❦
Pátek 15. února 1878
Jaké má nádherné nohy — ale nemohu se ubránit smíchu, vzpomínám-li na včerejšek.Quels ravissants pieds il a, mais je ne puis m’empécher de rire en songeant à hier.
Ten modrý flanelový kabátek a ten červený lem.
Cette flanelle bleue et ce liseret rouge.
Zítra do Opery nepůjdu. To vyváží včerejšek.
Je n’irai pas à l’Opéra demain. Cela rachètera hier.
Chápu jeho vášeň pro nohy, když se dívám na ty jeho. Víte, že je velmi vysoký a dosti silný, a je tedy o to pozoruhodnější, že má nohy a ruce takové, jaké má.
Je comprends sa passion pour les pieds en regardant les siens. Vous savez qu’il est très grand et assez fort, c’est donc d’autant plus remarquable qu’il ait des pieds et des mains comme il les a.
Teta praví, když jí líčíme včerejší inscenaci, praví tedy o Cassagnacovi, že je to zkažený darebák.
Ma tante dit lorsque nous lui racontons la mise en scène d’hier, elle dit donc de Cassagnac que c’est une canaille dépravée.
Kreslím jako obvykle, což mi nebrání být velmi nespokojena sama se sebou. Řekla jsem to Robert-Fleurymu před časem — a minulou sobotu, když opravoval naše akademie:
Je dessine comme d’habitude ce qui ne m’empêche pas d’être très mécontente de moi. Je l’ai dit à Robert-Fleury il y a quelque temps et samedi passé comme il corrigeait nos académies :
„Tohle jste nakreslila vy?“
- C’est vous qui avez fait ça?
„Ano, pane.“
- Oui Monsieur.
„Vy jste nekreslila celky, než jste sem přišla?“
- Vous n’avez pas dessiné d’ensembles avant de venir ici ?
„Ale ne.“
- Mais non.
„Myslím, že si stěžujete?“
- Je crois que vous vous plaignez ?
„Ano, pane.“
- Oui Monsieur.
„Že postupujete příliš pomalu?“
- D’aller trop lentement ?
„Ach, ano, pane.“
- Oh ! oui Monsieur.
„Nuže, já na vašem místě bych byl velmi spokojen.“
- Eh bien, moi à votre place je serais très content.
Bylo to řečeno s velmi laskavou veselostí a vydalo za mnoho komplimentů.
C’était dit avec une gaieté très bienveillante et valait bien des compliments.
Ano! Ale kdy budu moci... malovat portréty... Za rok... aspoň v to doufám.
Oui ! Mais quand pourrai-je... peindre des portraits... Dans un an... je l’espère au moins.