Pátek 8. března 1878

Přicházejí Yorke a Berthe — a první mi ukazuje Cassagnacův dopis, jímž se omlouvá na dnešní večer, ale prosí ji, aby se zeptala svých přítelkyň, zda se k nim smí, aniž by byl nediskrétní, pozvat na večeři v sobotu nebo v neděli.
Dobře. Mezitím Blanc a ty dámy přicházejí na večeři a večer jdeme, jak bylo domluveno, do Folies-Dramatiques. Dvě spojené proscéniové lóže — čtyři ženy, z nichž jedna za závěsem, a tři muži — páni de Lindemann, d’Andigné a de Morgan de Mauricourt (Faubourg Saint-Germain a 200 000 franků renty).
Hrabě de Lindemann byl přidělen k mé osobě — přinesl nám množství fialek a bonbonů.
Nic jsem ze hry neslyšela a málo z toho, co se říkalo v lóži. Pan Goldsmid a ještě jeden pán si přišli popovídat s paní Yorkovou... Dina se zeptala d’Andignéa, je-li pravda, že na posledním plese byla maska, která ho zaujala — prý mu vyprávěli o dominu, které ho neopouštělo. Hájil se tím, že to nebylo pro něho, ale pro Monseigneura — ale dáma mu prý odměnou za jeho služby přislíbila dostaveníčko.
V malém divadle a s paní Yorkovou by si člověk jistě dovolil řeči, jaké se do kostela nehodí — ale to si mohu přičíst k dobru: po deseti minutách jsem se obklopila vší myslitelnou úctou.
Byla jsem v černém. Paní Yorková tam byla kvůli jakémusi maškarnímu dobrodružství z posledního plesu v Opeře — muži se tomu posmívají a ona nic netuší...
Po návratu zastihnu ještě Blanca, který velmi zestárl.
Pan de Morgan, který velmi obdivuje Cassagnaca jako politika, se mě zeptal, je-li stejně skvělý v salónu. On i Lindemann se zdáli zaujatí, když jim paní Yorková řekla, že toho muže dne známe. Neboť se jím docela stal, ten bídák.
Chtěla jsem mu napsat toto — ale odradili mě a poslala jsem jen tato slova:
Vážený pane,
Máma mě pověřuje, abych Vám řekla, že Vás v neděli velmi ráda uvidí u večeře.