To, že mi líbá ruku, mi vůbec nic nedělá.
Chci magnetizovat — jsem si jistá, že to dokážu.
Berthe je upovídaná a hloupá, i když prohnaná a někdy zábavná. Hrabě d'Abzac je v salonu — spustila jsem roletu a zavřela dveře. Nestojím o ty zrzavé...
Unavena a budu muset začít ranní kresbu znovu.
Zavolala jsem Fortuného a zeptala se ho, co to je.
Jaké štěstí, že jsem neusnula! Když páni odešli, daly jsme se do vyprávění spousty víceméně pikantních historek — ženy mezi sebou jsou strašné...
Byla jsem oblečena originálně a půvabně, učesána co nejlépe.
Lituji, že se o mě Cassagnac víc nezajímá — zdá se mi, že se jím tolik zaobírám proto, že o něm ta odporná rodina mluví... a to se mi tolik nelíbí.
Tato lež mě, jako každá lež, pobouřila o to více, že — musím to říci ke cti lidského rodu — ty, které jsem hájila při aféře se Švýcarkami, nepronesly...
Berthe přichází během večeře — zachytila dopis od svého Angličana, v němž si na zítřek smlouvá schůzku s nějakou dámou. Podvádí ji, ona ho špehuje,...
Ukázala jsem jí Cassagnacův dopis pečlivě zabalený, aby se ho mohla dotknout kartami a řekla mi... řekla hlouposti. Prý je ten muž do mě zamilovaný a...
Ten modrý flanelový kabátek a ten červený lem.
Včera jsme večeřeli u Boydů. Měla jsem stejný oděv jako minulou neděli — pro případ, že by Popaul přišel večer.
Místo práce jdeme s Boydovými k Alexisovi. Co vám mám říci, ne-li že je to úžasné. Dala jsem mu Cassagnacův dopis, vzala jsem ho za ruku a usilovně...
Přidejte k tomu, že Breslau a Schaeppi mi začaly malovat nohy — a nejde to, jak bych chtěla. Pro nic za nic bych se rozplakala.
Berthe byla u mě, když jsem dostala tento telegram.
Florencie, 20. února 1878. Vážená slečno,
V tom ubohém ateliéru říkají, že si beru Cassagnaca. Tak vida! To ještě scházelo! Aby ho to od nás odloučilo.
Doktor a Blanc říkali věci tak přesvědčivé, až byly kruté. Pokud jde o mě — po pláči, prosbách, křiku, po dvou nervových záchvatech jsem šla k...
Přesto chodím do ateliéru — jenom u oběda a u večeře si místo hádek vyprávíme zprávy z Ruska.
Pan de Beaurepaire přišel s veškerou svou hloupou arogancí a tvářil se, jako by se mnou chtěl jednat jako s malou nevědomkou, s cizinkou. Já se...
Don Carlos, Paul de Cassagnac a mandarinky, které celý den jím a které jsou suché a přeslazené — to vše mě otupuje, nemluvě o ruchu, který vládne v...
Žádný z těch bídáků, kteří tvoří mou takzvanou rodinu, nic neudělal — omezili se na to, že pokračovali ve svých tak hloupých schválnostech!!
Étienne chce, abych namalovala jeho portrét. Maluji ho odpoledne a jdu proto do ateliéru jen ráno a večer. A zdá se mi již, že nepracuji. Špatně...
Představte si, že otevřu dveře do jídelny a stačím jen zahlédnout, jak utíká ten... Georges, který vida otevírající se dveře se skryje u dědečka. No...
[Bez data] [Panu F. de Marcuardovi] Právě mi ukradli mého bílého psa, Pincia — toho, kterého jste u nás viděl. Je to hrozné. Myslím, že ho odvedli z...
Dobře. Mezitím Blanc a ty dámy přicházejí na večeři a večer jdeme, jak bylo domluveno, do Folies-Dramatiques. Dvě spojené proscéniové lóže — čtyři...
Snažím se jí zamotat hlavu láskou, kterou k ní Cassagnac chová. Baví mě. Byla tu jen ona a pan d'Alt.
A pak jsem se nudila jako každou neděli — snad trochu nepříjemněji, neboť jsem se bála, že Cassagnac nepřijde. Byla by to potupa před mými strýci. A...
Dnes večer jsem najednou vymyslela rozkošnou záležitost, která mě osvěží — ostatně strach začíná přecházet, ale raději bych přece jen toho ctihodného...
Paní de Fayetová strávila u nás nejméně hodinu po mé lekci kytary. Bavily jsme se jako dvě šílenkyně — rozdovádím ji, až skáče do stropu. Chce se...
Zmiňuji to, protože tuším, že se zájmem sledujete, jak se tento pán objevuje v mém příběhu. A o čem jiném bych vám mluvila, kdybych vám nemluvila o...
Nato mi odpovídají, že mě všichni znají jako bídnici, lupičku, hrůzu — a že proto uvádět do společnosti.
[Sobota 16. března 1878] Zrádče, co tomu řekne Victorine? Spěchám ji odvolat — ale pochybuji, že vydrží do příští soboty.