Pátek, 29. května 1874

Šla jsem sama k Jeanne. Dost dlouho jsem běhala po chodbách Grand Hotelu, než jsem ji našla. Jak krásné je být bohatá! Jak je palác princezny Souvoroffové dobře zařízený, bohatě zařízený! Jak krásně se člověk vyjímá v takových apartmánech jako má ona! Ukázala nám celý palác.
Její dcera je nemocná, ale viděly jsme přesto její dva pokojíčky. Četla knihu o jízdě na koni od Polleta. Je úplně jako já. Zůstala jsem s ní jen dvě nebo tři minuty, viděla jsem, že je nemocná. Je to pokaždé, když je indisponována, nešťastnice. Závidím princezně [Škrtnuto: její zařízení] její palác. Budu ho někdy mít i já? Tolik miluji všechno, co je krásné, bohaté, luxusní, budu mít to, co miluji?
Princezna Souvoroffová nás doprovodila ke kočáru. Myslím, že budu její dceru mít ráda.
Je takové horko, že zůstáváme doma. Přijde Jaxa a chová se tak hloupě, pošetile. Je nesnesitelný a nevhodný.
Bereme landó a jedeme do Bouloňského lesíka. Mám ráda jezdit tam, když není neděle ani svátek.
Vzdychám, když myslím na to, že v sobotu byl konečně Lambertye — ve vší nádheře! Viděl mě teprve podruhé, pak se otočil, vykulil oči a udělal tak zářivý a užaslý výraz, že když jsem si na to vzpomněla během dne a večer, propukla jsem smíchem. Chovala jsem se velmi dobře, podívala jsem se na něj jako na kohokoliv jiného, na okamžik. Ale on se díval dál, tak jsem sklopila slunečník, protože jsem cítila, jak se červenám a usmívám. Jsou tak ubozí, tihle pěší lovci z Bouloňského lesíka. Gioia v úžasném kočáře a toaletě. Prohlašuji ji za nejkrásnější ženu, jakou jsem kdy viděla. Máma nazývá ty kočáry s osmi pružinami „lešení". Máma:
— No, jestli Hamilton viděl v tom lešení tu... tak třeba k ní teď nepůjde.
— Proč by k ní nechodil? Copak, chudák manželka, mladá, krásná.
— No, co ještě, je bohatá, je vévodkyně, co víc by měla chtít.
— Jaké nápady!
— A pak Bayard, Roland, Karel Veliký, Pepin, Dunois, La Hire, Ogier, Samson, Milon, Nimrod, Horgande, Armide, Falshrade, Dalila, Rebeka, Yolande, Tinette, Grisette, Lisette, Musette.
— Založit společnost pro pořádání maškarních bálů. Skládá se přísaha jako u zednářů, že nic neřekneme.
Považuji tuhle stížnost za hloupou, nedůstojnou a odpornou. Dělám přece skoro všechno, co chci. Stydím se za to, co jsem řekla na straně 172.
— Piknik a bál v niských kostýmech?
(strana 177) [Škrtnuto: To znamená být krásná večer]
Druhé místo po vévodovi lze považovat za první z prvních (ne pro mě) a je to velká čest být srovnáván s mým polobohem. [Škrtnuto: Lze z toho usoudit]
Dávám toto vysvětlení, aby si nikdo nemyslel, že by Carlo mohl vévodu v mé představivosti nahradit. Řekla jsem, že Carlo je podle mého gusta, a považuji tuto větu za trochu troufalou; ostatně to nebylo myšleno špatně.
Předpokládám, že se taky nevdala z lásky. Byl to kalkul. Když jsem to řekla, měla jsem zlé a tvrdé oči jako můj hlas, když jsem řekla [slovo nečitelné]? Máma si všimla mých očí.
Bezpochyby vévodkyni z Hamiltonu nelze nikdy srovnávat s Gioia. Ona je předmětem mého zbožňování — a především krásná v toaletě, která ji nepřemůže. Čím víc je jako královna, tím je krásnější.
Večer nás následoval pes, přijala jsem ho a pojmenovala Fedus.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „I did not mean wrong."
Pozn. překl.: V originále začíná anglicky: „The objet de mon adoration" (Předmět mého zbožňování).