Sobota 9. května 1874

Kolik starostí před odjezdem! Zabalit všechny věci! To se snadno řekne! Tolik papírů, označených novin — mám tu smutnou zvyklost psát všechno a všude. Posbírat všechny své rukopisy dalo mi dost práce. Do zvláštní krabice jsem uložila své deníky.
Unavená vycházím v šest hodin, není slunce. Nudím se.
Doufám, že zítra v devět konečně odjedeme.
Modlím se k Bohu, aby cesta nebyla odložena.
V okamžiku odjezdu je mi líto všeho — lekcí, knih, Pratera, hlavně Pratera; díval se na mě dnes tak smutně, chudák, že se mi srdce sevřelo. Hodně se mi bude stýskat po tetě a tátovi, dokonce i po Walitském, po všech a všem jedním slovem. Proč mám tak špatnou povahu? Ráda bych se po ničem nestýskala, nic nemilovala.
„Chci zůstat a chci utéci, jak to všechno dopadne?"