zrodila všechna ta slova o lásce — spočívala v tom, že jsem vážně brala něco, čemu jsem se měla smát pro nepatrnou důležitost dotyčného pána.
A teď zvláště jsem zuřivá — to se přece rozumí. Člověk si myslí, že vidí lehkovážného, bláznivého, neovladatelného pána. A co se ukáže? Že je to jen mladík, který se špatně chová.
Ve jménu vší mrzutosti, kterou cítím z toho, že jsem se ponížila, prosím vás, věřte mi, že se mi Antonelli ani na okamžik nelíbil. Když jsem říkala „miluji ho", bylo to adresováno neviditelné bytosti.
Konečně vám svěřím jednu věc... totiž, že z marnivosti se mi příčí Antonelliho hanět; pokaždé, když ho chci snížit, zastavím se — abych vám ostatním ponechala představu, že to byl důležitý muž a vážný román.
Konec konců ho nenávidím — ne ze zlosti, ale pro ponížení, jež mi přinesl.

Poznámky

Pozn. překl.: Maršál šlechty (maréchal de noblesse) byl volený zástupce provinční šlechty v Ruském impériu — hodnost propůjčující společenské postavení u dvora i ve společnosti. ↩
Pozn. překl.: Latinsky „touha po slávě" — citát, který Marie mohla znát z Cicerona (Pro Archia) nebo z jiných klasických zdrojů. Odkazuje k hluboké a téměř nezdolné lidské potřebě zanechat po sobě jméno. ↩
Pozn. překl.: Klíčové sebeodhalení celé epizody, navazující na poznámku z 17. června (062.0380): „Nikdy jsem ho nemilovala — milovala jsem kohosi neviditelného, kdo miloval mě." ↩