Úterý 19. května 1874

Po dvouhodinovém čekání, dvě hodiny, bez přidání jediné minuty, dvě hodiny u Laferrière, jsem konečně zkoušela svůj šedý kostým a objednala další šaty; máma taky, černé šaty.
Omámená jsem odtamtud vyšla. Po dost dlouhém pobíhání jsem konečně našla klobouk, který mi velmi sluší, ale není takového druhu, jaký mám ráda.
Na rue de la Paix jsme potkaly prince de Bravura; prinze, jak jsme ho nazývaly. Zkrásněl a vyrostl.
Ke konci naší večeře v ruském bistrotu přijde Paul se Strikerem (potkaly jsme je ten den, kdy jsme přijely, ve výtahu hotelu Splendide). Máma a Dina chtějí zas pobíhat po ulicích, odmítám tuto ušlechtilou zábavu a vracím se domů mezi Paulem a Strikerem.
Pro zábavu je nutím zápasit, židle a zrcadla jsou v ohrožení. Sama zkouším svou sílu — zvedám židle atd. atd. Pak hrajeme na krále, na idioty a na moje trumfy — hry, které mě naučila Marthe Maximová, má chůva, a z nichž ta poslední je moje oblíbená.
Bylo to hloupé a zábavné.
Dobrou noc.