Snědla jsem a vysála patnáct pomerančů, než jsem šla spat. Je to málo? Byli jsme u Filimonoffových v šest hodin.
Zase na 55. Máma, já, Dina a Walitský, my tři jsme zbourali metr zdi na terase.
Papa našel svého drahého a proslulého ★Norova*. Neviděli se čtyřicet let! Bolí mě hlava. Večer jdu do divadla. „Lazebník sevillský" (promenádní šaty,...
Máma je nemocná. Nudím se.
Vstávám z máminy postele, přišla paní Teplakoffová, poslali pro Anitčkovy a slyším je všechny smát se na účet slečny Kolokolzoffové, Tichkeviče a té...
Biasini tu byl, následovaly zuřivé debaty a srdcervoucí výstupy, v nichž jsem měla svou roli.
Jedna z Dininých sestřenic se u nás cestou stavila.
Kdy konečně odjedeme? Učiň, Bože můj, aby byla máma zdráva a my mohli odjet!!
Cypřišonářky [sic] pokračují crescendo. Vyšla jsem dřív než obvykle (světlé šaty a klobouk, ucházející, možná i dobré) a na Promenádě jsme, já a má...
Právě jsem se procházela na své terase, je osm hodin večer, celý den pršelo, teprve teď přestala voda padat. Vzduch je líbezně čistý, během této...
Právě jsem četla *včerejšek*; proč člověk nemůže psát, jak myslí! Myslela jsem, že několik teček a vykřičníků stačí k vyjádření různých pocitů. Kdo...
Dnes jsem také hezká.
V devět jsme viděly odjet Howardovy. Boutowští byli *samozřejmě* taky tam; tyhle malé myšky cpou své čumáčky všude, kde já vypadám dobře.
Udržela jsem mámu doma, jdeme se projít po cestě, která navazuje na Avenue de la Gare. Dnes jsem večeřela docela dobře, skoro měsíc jím špatně....
Opět jsem plakala a reptala. Strašně mě dráždí. Copak nedosáhnu ničeho bez křiku a nářků? „Nyní se mi začínají ozývat žalostné hlasy."
Kolik starostí před odjezdem! Zabalit všechny věci! To se snadno řekne! Tolik papírů, označených novin — mám tu smutnou zvyklost psát všechno a...
Ještě jeden den! Tentokrát je tu záminka — svatba slečny Magarnoffové, sestry houslisty. Ti lidé chtěli okázalost, a proto se máma, teta a Dina...
Po hrozné scéně odjíždíme. Cesta probíhá bez nehod a hrozných scén. Samozřejmě máma na scény myslí a touží po nich, ale já mlčím a vyhýbám se jim.
Jsme v Paříži, jak jsem ráda, ale tak ráda! Našla jsem, co jsem hledala. Paříž! Paříž! — to je to, co miluji.
Všichni jsou strašně nevrlí, u Laferrièra, kde jsem si objednala šaty, vrhla bych se z okna, kdybychom nebyli v přízemí, tolik mě rozzuřili!
Vlasy mi nejdou, necítím se ve své kůži. Jáhen se nám celý den věší na paty — naštěstí to zvíře nejde na dostihy, vyzvedli jsme ho až v sedm, abychom...
Dnes se obejdeme bez jáhna. Máma, která mě celý den zvlášť netrápila, si to večer vynahrazuje a brání mi.
Začínám den smíchem a tak ho i končím. Při obědě v Grand Hotelu jsem chtěla něco říct, ale smích mě přemohl a nepouštěl mě pět minut — a to kvůli...
Do kostela, pak k jáhnovi, kde mě překvapil jeden pán. Pan Arsenieff. Při obědě u téhož jáhna mi řekl, že musím mít manžela mírného jako beránek,...
Je to opravdu otravné, dosud jsem nenašla klobouk.
Po dvou hodinách čekání, dvě hodiny, ani o minutu míň, dvě hodiny u Laferrière, jsem konečně zkoušela svůj šedý kostým a objednala další šaty; máma...
Je jedenáct hodin večer, právě jsem odešla od mámy, říkaly jsme si, že je smutné žít takhle, jak žijeme, že v Nice nejsou žádní mladí muži atd. atd....
Ach! Bylo by příliš dlouhé vyprávět, jak mě mučí!! Mám snad taky vinu, ale to není důvod mě sžírat, hlodat, požírat nářky a prosbami, předpověďmi...
A jak silné je to, co jsem cítila, oproti tomu, co cítím teď. Ještě jednou mě rozzuřili, ale jen jednou. Prší, šaty od Laferrière se nepovedly, jdu k...
Bůh vyslyšel mou modlitbu, ďáblice polevila.
Při tomto posledním slově mě přerušila máma, jsou tři hodiny ráno, začíná naříkat a já, vyděšená, všeho nechávám, ukládám tento drahocenný sešit pod...
*Včera se mi zdálo, že mi vypadl zub.*
Ach, jak jsem unavená! Právě jsem napsala dlouhý dopis Hélène, odpověď. Pak ještě delší dopis tetě. Bolí mě z toho ruka. Včera jsem nepsala deník,...
Rozhodně jsem našla svou hloubinu. Ale jak to bývá, těžký je jen první krok. Když jsem svou hloubinu našla, hned jsem viděla, že mám dvě, pak tři, v...
Nešla jsem navštívit Jeanne l'Indienne, byla u mě, připomněla mi Baden-Baden. Zítra k ní půjdu.
Šla jsem *sama* k Jeanne. Dost dlouho jsem běhala po chodbách Grand Hotelu, než jsem ji našla. Jak krásné je být bohatá! Jak je palác princezny...