❦
Úterý 5. března 1878
Víte vůbec, že už pět měsíců kreslím?Savez-vous bien qu’il y a cinq mois que je dessine.
Étienne chce, abych namalovala jeho portrét. Maluji ho odpoledne a jdu proto do ateliéru jen ráno a večer. A zdá se mi již, že nepracuji. Špatně pózuje, stále se bojím, že ho nudím — to mě rozčiluje. Od té doby, co něco umím, jasně vidím, že neumím malovat.
Etienne veut que je fasse son portrait. Je le fais l’après-midi et par conséquent ne vais à l’atelier que le matin et le soir. Et déjà il me semble que je ne travaille plus. Il pose mal, je crains toujours de l’ennuyer, cela m’énerve. Depuis que je sais quelque chose je vois bien que je ne sais pas peindre.
Šla jsem k Alexisovi, aby mi pomohl najít Pincia — ale Alexis odmítl s tím, že se zabývá již jen nemocemi. Ukázala jsem mu vlasy Breslau a on mi tak dobře popsal její nemoc, že tomu člověk opravdu musí uvěřit.
Je suis allée chez Alexis pour retrouver Pincio, et Alexis n’a pas voulu disant qu’il ne s’occupait plus que de maladies. Je lui ai montré des cheveux de Breslau et il m’a décrit si bien sa maladie que l’on est vraiment forcé de croire.
Jsem zarmoucena. Pincio neměl nic z těch odporných dámských pejsků — byl to především originální pes... Walitský zemřel, Pincio je ztracen... a já jsem rozmrzelá a smutná. Ať jsem sebevíc přesvědčena, že budu moci začít znovu v jednadvaceti, v hloubi duše zuřím, že jsem pohřbena a že vidím, jak moje nejkrásnější léta míjejí jako v hrobce.
Je suis chagrinée. Pincio n’avait rien de ces détestables chiens de femmes, c’était par dessus tout un chien original... Walitsky est mort, Pincio est perdu... et moi je suis ennuyée et triste. Quelque conviction que j’aie de pouvoir recommencer à vingt-et-un ans, je suis furieuse au fond, d’être enterrée et de voir passer mes plus belles années comme en une tombe.
Berthe, Yorke a Dina jsou v divadle, ostatní také. S Alexandrem hovoříme o politice až do jedenácti hodin.
Berthe, Yorke et Dina sont au théâtre, les autres aussi. Alexandre et moi causons politique jusqu’à onze heures.
Ubohý Pincio — když pomyslím, co se s ním asi stalo.
Pauvre Pincio, quand on pense ce qu’il est peut-être devenu.
Ten člověk, jehož jméno nechci vyslovit, ze strachu, abych se neušpinila, řekl před dědečkem a před Alexandrem, že „Marie se na mě zlobí“. Na což mu Alexandre odpověděl, že si dělá iluze — že doby, kdy se na něj kdo zlobil, jsou pryč a Marie se brání, protože ji nemá kdo bránit. Před dvěma dny, myslím, se přihodila scéna, kdy lidé přicházeli vymáhat dluhy toho člověka — Alexandre, který je Herkulem na těle i na duchu, se nemohl vzpamatovat, vrátil se do jídelny celý třesoucí se rozhořčením a mohl jen říkat: „Ubozí lidé! Vy to vše snášíte! Nejubožejší sedláci jsou u sebe doma pány a těší se úctě! Nikdy jsem si nedokázal představit takové skandály u vás!“
Cet homme dont je ne veux pas dire le nom de peur de me salir a dit devant grand-papa et devant Alexandre que « Marie est fâchée contre moi ». Ce à quoi Alexandre lui a répondu qu’il se faisait illusion, que le temps où l’on se fâchait contre lui était passé et que Marie se défendait puisqu’il n’y a personne pour la défendre. Il y a deux jours je crois il y eut une scène de gens qui venaient réclamer des dettes de cet homme, Alexandre qui est un Hercule au moral et au physique, ne pouvait en revenir, il est rentré dans la salle à manger tout tremblant d’indignation et ne pouvait que dire : pauvres gens ! vous souffrez tout cela ! Les plus misérables paysans sont maîtres et respectés chez eux ! Je ne me faisais jamais idée de pareils scandales chez vous !
Byla jsem ráda, že ten muž spořádaného života přinesl zdravá slova a rozumný úsudek. Pod tíhou všech těch běd jsem už přesně nevěděla, zda se bouřím právem.
J’étais contente que cet homme à la vie régulière vint apporter des paroles saines et un jugement raisonnable. A force de toutes ces misères je ne savais plus au juste si j’avais raison de me révolter.
Tyto hrůzy mě unavují, tíží — a zuřím ještě více z ponížení, že musím snášet všechny ty dojmy přicházející od druhých, jež otřásají mou myslí, jež kalí můj zevnějšek!
Ces horreurs me fatiguent, m’accablent et je rage encore plus d’humiliation en devant subir toutes ces impressions qui me viennent d’autrui, qui bouleversent mon intelligence, qui ternissent mon extérieur !
A nic s tím nemohu udělat. Uzavírám se do sebe, studuji — ale zlobí mě pomyšlení, že jsem k tomu nucena, a zuřím, protože to vše na mě dopadá a mrzí mě.
Et je n’y puis rien. Je m’isole, j’étudie mais je suis en colère à l’idée que je suis forcée de le faire et je rage parce que tout cela m’atteint et me chagrine.