Čtvrtek, 14. května 1874

Vlasy mi nejdou, necítím se ve své kůži. Jáhen se nám celý den věší na paty — naštěstí to zvíře nejde na dostihy, vyzvedli jsme ho až v sedm, abychom ho nakrmili.
Nudila jsem se na dostizích, nikoho neznám, a pak jsme byli v landó a nevystupovali jsme. V landó jsem ve svém živlu, ale včera ve fiakru to bylo příšerné.
Nebyl tam nikdo zajímavý — je to k pláči. Ve startovní listině ani jeden anglický lord, jenom dva ubozí hrabata.
Návrat a procházka po Champs-Élysées byly oslňující. Nikdy jsem nebyla v Paříži na jaře, a tudíž jsem nikdy neviděla, co to Paříž je.
[Marie vytrhla a odstranila spodek stránky, pak pokračovala v deníku na rubu zbylé poloviny:]
Co a koho jsem viděla? Je nemožné to říct, spíš bych mohla říct, co jsem neviděla, ale ani to není možné.
Jaké peklo! Jaký ruch! Jaký přepych! Jaká velkolepost! Jaké bohatství!!! Jaký ráj!
Ale jedna osoba si mě víc než ostatní všimla a já jsem si všimla jí taky. Je to drahá, rozkošná, sympatická, krásná Gioia; když jsem ji uviděla, zčervenala jsem až po uši, dívala jsem se na ni ukradenými pohledy, pak jsem se usmívala stranou. Naše kočáry se několik minut vezly těsně za sebou; zdálo se mi, že vidím přítelkyni, poznala mě a dívala se na mě, jak jen se odvážila.
Přijde den, kdy ji uvidím, budu s ní mluvit! ... Zapomněla jsem, že jsem ještě nepotkala Feduse. Obávám se, že se oženil s Obeliskem. Viděla jsem vévodkyni de Mouchy, samotnou.
Blanche Boyd si vzala lorda H. Pageta; byla se svou sestrou v půvabném kočáře s postraním jezdcem.
Můj Bože! Jaké kočáry! Jaké spřežení! Jaké toalety! Vévoda je všechny přetrumfne!
Jenže muži jsou nalíčení. Ach! Nic se nevyrovná ani stínu vévody — všechno to, jaká bída, jaká špína. Ve srovnání... ale! Jaká to srovnání, může se s ním vůbec někdo měřit? Poblíž Vítězného oblouku jsme potkaly kněžnu Souvoroff, která poznala mámu
a tak ji zdravila, že máma k ní zajde; kněžna ji tak prosila a prosila, aby ji přišla navštívit do Paříže; půjčila jí dokonce sto franků, aby ji přinutila přijít.
Ještě jeden, na kterého jsem zapomněla, Moreno! Měla bych ho vidět.
Jsem oslněná, omámená, nadšená... A přiměla jsem mámu přiznat, že žít jinde než tady znamená ztrácet čas, peníze, svůj zjev, všechno, všechno! Myslela jsem, že existuje jen Bádensko, ale vidím, že je Paříž a Bádensko. Jak bych byla šťastná, kdybych mohla žít celý rok v Paříži, kromě tří měsíců, které bych cestovala!
Máma a všichni chtěli večer na procházku, ale já jsem chtěla zpátky — nemám chuť se toulat po bulvárech. Navíc jsem se chtěla sejít s vévodou z Hamiltonu. Čím je mé srdce plnější, čím víc toho mám říct, tím víc chci na něj myslet; jako bych s ním mluvila. A pak se mi uleví — zdá se mi, že jsem sdílela svou přílišnou bolest nebo přílišné štěstí. Je to hloupé, protože mě neposlouchá.
Měli mě nechat v hotelu a pokračovat ve svých ramblings, ale ve chvíli, kdy jsme skoro byli u dveří, nám jáhen představil pana knížete Jacqua de Bikowského, drže ho za límec. Ten ubohý malý blázen se stal skoro idiotem, jak moc je domýšlivý. Je zábavný, ubohý — a bolí se na to dívat. A on na vizitky píše kníže Jacqua de Bikowský!!
Zkazil mi večer. Ta bytost, hodná nebo nehodná soucitu, propásl všechen majetek — teta ho vyhodila a teď je bez všeho.
Miserere!
Proč se říká, že žena, která příliš miluje společnost, nemůže být dobrou ženou, manželkou? Myslím si pravý opak, alespoň pokud jde o mě. Protože čím víc bych chodila do společnosti, čím víc lidí bych viděla, tím bych byla šťastnější, veselejší, oslněnější; tím víc bych se chtěla sejít s tím, koho miluji, mluvit s ním, říct mu, co si myslím! Nikdy by mě neopustil — milenci přece následují své milenky, proč by manžel neměl následovat svou ženu? Když ji [Škrtnuto: bezpochyby] samozřejmě miluje.
Je pravda, že tituly manžela a manželky ničí všechnu lásku, veškerou poezii? Ne, nechci tomu věřit, mé srdce je příliš mladé, aby tomu věřilo. Myslím, že nikdy nebudu myslet jinak.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „ramblings" — toulání, večerní procházky. Marie charakteristicky přepíná do angličtiny.
Pozn. překl.: Z latinského žalmu 51 „Miserere mei, Deus" (Smiluj se nade mnou, Bože). Mariino klasické vzdělání se projevuje v náboženských zvoláních.