Středa, 27. května 1874

Rozhodně jsem našla své hloubiny. Ale jak to bývá, těžký je jen první krok. Když jsem našla své hloubiny, hned jsem viděla, že mám dvě, pak tři, v jedné jsem našla vévodu z Hamiltonu, ve druhé pět set tisíc franků roční renty atd. atd. a ve třetí svou matku a ty, které miluji. Tuto poslední nelze srovnávat s ostatními, ne že by byla více nebo méně, ale je něčím jiným; nechme ji být. Takřka ji nepovažuji za hloubinu. Ale ty dvě ostatní jsou moje pravé hloubiny, našla jsem je, konečně!
Máma zůstává v posteli až do pěti hodin, mezitím se zabývám předěláváním živůtku šedých šatů podle svého vkusu, od pěti do sedmi u Laferrière. Vznešená paní Caroline je laskavá a já si oddychnu. Ta čertice musí být v podstatě dobrá. Ale jak zachází se svými pomocnicemi, jaj, jaj, jaj! Zatímco jsme tam byly, Gioia s Soubisem vyšla z jiného salonu, pravděpodobně vyhrazeného pro ty dámy. Viděla jsem tuto vílu módy, tuto hrdinku duelu Montebello-Metternich, připadala mi velmi ošklivá. Potom ohlásili paní Rosalie Léon, my jsme ji neviděly, byla nepochybně v tom druhém salonu. Můj obvod pasu: padesát pět centimetrů, Dina si na tom praskne korzet.
Večer si povídám s mámou, beze hádky o tom, co mě trápí. Máma mi chtěla dokázat skvělost sňatku s Miloradovičem. „Ne, ne, to není ono". (Angot)!

Poznámky

Pozn. překl.: Odkaz na oblíbenou operetu „La fille de Madame Angot" (Slečna Angotová, 1872), tato fráze je slavný citát z díla.