Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Středa, 28. června 1876

„Slečno," odpovídám, „sedí se na jedné stoličce a na druhou se dají nohy."
Proč lámat hůl! Neteř papežova! Ach — jen kdyby ten zatracený chlapec na mě nezapomněl! Píše mi — říká, že mě miluje. Je nešťastný... A hle — již si netroufám říct víc ze strachu, aby moje slova nebyla pokládána za nízký (nízký?) zájem. Myslete si, co chcete! Říkala jsem tedy... ano — nemohu mu psát... A přece — nebude mít jednou právo mi vyčítat, že v okamžiku, kdy mě ze dna svého zoufalství volal, jsem neodpověděla na jeho volání? Jednám lehkovážně, protože nevěřím v pravou lásku u tohoto člověka.
„Kdyby vás nemiloval," řekla dnes ráno Collignon, „nepsal by vám takové dopisy — psal by vám dopisy o osmi stránkách se všemi možnými ozdobami." Snad má pravdu. On mě tedy miluje! Ach, Pane — jaká radost — odhlédneme-li od všech kardinálů a papežů světa.
Stane-li se il signor zio papežem — pak za to stojí bojovat a trápit se. Jaký hloupý chlapec! Nechává toho ohavného Paola, aby si přivlastňoval kardinálovu přízeň tím, že u něj každou neděli večeří. Především — smíření s kardinálem! Zítra se budu fotografovat jako... to uvidíte zítra.
Ó Pietro, ó ubohý slepče! Bože, jsem celá v horečce! Zařiďte, aby mě Pierre dál miloval a aby se Jacques stal papežem! Pak — pak nebudu mít nic více k přání. Neteř papežova... Ach — budu vědět, jak si zajistit lásku; moje drzé lichotky nejsou jako u každého — i ti nejpřesycenější by si na nich pochutnali.
Ach, neteř papežova! Pomyslete — být něčím... velmi velkým, bezpochyby — ach, ano — míchat se do politiky, intrik, do všeho — být blízko králi, velkému muži — bezpochyby velkému muži! Ach, to je sen mého života — sami to ostatně dobře víte. A bez nejmenší oběti — vždyť přece... Pietro — Pietro je okouzlující chlapec. Jen ať mě miluje. Dopis je datován 23. června, je 27. — pět dní čekání, utrpení snad, nudy, bídy. To, co chci, nebude moci být hotové až do soboty — počká... chudák Pietro.
Ach — dnes jsem pracovala! Objednala jsem psací stůl, komod, poličku, tři zrcadla; zavolala jsem si pomocníka z knihkupectví Visconti, jenž právě sestavuje katalog mých knih. Mám pěkné jádro knihovny: všichni řečtí, latinští a francouzští klasikové, několik anglických a italských knih.
Musela jsem vyjít již ve tři hodiny — vzala jsem s sebou Dinu. Jaké štěstí! Potkaly jsme pana a paní Saetoneovy, Gautiera a Laurentiho. Ráda Gautiera vídám.
Dědeček vede válku s Antonellim! Já jen mluvím o budoucí volbě a přeji si, aby přišla co nejdříve, abych mohla být papežovou neteří. Budu mít více starostí než nyní — ale aspoň to bude za to. Pomyslete — to není jen být neteří Jeho Svatosti v Římě — to je být přijímána na všech dvorech: v Rakousku, ve Španělsku zvláště — jak krásná to země, Španělsko! A v Bavorsku — tamní král je okouzlující excentrik. A pak v Anglii — katolická strana. No pomyslete!
A pak bych hned dala exkomunikovat Audiffreta a udělila bych dispens Saetoneovi za odvahu provdat si slečnu Marii Lacroixovou. A pak — představte si mě v divadle nebo na plese. „Kdo je tamta?" budou se ptát. „To je papežova neteř." Ach!
Mívala jsem skvělé sny — ale ani to nebyly sny, byly to bláznovství. A nyní je to tak blízko — zdá se, že stačí jen natáhnout ruku. Ach — kdybych se stala papežovou neteří! Králů je mnoho — papež je jediný. Ach!
Walitský konečně odpověděl Antonellimu — žertovný dopis jako v jeho zvyku — do nějž jsem mu dala vložit tuto větu: „Odjíždíme za týden; kdo ví, přijedu-li zpět — jak vy sami tak výstižně říkáte, budoucnost je vždy nejistá." Co se mne týče — odjedu v neděli. — „Vydá se za vámi," řekl Bihovetz. Ach, nevěřím tomu. — „A vy nebudete zlá," dodal. Ach — tomu věřím.
Dědeček je příšerně proti tomu chlapci — i kdyby se stal papežovým synovcem. Co se mne týče — slavnostně jsem jednou provždy oznámila: zůstane-li Pietro takovým, jaký je — nikdy; ale stane-li se papežovým synovcem nebo zdědí-li hodně peněz (třista tisíc franků renty minimem-minimum) — rozhodně ano. Zvláště stane-li se papežovým synovcem — pak se nebudu radit s nikým — a kdyby bylo třeba, skočila bych z druhého patra, aby to tak bylo.
Jenomže — člověk míní a Bůh mění. Zůstane tento sen snem jako ostatní? Chi lo sa? Dio. Mohlo by ostatně být, že Antonelli nedostal moji květinu. Pochybuji o jeho lásce. Kdo nemiluje, nepíše takové dopisy. „Miluji vás a potřebuji úlevy jediného slova od vás." Ta prostota dokazuje, že je to pravda. Jako evangelium. — „Co dokazuje, že je to pravda?" říkával pan Brunet, můj učitel. — „Naprostá prostota vyprávění," říkával, „neboť kdyby to byl výmysl, byl by ozdoben všemi druhy rétorických obrazů jako pohádky" — ale zde se prostě říkají fakta, protože jako by to byla přesná pravda, nikoho ani nenapadlo pochybovat o ní.
Nepochybuji o té lásce — pochybuji o jeho energii, pochybuji o jeho charakteru — a mám pravdu. Domine, salvum fac futurum Pium X. Neboť předpokládám, že kardinál vezme jméno Pius ze vděčnosti.

Poznámky

Pozn. překl.: Italsky „pan strýček" — Marie tímto způsobem označuje kardinála Antonelliho, Pietrova strýce. ↩
Pozn. překl.: „Pierre" a „Jacques" jsou francouzská jména Petra a Jakuba — Marie zde záměrně nahrazuje italská jména (Pietro Antonelli, Giacomo Antonelli) francouzskými, aby textu dodala humorný, skoro modlitební ráz. ↩
Pozn. překl.: Marie má na mysli Ludvíka II. Bavorského (1845–1886), slavného stavitele pohádkových zámků, patrona Wagnera — skutečně okouzlující a nevypočitatelná osobnost tehdejší Evropy. ↩
Pozn. překl.: Italsky „Kdo ví? Bůh." — Marie střídá jazyky spontánně, italština pro ni evokuje Řím a Pietra. ↩
Pozn. překl.: Latinsky „Pane, zachraňuj budoucího Pia X." — parodie na liturgickou formuli Domine, salvum fac regem (Pane, zachraňuj krále). Marie si ve fantazii modlí za to, aby se kardinál Antonelli stal papežem Piem X. — a tím se Pietro stal papežovým synovcem. (Skutečný Pius X., Giuseppe Sarto, nastoupil roku 1903.) ↩