❦
Čtvrtek 14. února 1878
Po ateliéru jsem šla poradit se slečnou Alberti, kartářkou.1 Opakovala mi co nejpřesněji, takřka slovo od slova, Edmondovo proroctví. A pak stále opakovala: „Jaká neobyčejná existence, co bojů, jaký život, jaká povaha — neuvěřitelné, extravagantní, bizarní. Nic podobného jsem ještě neviděla!“Je suis allée après l’atelier consulter Melle Alberti, tireuse de cartes. Elle m’a répété aussi exactement que possible et à quelques mots près la prédiction d’Edmond. Et puis elle répétait toujours : Quelle existence extraordinaire, que de lutte, quelle vie, quel caractère incroyables, extravagants, baroques. Je n’ai jamais rien vue de pareil!.
Ukázala jsem jí Cassagnacův dopis pečlivě zabalený, aby se ho mohla dotknout kartami a řekla mi... řekla hlouposti. Prý je ten muž do mě zamilovaný a přemýšlí o svazku se mnou, ale nic z toho nebude. Dojde na toho pána, jak ho popsal Edmond.
Je lui ai montré une lettre de Cassagnac soigneusement enveloppée pour qu’elle en touche les cartes et me dise... elle a dit des bêtises. Cet homme serait amoureux de moi et penserait à une union avec moi, mais cela ne se fera pas. Ce qui se fera c’est le monsieur décrit comme l’a décrit Edmond.
„Jste bláznivá a prudká.“
- Vous êtes toquée et violente.
Ta dvě slova mě naplní bláznivou veselostí a vracím se domů s hlasitým smíchem. Zastihneme doma Blanca a pak i Berthe.
Ces deux mots me rendent follement gaie et je rentre en riant aux éclats. Nous trouvons Blanc puis Berthe.
Slíbila jsem, že dnes večer přinesu svou mandolínu do ateliéru, a tak se v osm hodin chystám k odchodu. Berthe a Dina přijdou se mnou a Blanc také, nesa nástroj až k vozu.
J’avais promis de porter ma mandoline ce soir à l’atelier, donc à huit heures je me prépare à partir. Berthe et Dina viennent avec moi et Blanc aussi portant l’instrument jusqu’à la voiture.
Měly jsme ho nechat v Théâtre des Italiens. Ale co se přihodí! Přihodí se, že sotva jsme v třímístném fiakru, mačkáni, třeseni, házeni sem a tam, a Blanc před námi tiskna mandolínu k hrudi, křičíme tak, že bychom postrašili strážníky — a někdo, snad já, vykřikne: „A co kdybychom zajeli k Popaulovi!“
Nous devions le laisser aux Italiens. Mais qu’est-ce qui arrive! Il arrive qu’une fois dans le fiacre à trois places, serrés, secoués, tremblés, et Blanc devant nous embrassant la mandoline nous crions de façon à effaroucher les sergents de ville et quelqu’un, moi peut-être, s’écrie : Si nous allions chez Popaul !
Blanc, jemuž to víc než vyhovuje a jehož ostatně dovedu přimět ke všemu, přikáže kočímu jet do ulice de Boulogne číslo 10 bis. Je půl deváté; když dorazíme, je skoro devět. Blanc trochu vzrušený nám říká:
Blanc qui ne demande pas mieux et qui d’ailleurs je puis pousser à tout, donne l’ordre au cocher d’aller rue de Boulogne 10 bis. Il est huit heures et demie, quand nous arrivons et il est près de neuf heures. Blanc un peu ému nous dit :
„Je doma, svítí se, ale Paul v tuto hodinu nebude doma sám...“
- Il est chez lui, c’est éclairé, mais Paul à cette heure ne sera pas chez lui tout seul...
„Blanci, kam nás to vezete!“
- Blanc où nous menez-vous !
„Všechno řekneme mámě!“
- Nous dirons tout à maman !
„Klid, klid, jdu se podívat.“
- Du calme, du calme, je vais voir.
„Schoulíme se vzadu ve voze, jen rychle.“
- Nous nous blottissons dans le fond de la voiture, allez vite.
U všech rohatých, jsem trochu v rozpacích.
Sapristi, je suis un peu gênée.
Nuže Nuže, začátek, jak mi ho vylíčil Blanc Sluha praví, že pán někoho čeká.
Voilà Voilà le commencement comme Blanc me l’a raconté Le valet de chambre dit que Monsieur attend quelqu’un.
„Ohlaste pana Blanca.“
- Annoncez Monsieur Blanc.
„Odpusťte, že vás ruším, ale jsou tu ty dvě malé Rusky a ta malá Angličanka, které znáte — a chtějí za každou cenu vidět váš byt.“
- Je vous demande pardon de vous déranger mais il y a là les deux petits russes et la petite anglaise que vous connaissez et qui veulent absolument voir votre logement.
„Ale ty jsou bláznivé!“
- Mais elles sont folles !
Musím podotknout, že jsme si při večeři, když přišla řeč na ten byt, hrály na neviňátka.
Je dois vous dire qu’à dîner nous avions fait les innocentes à propos de ce logement.
„Blanci, někoho čekám.“
- Blanc, j’attends quelqu’un.
„Jen na dvě minuty, ne déle.“ napříč stránkou Týž sluha, který onoho večera pěti žen stál v přípravně před stolem, na němž ležely dvě nabité pistole. A když se ho Cassagnac při příchodu zeptal, co to znamená, odpověděl, že je to velmi podivné a že člověk nikdy neví, co se přihodí.
- Ce sera deux minutes, pas plus. en travers Le même valet de chambre qui le soir des cinq femmes se tenait dans l’office devant la table sur laquelle il y avait deux pistolets chargés. Et lorsque Cassagnac lui a demandé en entrant ce que cela voulait dire, il a répondu que c’était fort étrange et qu’on ne savait jamais ce qui arrive.
Vcházíme dovnitř, pořád s mandolínou, ale místo do salonu mě nohy nesou do kuchyně, kde narazím na sluhu a kuchařku, kteří mě vyplaší zpět do salonu, kde se schovám za Berthe a pak za záclony. Uprostřed nových vážných brožur, novin a banalií prochází se Paul v kalhotách a modrém kabátku zdobeném červeným a botičkách z jelenice... Ale Bože můj, jakou má nádhernou nohu. Onehdy jsem byla takřka zoufalá, říkala jsem si, že i kdyby se mi poštěstilo najít muže podle mé představy, měl by nohy s vyčnívajícím palcem a kuřími oky! Jsem cynická, ale je to skutečně hrozné — Cassagnac má obdivuhodné nohy a přísahala bych, že jsou stejně čisté jako moje.
Nous entrons toujours avec la mandoline mais au lieu du salon mes jambes me portent à la cuisine où je rencontre le valet de chambre et la cuisinière qui me font fuir au salon où je me cache derrière Berthe, puis derrière les rideaux. Au milieu de brochures nouvelles et sérieuses, de journaux, de bêtises Paul se promène en pantalon et jaquette bleue garnis de rouge et bottines en peau de Suède... Mais mon Dieu quel ravissant pied il a. L’autre jour j’étais presque désespérée me disant que si même il m’arrivait de trouver un homme selon mon idée il aurait des pieds avec l’orteil ressortant et des cors ! Je suis cynique mais c’est que vraiment c’est épouvantable Cassagnac a des pieds admirables et je jurerais qu’ils sont aussi nettes que les miens.
Dovedete si představit, jaký na nás dělal dojem jeho modrý a červený flanelový kabátek — prohlašuji, že je velmi krásný, a přitom mu to vůbec nesluší — a pak trochu rámusíme, pár nedůležitých nedorozumění... Každou chvíli mohla přijít maďarská žena. Popaul byl neklidný a po pěti minutách v těch rozkošných prostorách jsme odešly. Jenomže na č. 36 v rue Vivienne Blanc sice dokáže vytáhnout ruku, v níž drží mandolínu, ale nás odlepit od sebe není možné — a lékárník, který mě vidí přijít třikrát denně, přihlíží té scéně.
Vous vous figurez l’effet de sa flanelle bleue et rouge sur nous, je déclare qu’il est très beau puis que cela lui va très mal et puis nous faisons un peu de tapage, des quiproquos sans importance... D’une minute à l’autre la femme hongroise pouvait arriver. Popaul était inquiet et nous sommes parties après cinq minutes de séjour dans ces lieux délicieux. Seulement, au 36 de la rue Vivienne, Blanc parvient bien de sortir son bras qui tenait la mandoline mais impossible de nous désincruster, et le pharmacien qui me voit arriver trois fois par jour qui regardait cette scène.
Konečně se nám podaří odtrhnout od sebe a příchod tří Grácií do ateliéru vzbudí senzaci. Práce se přeruší, přichází Julian, usadím se na vysokou stoličku a koncert začíná. Na mandolíně dovedu zahrát, co kdo chce. Potom zpívám. Bylo tu několik žákyň, které večer nepracují a přišly schválně, aby mě slyšely.
Nous parvenons à nous arracher les uns des autres et les trois grâces font à l’atelier une entrée à sensation. Le travail s’interrompt, Julian arrive, je m’installe sur un haut tabouret et le concert commence. Je puis jouer tout ce que l’on veut sur la mandoline. Ensuite je chante. Il y avait là plusieurs élèves qui ne travaillent pas le soir, venues exprès pour m’entendre.
Bavila jsem se a nakonec na Juliana tak dotíraly, aby ukázal náčrtek, který si o nás udělal, zatímco jsem hrála, že zhasí plyn, pronásledují ho, on utíká a vše končí teprve v půl jedenácté.
Je m’amusais et à la fin on a tellement attaqué Julian pour qu’il montre une esquisse de nous faite pendant que je jouais, qu’il éteint le gaz, on le poursuit, il court et cela ne se termine qu’à dix heures et demie.
Nato (dosti nespokojená sama se sebou) po odchodu Berthe komentuji dnešní večerní návštěvu a moje maminky a Dina mi sdělují myšlenku, která mě již napadla.
Après quoi (assez mécontente de moi) après le départ de Berthe je fais des commentaires sur la visite de ce soir et mes mères et Dina me font part d’une idée que j’ai eue déjà.
Že by Blanc byl do mne zamilovaný. Protože si to vůbec nepřeji, nebojím se, že bych se mýlila. Ostatně u mě by to patřilo k obvyklému běhu věcí. Girofla a Galula2 — a je to Galula, kdo se stane tím, čím se měla stát ta druhá. Běda!
Que Blanc serait amoureux de moi. Comme je ne le désire nullement je ne crains pas de me tromper. D’ailleurs chez moi ce serait dans l’ordre des choses. Girofla et Galula, c’est Galula qui devient ce que l’autre aurait dû devenir. Hélas !
Smích a boty stranou — kdybych přeložila své myšlenky s brutalitou, která je mi vlastní, řekla bych: jak nedočkavě toužím se vdát, abych se mohla stát milenkou pana de Cassagnaca. Hrozné, že ano? Ne tak hrozné, jak se zdá. S jiným mužem by to bylo ostudné, špinavé a tragické. Ale Cassagnac má tolik ducha a je to muž tak zábavný, tak půvabný, s nímž je člověku tak volno, že by to připadalo jako... zábava... dosti přirozená. Zítra se snad nad těmito nesmysly zhrozím.
A part les rires et les chaussures, si je traduisais mes pensées avec la brutalité qui me caractérise je dirais : qu’il me tarde donc de me marier pour devenir la maîtresse de M. de Cassagnac. Abominable, pas vrai ? Pas tant que cela en a l’air. Avec un autre homme ce serait honteux, sale et tragique. Mais Cassagnac a tant d’esprit et c’est un homme qui est si amusant, si charmant, qui sait mettre tellement à l’aise que cela semblerait... un... amusement... assez naturel. Demain peut-être j’aurai horreur de ces insanités.
Alberti mi řekla, že nedostanu to, co za šest týdnů očekávám: medaili. Zato mě ujistila, že se vdám ve dvaceti letech, stejně jako řekl Edmond.
Alberti m’a dit que je n’aurai pas ce que j’attends dans six semaines : la médaille. Elle m’a en revanche assurée que je serai mariée à vingt ans, comme Edmond.
V listopadu mi bylo devatenáct. Počítejte. Fuj!... To je podivný výpočet... Ne, ne, to bych neudělala (říkám to proto, že se bojím, aby se na mě Bůh nezlobil).
J’ai eu dix-neuf ans au mois de novembre. Comptez. Fi !... C’est un drôle de calcul... Non, non, je ne le ferais pas (je dis cela parce que j’ai peur que Dieu ne se mette en colère après moi).
Trochu mě ta invaze uvádí do rozpaků. Bude se — právem — domnívat, že jsem její strůjkyní. Ale tu nepříjemnou věc... nepříjemnou, protože já... já, zdá se, jako bych... ho hledala — zkrátka ji zmírním tím, že příští sobotu nepůjdu do Opery.
Je suis un peu gênée par cette invasion. Il croira, avec raison, que j’en suis la promotrice. Mais j’efface cette chose... désagréable, désagréable parce que je... je, j’ai l’air de... de le chercher, bref je l’atténue en n’allant pas samedi prochain à l’Opéra.
A takto uklidněna jdu spát. Podotýkajíc přitom, že Blanc — abych použila výrazu listu „Le Pays“3 o jednom imperialistickém odrodilci — Blanc, pravím, líže Cassagnacovi boty. Vida nás s ním familiárně jednat, byl ustaraný, jako by byl ten velký muž ze skla a mohl se rozbít. No tak, drahá, žádné hlouposti, žádná Opera v sobotu, žádná pozvání, do ateliéru, do ateliéru, do ateliéru. Nebojte se lidi zanedbávat — nezanedbáte je, a udělala jste dost. Pracujte, hlupačko, pracujte.
Et là-dessus rassurée je vais dormir. Tout en vous faisant remarquer que Blanc, pour me servir de l’expression du « Pays » à propos d’un renégat impérialiste; Blanc, dis-je, lèche les bottes de Cassagnac. En nous voyant familières avec lui il était inquiet comme si le grand homme était en verre et risquait d’être brisé. Allons ma chère pas de bêtises, pas d’Opéra samedi, pas d’invitations, à l’atelier, à l’atelier, à l’atelier. Ne craignez pas de négliger les gens, vous ne les négligerez pas et vous avez assez fait. Travaillez, imbécile, travaillez.
Poznámky
Pozn. překl.: Kartářka — věštkyně věštící z hracích nebo tarotových karet. ↩
Pozn. překl.: Giroflé-Girofla (1874) — komická opereta Charlese Lecocqa o sestrách dvojčatech Giroflé a Girofla. V deníku je „Girofla“ také Mariina přezdívka pro Émila d’Audiffreta (030/1875-03-27: „Girofla ou Terffidua, comme on voudra“; 034/1875-06-15: „Girofla et Giroflé“) a Galula je Audiffretův přítel (glosář GALULA). ↩
Pozn. překl.: „Le Pays“ — bonapartistický deník, v němž Paul de Cassagnac otiskoval své politické články. ↩