Středa 20. února 1878

Převrátila jsem kalamář na včerejší nohy — to je malá zbabělost. Začaly je malovat znovu a vše jde velmi dobře.
Berthe byla u mě, když jsem dostala tento telegram.
[Florencie, středa 20. února 1878, 6 hod. 45 min. večer] V Neapoli není veřejný karneval přijeďte ihned napíši.
Marcuard
Ptala jsem se toho dobráka Švýcara na zprávy o karnevalu a oznamovala mu plán jedné anglické dámy z našeho okruhu vzít nás s sebou. A ten člověk odpovídá telegramem! Telegramy mě vždy zneklidní. Chce se mi dát mu dostaveníčko v Neapoli nebo v Římě nebo v Janově a zachovat se jako u Grand-16 v Café Anglais. Lidé, kteří nejsou zvyklí na peníze, jich zneužívají, když je mají.
Jsem tak netrpělivá! Bojím se, aby Cassagnac nebyl příliš starý nebo... něco jiného — zkrátka aby nebylo příliš pozdě, až se mu budu moci věnovat. Prozatím mi může jen narušovat práci.
Velmi se mi chce jet na osm dní do Itálie — bláznivá výprava s Yorkovou a Berthe.
Škoda by bylo, kdyby ztloustl ještě víc. Teď je právě pravý čas — trochu více a bude příliš pozdě. Kdyby zhubl, úpadek by se oddálil — ano, ale kdo mi zaručí, že zhubne, co kdyby naopak přibral! Dávám mu tak dva roky — více by bylo příliš.

Poznámky

Pozn. překl.: Marie tím zřejmě přiznává, že kalamář nepřevrhla tak docela nešťastnou náhodou — nepovedené nohy se tak musely začít znovu. ↩