Neděle 10. února 1878

Paul de Cassagnac měl přijít na večeři, omluvil se, že přijde pozdě — ale kolem osmi hodin dostaneme druhý dopis, v němž píše, že jeho sestra porodila a on doprovází matku, která ihned odjíždí, neboť otec, jenž ji měl doprovázet, je zaneprázdněn, a tak jede on.
Byla jsem oblečena originálně a půvabně, učesána co nejlépe.
Škoda. Berthe tu již byla, a protože jsme se začaly smát ještě před dopisem, pokračovaly jsme po něm — možná i příliš, abychom před Blancem skryly svou mrzutost. A hned jsem začala hlasitě křičet přehnanými slovy to, co jsem si v duchu myslela slovy mnohem méně prudkými. Všechno to schytá Blanc — předem jsem ho ostatně upozornila, že jako tři zklamané ženy budeme prudké, a zároveň jsme se bály, že bude prudký k nám jako k té maďarské ženě. Tuhle písničku s nekonečnými variacemi zpíváme až do půlnoci.
Kdyby tu byl Popaul, nebyla bych o nic šílenější.
Po jedné hlouposti jsem odmítla mluvit, a protože mě to při večeři velice popuzovalo, šla jsem pro svou mandolínu a hrála jsem až do dezertu —
„Tatíček a mamička Badinguet“ „za dvě sous celý balík“ a pak —
„Ach, jak je krásný, jak je jen nádherný.
Ach, jak je krásný, můj nádherný Núbijec.“
Sama jsem nad tím plakala.
Výjev byl ostatně dost hezký — Dina, Berthe a já, zejména já, jsme byly takřka v kostýmech, ovoce, mandolína, šílenosti.
Píši dopis do Coulommiers (Seine & Marne):
Rodiny Bashkirtseff, Romanoff, Babanine, Boyd, Blanc atd. atd. jsou nadšeny zprávou, že Popaulovo politické volno mu dovoluje věnovat se povolání možná užitečnějšímu pro Francii než poslanectví.
Aleluja.
napříč stránkou
Blanc tento dopis neposlal.
A pak, náhle zachvácena poetickou náladou, začala jsem hrát na klavír, zpívat a doprovázet se na harfu, pak brnkat na kytaru a škrábat na mandolínu.
Jsem buď nudná, nebo bláznivá. Tato překvapivá veselost mě zachránila před nepříjemnou pachutí, kterou zanechává takové zklamání jako to dnešní.
Také tak moc nenávidím, když se mé maminky pletou do mých záležitostí a zvou mé přátele. Tak moc, tak moc, tak moc to nenávidím!

Poznámky

Pozn. překl.: Badinguet — posměšná přezdívka Napoleona III.; podle tradice se tak jmenoval dělník, v jehož šatech roku 1846 utekl z pevnosti Ham. ↩