Čtvrtek 14. března 1878

Noviny píšou, že kulka prolétla pět centimetrů od tváře Paula de Cassagnaca a že výhoda byla na straně pana Andrieuxe, který byl lépe postaven — a že Paul de Cassagnac střílel, aniž se postavil bokem, s hrudí zcela odkrytou.
Zmiňuji to, protože tuším, že se zájmem sledujete, jak se tento pán objevuje v mém příběhu. A o čem jiném bych vám mluvila, kdybych vám nemluvila o živém tématu — ale ostatně... až mě budete číst, bude to možná dvacet let, co jsme všichni mrtví a zapomenutí; neboť teprve po delší době slavné osobnosti definitivně ožijí a jsou posvěceny dějinami.
Chvílemi mám stále ještě velký strach z toho, že Cassagnaca znovu uvidím. Mimochodem! Byla jsem u kostyméra Théâtre-Français s Cigale. A s tím — přeji vám dobrou noc, bonapartisté a republikáni: až mě budete číst, císařský princ bude mrtev — na trůně či jinde — a možná už nebude ani císařství, ani republika. Kdo ví, co bude.
Milosrdné duše, vzpomeňte si na Popaula a udělejte mu na počest trochu spiritismu. Zavolejte mě a nechte mě mluvit — já, která tak miluji život a živé. Nesmějte se tomu: zapřísahám vás, abyste dělali, co říkám, a prosím vás o to. Je pravděpodobné, že budu mít tolik napsáno a nebudu mít co vyprávět — ale udělejte to pro mě.
Breslau mě požádala o radu ke svému aktu.
Étiennův portrét mě dráždí v nejvyšší míře.
Doufám, že přijde čas, kdy si budou lidé všímat mě — nyní si mě už všímají, ale já mluvím o novinách a nakonec o všech. Neboť jsem trochu roztrpčena tím, že si všímám jiných, a sama přitom nejsem nic — ani žena, které by si někdo všímal. Je pravda, že mě za celých skoro pět měsíců neviděla živá duše, kromě těch několika ubohých lovců věna, kteří k nám přicházejí. Blanca z toho zcela vyjímám — a pokud jde o toho druhého, ani netřeba říkat. Utěšme se... V Římě navzdory mnohému to nešlo zle; v Neapoli mě Larderel zničil, neviděla jsem nic ani nikoho; od té doby žiji skrytě — a v mém ústraní je možná... ale to není zajímavé. Tak se bojím, aby mě neměli za ženu, která sbírá samé nezdary. Je pravda, že jsem nikdy neměla příležitost učinit skvělou partii — ale co se líbení týče, myslím, že se celkově líbím dost. Nu, drahá, ve jménu své ženské důstojnosti se neomlouvej.

Poznámky

Pozn. překl.: Císařský princ — Napoleon Eugène Louis Bonaparte (1856–1879), syn Napoleona III. a Evženie de Montijo, poslední nárok bonapartistů na trůn. Marie ho připomíná jako živého — zemřel roku 1879 při britské výpravě proti Zulům v jižní Africe. ↩
Pozn. překl.: „femme à fours“ — z divadelního „faire four“ (propadnout, mít fiasko): žena, jejíž snahy zaujmout končí nezdarem. Proto Marie hned dodává, že se celkově líbí dost. ↩