Pátek 8. února 1878

Namalovala jsem akvarel, hrůznou skicu zachycující paní de Fayet s její bujnou postavou, žlutými vlasy a modrými šaty, jak zpívá: Žít na tomto světě sama atd., a natahuje ruce k amorkovi s Popaulovou hlavou, jenž prchá, co mu nohy stačí, s náramně zděšeným výrazem. Na nebi jsou vidět dva ptáci, kteří se pronásledují.
Zavolala jsem Fortuného a zeptala se ho, co to je.
„To je Paul de Cassagnac a hraběnka de Fayet.“
Načež to zabalím a přesně o půlnoci pošlu do ulice de Boulogne číslo 10 bis.
Blanc je tu, žertuji jako vždy... a výjimečně přijde řeč na Cassagnaca.
Nenávidím takové sňatkové domluvy, jako byla ta s Janvierem de la Motte a s tím Bourbonem!
To mě ponižuje, sráží mě na úroveň... to je ohavné!
Collignon mi píše z Nice.

Poznámky

Pozn. překl.: Pochade — rychlá, hrubá malba, nazvaná dle zkratkovitosti techniky. ↩
Pozn. překl.: V originále „un amour“ — amorek, okřídlená figura dítěte symbolizující lásku, typická pro francouzské malířství. ↩