Pátek 22. února 1878

Florencie, 20. února 1878. Vážená slečno,
Po příjezdu do Mentonu, kam jsem jel navštívit těžce nemocného bratra, jsem nalezl Váš milý dopis — abych Vás nenechal čekat, odpověděl jsem telegraficky. Karneval letos nestojí za nic a smrt krále a Svatého otce zabila veškeré zábavy — zato počasí je rozkošné, slunce nádherné, a to vše stojí za všechny konfety světa. Přijeďte tedy přesto a Vaši přátelé Vás přivítají s veškerým obdivem a úctou, která Vám náleží. Je tu Melissano i Alexander, který si právě zlomil oj u vozu — velmi se umoudřil a začíná si zasluhovat všechny sympatie, jimž se těší. Končím ve spěchu, nechtěje zdržet odeslání tohoto dopisu.
V Monte Carlu jsem potkal pana des Perrièrese z Figara, který mi oznámil Váš sňatek s panem P. de Cassagnacem. Na okamžik jsem tomu uvěřil, s ohledem na Vaše tvrdošíjné mlčení — ale s trochou rozvahy jsem tuto myšlenku snadno opustil a myslím, že jsem se nemýlil. Skryla byste před starým přítelem, jako jsem já, věc tak důležitou?
Tisíce pozdravů Vaší rodině a věřte, že jsem stále Váš nejoddanější služebník.
F. de Marcuard
Přečetli jste tenhle dopis! To je od toho des Perrièrese odporné.
Ihned a v přítomnosti Blanca píši odpověď Marcuardovi; napsavši, chtěla jsem vložit do dopisu několik fialek [Začerněná slova] s větou: „Posílám Vám několik fialek, které nám posílají z Nice. Vím dobře, že se nevyrovnají florentským růžím!!“ — tuto větu jsem napsala proto, že mě máma deset minut trýznila, abych Marcuarda požádala o květiny. Sotva jsem vzala nešťastné fialky, paní matka mi říká rusky, abych to nedělala, protože: „Poslala jsi fialky Alexanderovi a posíláš je i tomuhle, a Alexander mu řekne, že i s ním chceš mít milostnou pletku.“
Přirozeně jsem ihned hodila dopis do ohně, rozvalila se napůl na pohovce — celá otrávená, celá nesnesitelná, celá uražená.
Takto mě může každý hlupák vyvést z míry na čtyřiadvacet hodin.
Půjdu spát pozdě a zítra budu ošklivá.
[Sobota 23. února 1878]
– Zpráva o mém údajném sňatku je ta nejhloupější věc na světě. Je to, jako by mě provdávali za zesnulého Svatého otce. Ten pan des Perrières zřejmě neměl o čem mluvit, když se baví vymýšlením takových zlomyslností, atd. atd.
Skutečně je Melissano ve Florencii? Řekněte mu, že obraz, který jsem mu slíbila, je k jeho dispozici. Možná ho přivezu.
Ale řekněte — není-li karneval, co dělat? Naše gardedáma přes veškerou anglickou přísnost není ochotna se vůbec nudit. Musím Vás upozornit, že ona a její sestra jsou obě velmi elegantní a půvabné. Budou dostihy? V Neapoli nebo ve Florencii? Kde bude více lidí a veselí? Budou plesy, vše, co si lze představit k zábavě? Jsem směšná se všemi těmito otázkami, ale jsem pověřena je položit — a upřímně: abych se uvolila na patnáct dní opustit svou práci, musí to stát za to, musí mi to něco vynahradit. Nenechte se příliš pohltit Melissanem — vím, že je milý — odpovězte nám rychle a hlavně nebuďte sobecký... byl byste potrestán, neboť mladá harfistka s námi nejede. Přesto byla velmi dojata útěšnými zprávami, které podáváte a jež jsem jí neprodleně předala telefonem. Odpověděla hlubokým povzdechem.
Tedy tak — jde o to, abyste nám řekl, kam bychom měly jet, abychom se patnáct dní bavily, neboť tato cesta má být výletem pro potěšení.
Atd. Atd.
Byla jsem k pohovce tak přilepená, že mě Blanc, na rozkaz tety, musel vzít do náruče a odnést ke mně do pokoje.
škrtnutoVadí mi, že je ten člověk do mě zamilovaný.

Poznámky

Pozn. překl.: Král Viktor Emanuel II. zemřel 9. ledna 1878, papež Pius IX. 7. února 1878 — oba v rozmezí necelého měsíce. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „amourette“ – máma mluví rusky, ale toto slovo řekne francouzsky (Marie ho proto zvýraznila). ↩
Pozn. překl.: Papež Pius IX. zemřel 7. února 1878, jen šestnáct dní před tímto dopisem — srovnání je tedy zvlášť ostré. ↩