Pátek 22. května 1874

A jak silné je to, co jsem cítila, oproti tomu, co cítím teď. Ještě jednou mě rozzuřili, ale jen jednou. Prší, šaty od Laferrière se nepovedly, jdu k ní, upraví je; myslím, že tahle ďáblice mi nechce šít šaty, jaké neštěstí, co pak budu dělat? Ó, kdybych se odvážila žádat Boha o takovou hloupost, žádala bych ho, aby zařídil, aby mi ta ďáblice šila šaty. Celý den jsem kvůli tomu neklidná.
Kolem sedmi hodin déšť přestane a jdeme se potloukat. Nic mě neunavuje tak jako potulování, považuju ten výraz za velmi výstižný. Dusautoy mi šije jezdecký kostým. Máma vezme s sebou Strikera a jdeme se podívat na ženu se třemi hlavami, je to provedeno světelným efektem, a stojí to za zhlédnutí; je to hloupé. Ještě se potuláme až do deseti večer.
Jde o to, kam pojedeme z Paříže; myslíme na Spa. Nevím, kam se teď jezdí po smrti Baden-Badenu. Už dva dny nosím vlasy rozpuštěné jako dříve. Jsou zlaté a vlní se!