❦
Pátek 1. května 1874
Kdy konečně odjedeme? Učiň, Bože můj, aby máma byla zdráva, abychom mohli odjet!!
Quand donc partirons-nous ? Faites mon Dieu que maman soit bien pour que nous puissions partir II!
Bylo tak krásně, že jsem si mohla obléct své modré zimní šaty, které jsou po těch niských požehnáním a rozkoší. Vzala jsem si peníze a obešla jsem všechny obchody s potravinami, hledajíc dobré věci. Jsem tak mlsná kolem sedmé hodiny.
Il a fait si beau que je pus mettre ma robe d'hiver bleue, qui après la niçoise est une bénédiction et un délice. Je pris de l'argent et je fis le tour de tous les magasins de comestibles cherchant les bonnes choses. Je suis si gourmande vers sept heures.
Jak je krásná noc! Právě jsem zavřela dveře na terasu. Nebe bylo modré, téměř úplněk nádherně osvětloval tuto krásnou oblohu, proti níž se černě rýsovalo město, hory a naše vysoké palmy. Dívala jsem se na nebe, na měsíc, na černou hmotu a vůbec jsem na nic nemyslela, jak je člověk takhle šťastný.
Que la nuit est belle ! Je viens de fermer la porte de la terrasse. Le ciel était bleu, la lune presque pleine éclairait admirablement ce beau ciel sur lequel se détachaient en noir la ville, les montagnes et nos grands palmiers. Je regardais le ciel, la lune, la masse noire et je ne pensais absolument à rien, comme on est heureux ainsi.
[Pozn. red.: zde byla v deníku Mariina kresba.]